Jedna velká lež jménem život...(30)

A tak jsem se ocitla zase tam. Na tom místě. Před školou, která no..vypadala jako hrad, alespoň tohle bylo první přirovnání, když jsem školu viděla. Stála jsem tam a čekala než někdo výjde. Než výjde on...
Byla jsem tu znovu a bylo mi o hodně líp a to jen z jediného důvodu..protože jsem byla znovu doma. Ano, teď jsem si byla jistá, že už jsem doma...po těch 4 týdnech hrůzy jsem byla doma..
Za chvilku ze školy vyšel táta s ředitelem, kteří si potřásli rukou a já věděla, že teď už je můj osud tady..už to nic nezmění..pan ředitel se pak na mě obrátil, usmál se a znovu zalezl do školy, zatím co taťka se vydal ke mně. Stála jsem uprostřed na posledním schodku, takže u mě byl za chvilku.
„Jsi přihlášená Patricie Králová“ usměje se na mě a chytí mě kolem ramen, čímž mě k sobě přitiskne.
„Děkuju tati, děkuju za všechno“ usměju se na něj zpátky.
„Tak kdepak je?“ zajímá se taťka a já vím o koho. Otočím se zpátky ke škole a zadívám se na hlavní vchod, odkud teď začnou vycházet studenti zabraní do rozhovoru, ale jakmile mě uvidí, přestanou mluvit.
„Není to ta holka z televize? Ta Dominikova ségra?“slyším šeptat jednu holku, zatím co druhá si mě rozhlíží..ještě stále jsem tu za Dominikovu sestru? Tak to mě těší, ušklíbnu se. Pak se dveře znovu otevřou a vyjdou další..a stejně jako ti předešlí se zastaví a zírají na mě..
„To jsi tu byla vždycky tak oblíbená?“ zašeptá mi taťka do ucha a já jen se smíchem přikývnu a pak je spatřím..dřív než oni mě..
„Tam to jsou oni“kývnu směrem k hlavnímu vchodu, kde se právě baví Megan s Alici, no baví, spíš se dohadují, zatím co Dominik je jen tiše poslouchá se skloněnou hlavou. Pak najednou Megan, ani nevím proč, ale otočí se. Dívá se na mě jako na ducha, s pusou otevřenou a v tu chvíli si mě všimne i Alice, která napodobí Megan..
„Panebože“ vidím Megan, jak naznačila rty. Jen se na ni usměju a přikývnu, aby obě přesvědčila že jsem to já a že se jim nezdám..
„Tak běž“ popostrčí mě k nim táta. Pomalu se k nim vydám, opravdu pomalu a nevšímám si všech, kteří na mě hledí s pusou otevřenou jako ty dvě..pak už to Megan s Alici nevydrží, nejspíš je to na ně příliš a potřebují se ujistit jinak...
„Patricie!!!“vykřiknou obě zároveň a rozběhnou se ke mně. Stane se toho víc najedou. Dominik, hned po jejich výkřiku zvedne hlavu, podívá se zděšeně a hlavně zmateně na ty dvě, asi si myslí že se uhodili do hlavy nebo co, ale pak sleduje jak míří..když mě spatří zůstane stát jako ostatní..s pusou otevřenou a vyděšeným obličejem..zatím co Dominik na mě hledí, já sama se rozběhnu k holkám a když ke mně doběhnou, hned je k sobě pevně přitisknu...
„Ahoj holky, tolik jste mi chyběli“ zašeptám a opět cítím slzy v očích. Tentokrát to už jsou slzy štěstí, ne smutnu a zoufalství, jak před pár týdny..
„A ty nám! Panebože kde se tu bereš?“ zajímá se Megan. Teď už ji poznám na 100%.
„Potom vám to vysvětlím“ zašeptám jim a podívám se na Dominika, který stále nejspíš nemůže uvěřit tomu, co vidí..Holky mě hned pustí, vystopují můj pohled a pak ode mě odestoupí..
„Patricie?“ slyším říct Dominika své pravé jméno a já jen přikývnu.
„Ano, jsem to já, nezdám se ti“ usměju se na něj. Dominik pak udělá krok ke mně, nejspíš váhá, ale pak odhodí knížky, které držel v ruce, sako pustí na zem a rozběhne se ke mně.
„Patricie!!!“vykřikne moje jméno. Jen se usměju a rozběhnu se za ním taky, abych ho co nejdřív držela, abych ho co nejdřív měla znovu u sebe.. když mě chytí do náruče, hned mě k sobě pevně přitiskne a takhle tam chvilku stojíme, ale mě to připadá věčnost..jsem tak ráda, že ho mám zase u sebe a cítím jeho vůni, jakou má snad jen on.
„Co tu děláš? Myslel jsem, že už jsi dávno zapomněla“ zašeptá mi do ucha a pak mě pustí, aby si mě mohl prohlídnou. „vypadáš hrozně!“ vyčte mi hned a já se hned šťastně rozesměju.
„Ty taky ovšem“ poznamenám, když si všimnu jeho kruhů pod očima. Jen mávne rukou a pak mě pohladí po tváři..tak dlouho jsem na tohle čekala..tak dlouho..
„Co tu děláš? Jak dlouho tu budeš?“ zajímá se hned zvědavě a mě stále hraje na tváři ten šťastný úsměv.
„Už navždy“ prozradím mu tajemně.
„Jak to myslíš?“zajímá se zmateně. Otočím se dozadu, kde tuším, že stojí táta a když se podívám zpátky na Dominika, usměju se.
„Proč je tu tvůj táta?“
„Přijel semnou, aby mě zapsal do školy a zaplatil školné. Od zítřka mě zase budeš mít ve škole, budeš mě potkávám každý den, na obědě, na chodbě..“zašeptám.
„Zůstaneš tu?“
„Ano, přestěhovali jsme se sem. Oba chceme začít znovu, nový život, bez všech těch vzpomínek na naši minulost a tady je to nejlepší. Taťka souhlasil a už jsme si i našli domeček a taťka, díky šéfovi, novou práci. Zůstaneme tu“
„To se mi zdá, že ano? Štípni mě prosím“
„Ne Dome, tohle se ti opravdu nezdá.“ zakroutím pobaveně hlavou.
„Takže, ty...zůstaneš už na pořád“ zašeptá. Jen přikývnu. A Dominik konečně udělá to, na co jsem čekala..zvedne mě do náruče a políbí mě..
„Panebože, vždyť je to jeho sestra!!“slyším vyděšené hlasy všech kolem sebe, ale nevšímám si jich..vnímám jen Dominika, který mě teď k sobě tiskne a líbá mě..po tak dlouhé době, kdy jsme se neviděli, znovu cítím jeho rty..znovu..
„Miluju tě, tak moc“ zašeptá mi, když mě pustí a dívá se mi přitom do tváře.
„Já tebe taky“
„Zůstaneš tu navždy, tak jak jsi mi slíbila, už mě neopustíš?“
„Ne Dome, zůstanu tu navždy, jak jsem ti přesně slíbila a nikdy, opravdu nikdy se mě nezbavíš!“zasměju se šťastně.
„Nikdy se tě nebudu chtít zbavit, to mi věř“ řekne a úsměvem a pak se ke mně znovu nakloní, aby mě mohl políbit...