Jedna velká lež jménem život...(24)

„Jsi si jistá?“zeptá se mě šeptem Gabča, když zastaví před hřbitovem.
„Jsem.“ přikývnu a vystoupím z auta „budu zpátky za chvilku, slibuju, jen na mě počkej a nech mě samotnou“
„Jsem tu, kdyby něco zakřič“ řekne a já přikývnu. „tvoje maminka leží hned vedle tvé babičky a sestra je hned tam. Tady“ řekne a podá mi dvě kytice růží.
„Děkuju“poděkuju a vezmu si je. Jen se na mě usměje a já se vydám za mamkou a sestrou. Projdu skoro celým hřbitovem, než narazím na místo, kde mi teď matka se sestrou odpočívají. Hanička Králová a pod tím je datum jejího narození a datum úmrtí..bylo ji jen 12 let..12 let života..měla celý život před sebou..
„Haničko, sestřičko moje“zašeptám a kleknu si na trávu. „moc se ti omlouvám za to, co se stalo, jak jsem se chovala“vzlyknu „nebyla jsem zrovna nejlepší sestra, stále jsme se hádali já vím, ale mám tě ráda víš, i když to tak nevypadalo, tak jsem tě měla, mám, pořád ráda..“ zašeptám. Jsem tak blbá..vykládám si tu pro sebe, ale teď je mi to jedno..ať si každý myslí co chce, je mi to jedno..mám na tohle právo, mám právo tu teď sedět, vykládat a brečet. Nebyla jsem na pohřbu, když jsem tu měla být, nemohla jsem se rozloučit, tak teď můžu..teď si to chci vynahradit, protože musím!!!
„Miluju tě“zašeptám. Položím kytici růží na trávu a pohladím její jméno na kamenném náhrobku. „Kvůli mě jsi mrtvá, ale já se taky postarám o to, aby tvůj vrah byl odsouzen“ zašeptám. Přejdu k hrobu kde leží maminka. Marie Králová a znovu pod jménem je datum narození a datum úmrtí..bože byla tak mladá, pomyslím si, když se mi podlomí nohy a já už zase sedím v trávě. Vždyť ji bylo jen 37 let..měla toho tolik před sebou, život se mnou a sestrou, život sám o sobě..
„Mami..jsem zase doma, zpátky tady. Doma, bože to je hrozný“ zašeptám a nestírám slzy, které mi kapou do tváři. „mami, moc mě mrzí, to, co se stalo. To, že jsem tě donutila zastavit na té proklaté benzínce, kde se všechno stalo. Tolik mě to mrzí a tak ráda bych vzala čas zpátky, opravdu mami, jen abych tě tu měla se ségrou..jenže je to asi hloupost, tohle bude znít sobecky, ale díky tomu, co se stalo, jsem poznala Dominika, kluka do kterého jsem se zamilovala, Barbaru..ty nejdeš nahradit, nikdy tě nikdo nenahradí, ale s Barbarou jsem měla pocit, jako bych zase byla s matkou..“ zašeptám a utrhnu jeden lístek z růže a hodím ho vedle sebe. „je to divné, ale když jsem odjížděla, měla jsem pocit, že to nepřežiju, ale přežila jsem. Bez všech a když jsem odjížděla od nich, měla jsem stejný pocit, jako když mě brali tam. Teď je to jiné..mám horší pocit, chci se tam na jednu stranu vrátit, ale na druhou tu chci zůstat s tátou..nevím, co mám dělat mami. Jen jedním jsem si jistá víš..že zítra budu vypovídat u soudu a udělám všechno proto, aby Jirku a Petra odsoudili a ti dva už nikdy nepoznali svobodný život..mami, mám tě moc ráda a opravdu mě mrzí, co se stalo v ten den..věř mi, že kdybych mohla vrátit čas a ty a Hanka by jste byli naživu, hned bych to udělala..“ zašeptám.
„Oh..to je tak dojemné“ ozve se za mnou cizí hlas a já sebou hned vystrašeně trhnu a otočím se, abych se dívala na svou učitelku z literatury, která je opřená o strom a jen mě pozoruje.
„Jak jste se tam dostala?“zašeptám vystrašeně. Odložím kytičku na hrob a stoupnu si, abych na ni viděla..najednou, jako by můj strach zmizel..strach který jsem měla před měsícem tu teď není..zmizel jako obláček dýmu..
„Letadlem“pokrčí rameny. Podívám se na jediné auto, které stojí před bránou a ona zachytí můj pohled.
„Gabriela, ta tvoje ochránkyně si trochu prospí“ kývne k ní. „takže tu teď budeme jen my dvě holubičko.“
„To mám vážně radost“ syknu.
„Jak se ti líbí doma? Zase po měsíci co? Vážná změna, dokonce ani tvůj otec tě nečekal na letišti..čím to bude? Že by tě tak nenáviděl za smrt své druhé dcery a své ženy? Že by tak nenáviděl svou dceru, která může za to všechno?“ zašeptá a přijde ke mně.
„Tohle není pravda a vy to víte. Můj táta mě má rád a já za ty vraždy, které spáchali mí bratranci nemůžu!“ řeknu a podívám se ji do očí.
„Oh jistě že můžeš..kdo chtěl zastavit na té benzínce, aby šel na záchod co? Jo vidíš teď jsem si uvědomila, že můžeš i za Michalovu smrt..toho chlapa co tě kryl“zasměje se. Michal..ona zabila Michala?!
„Vy jste ho zabila...poškodila jste mu brzdy..“zašeptám. Rozesměje se ještě víc a otočí se ke mně zády, což já využiju k tomu, abych opatrně a hlavně ticho vytáhla mobil a vytočila jedno číslo...jen čekám, až se ozve, že to Karel zvedl a pak skovám mobil do kapse.
„Ano! Zabila jsem Michala..tvého náhradního otce, když mi odmítl říct, kde bydlíš, abych mohla zabít i tebe, ty malá potvoro..ale teď jsem si tě našla, abych mohla splnit to, co jsem slíbila..“zasměje se a otočí se zpátky ke mně právě ve chvíli, kdy jsem strčila mobil do kapse.
„Kdo vůbec jste? Kdo vás na mě poslal? Proč jste se vydávala na škola za učitelku? Chtěla jste se ke mně dostat? Nebo proč? Mohla jste mě zabít rovnou ve škole, přede všemi a byl by hned klid..“ řeknu dost nahlas, aby to Karel v mobilu slyšel, protože si nejsem jistá, jestli to jde slyšet, ale i tak doufám, že ano..
„Tvoje teta si mě najala, abych tě zabila a ty jsi nemohla svědčit proti jejím synům..chápu proč to udělala, nechtěla si špinit ruce a mě to nevadí, takže jsem po tom hned skočila, zvlášť, když mi nabídla docela vysokou sumu za to, že budeš mrtvá. Vydávat se za učitelku na škole, kam jsi chodila byla jediná příležitost jak se k tobě dostat, ovšem zabít tě rovnou ve škole to nešlo..bylo tam hodně svědků, musela jsem to provést o samotě, ovšem to nešlo, když jsi měla furt kolem sebe svého ochránce, svého bráchu..“ušklíbne se. „tak jsem čekala, čekala jsem dlouho a pak jsem se dozvěděla, že jsi odjela a já se hned vydala za tebou a teď jsem tady“
„Takže moje teta si vás najala, aby jste mě zabila a já nemohla svědčit?“ urovnávám si to v hlavě nahlas a jen se dívám, jak ona pobaveně přikyvuje.. „no, tak to se ji asi nepovede, protože vy mě dneska nezabijete“ ušklíbnu se a vidím, jak se ji na tváři objevil zmatený pohled.
„Proč myslíš?“sykne.
„Nemáte na to odvahu, kdyby jste ji měla, už dávno bych tu nebyla! Ovšem jedno se vám musí nechat, skvěle jste mi nahrála, protože právě teď jsou na cestě policisté, kteří slyšeli nás rozhovor.“ zasměju se.
„Ty malá svině!“ vykřikne a vrhne se na mě. Hned mě skopne na zem a dupne mi na ruku a já ucítím, jak mi tam něco prasklo..
„Au!!!“vykřiknu se slzami v očích a rychle si ruku přitisknu k tělu. Strašně bolí, tak moc, ale i přes to zvednu hlavu, abych se podívala jí do tváře. Usmívá se nade mnou a v ruce se ji blýskne zbraň, kterou na mě míří..
„Tak už to zmáčkni ať to máme za sebou!“zakřičím na ni.
„Ty jsi tak statečná drahá Patricie“zakroutí hlavou „nejspíš se chceš vidět se svou matkou a sestrou co? Chceš je vidět? Vím, že jsi je naposledy viděla, když ti obě umírali v náručí..tak mi řekni a já ti hned splním tvé přání..hned je uvidíš a už od nich neodejdeš“
„Jsi stvůra!!“zakřičím na ni ze všech sil a opřu se o náhrobek, kam se doplazím, abych ji stále viděla do obličeje. Stále si svírám ruku, které bolí a nebezpečně se nafoukává.
„Oh, už jsme přešli do tykání? Trochu pozdě nemyslíš zlatíčko? Teď, když už bude všeho konec! Máš poslední přání?“ zeptá se a zbraň si odjistí.
Podívám se ji tvrdě do obličeje a pak za ní spatřím Gabču, jak udělá to samé a i přes tu tmu, poznám, že se tváři vražedně a zamíří ji na záda..
„Jo mám“ řeknu a skřivím obličej bolestí.
„Povídej, máš ještě čas, asi tak dvě vteřinky než tě zabiju“ ušklíbne se. Podívám se za ni na Gabču, která přikývne..
„Mé poslední přání je...aby jste šla ke všem čertům!!“vykřiknu. Jen se zasměje a pak se ocitnu poprvé v tváří tvář smrti..osobě a zbrani, která se mě chystá zabít..
„Tam půjdeš ty“ řekne mi a v tu chvíli se ozve výstřel. Cítím, jak se mi zavírají oči plné slz, ale necítím žádnou bolest..necítím nic kromě bolesti v ruce...