Za bodem bez návratu

,,Takže, jak se povedl poslední týden školy?‘‘
,,Ty jsou všude stejné,‘‘ zazubila se Haydée. ,,Já ho víceméně pročetla. A ty?‘‘ Uvědomila si, že o Oliverovy téměř nic neví.
,,Mám volno už celý červen.‘‘ Haydée se nadechovala k otázce, ale předběhl ji. ,,Ještě mi zbývají dva roky, než dodělám Akademii umění, obor hudba.‘‘
,,A potom?‘‘
Oliver chytil Amy za vodítko a ta ho svedla po úzké pěšině na okraj lesa, kudy pěšina vedla. Jakmile se zase cítil, že psa nepotřebuje, pustil labradorku a ta se hned laškovně ohnala po Adonisovi. Irský setr si nenechal nic líbit a hnal ji vysokou trávou jako králíka. Oliver se krátce otočil a počkal, až se mu Haydée zařadí po boku, a začal vyprávět. Mluvil o filmové hudbě s obrovským zápalem a Hay ho stejně zaujatě poslouchala. Oba zbožňovali Dannyho Elfmana, který skládal hudbu k filmům Tima Burtona, ale diskuze o nejlepším soundtracku se už málem podobala hádce. A zatímco se Haydée čertila kvůli nedostatku argumentů na obranu svého favorita, Oliver se uvolněně smál a bystře vrhal jedno odůvodnění za druhým.
,,Kvůli tomu, že jsi viděla dříve Noční můru než Beetlejuice neznamená, že je Beetlejuice horší.‘‘
,,To možná ne, ale Noční můra je prostě-‚‘‘ nadechla se a mimoděk utekla očima k Oliverovy výrazu; mladík se velmi dobře bavil.
,,Hotovo, šmytec, už s tebou o tom nemluvím!‘‘ uťala to naoko pobouřeně a sama nevěřila, kde se to v ní všechno bere.
,,No dobrá,‘‘ uklidňoval ji Oliver, ,,já mám svoji pravdu a ty máš svou. Víš, co se mi ale líbí? Moc lidí si nezkouší jenom tak mi odporovat a ty ses s tím nepárala.‘‘
,,Možná mi to trochu ujelo,‘‘ špitla, ale Oliver ji přerušil. ,,Ne, jsem za to rád. Nepochlebuješ mi a ani to neděláš ze soucitu.‘‘
Haydée věděla, že Oliver má svatou pravdu, i když nechápala, proč. Kdykoliv potkala na ulici slepého člověka, snažila se na něj příliš nedívat, protože jí vůči sobě připadal ochuzený, méněcenný. Tytéž pocity zažívala, když poprvé potkala Olivera, ale teď už byly dávno pryč.
Ponořená v myšlenkách, protože Oliver mlčel, zakopla o vyčnělý kámen. Zprudka dostoupla na zasádrované chodidlo a do kotníku jí bolest vystřelila tisíce svých ostrých jehliček. ,,Au!‘‘
Oliver k ní otočil hlavu.
,,Zakopla jsem o šutr,‘‘ vydechla, ale bolest po pár krocích zmizela.
,,Jak dlouho ještě budeš nosit sádru?‘‘ zajímalo ho.
Haydée udiveně vzhlédla. ,,Jak víš, že ji ještě mám?‘‘
Oliverovy na rtech hrál úsměv. ,,Neděláš pravidelné kroky.‘‘
,,Jo,‘‘ Haydée malinko zrudla. ,,Příští týden by mi ji měli sundat.‘‘
,,Takže tady zůstaneš jen na víkend?‘‘
,,Vypadá to tak,‘‘ odpověděla nejistě a vůbec se jí nechtělo mu povídat, že zmizí už v neděli ráno. Za ticha došli k silnici, která se stáčela za úpatí kopce a elegantně míjela několik hezky upravených chat.
,,Ta úplně napravo je mých rodičů. Máma mi dala sebou její lasagne se šunkou. Dáš si se mnou?‘‘
Haydée nečekané otázka zaskočila a Oliver se mírně usmíval. Pohlédla na oba psy; Amy seděla vedle svého pána a oddaně na něj zírala a Adonis seděl vedle ní.
,,Proč ne,‘‘ pokrčila rameny a vrátila mu úsměv.

Za chvíli si už oba pochutnávali na výborném jídle. Otec Haydée se nezdržoval vařením a tak byla Haydée odkázána na své kuchařské umění, nutno říci, že chabé. Několikrát týdně s kamarádkami navštěvovaly školní menzu, ale dala se strava z jídelny srovnávat se zkušeně uvařeným domácím jídlem?
Po očku sledovala, jak si Oliver vede s příbory. Jeho pohyby byly pomalé a opatrné, ale přesné.
,,Bylo to super,‘‘ pochválila Haydée jídlo. ,,Můžu ti za to pomoct umýt nádobí?‘‘
Oliver jí podal utěrku. ,,Až ji nebudeš potřebovat, vrať ji prosím na stejné místo.‘‘
,,Jo, jistě.‘‘
Společnými silami to měli ani ne za deset minut. Pak se pomalu vraceli po polní cestě směrem k Hueb.

Haydée se nechtělo uvěřit, že ten den tak rychle utekl. Byli pár desítek metrů od místa, kde tenkrát nalévala vodu pro psy do Oliverových rukou a Oliver jí to vtipnou poznámkou připomněl. Dívka něco ledabyle odvětila a posadila se na sluncem vyhřátý kámen. Samotné sluníčko se už pomalu sklánělo k západu a barvilo oblohu do růžova.
Oliver se posadil vedle ní a oba dlouhou chvíli mlčeli, než zapraskalo křoví a na cestu vyběhl králík. Adonis mrštně vyběhl za ním a velmi neochotně se vracel po zapískání.
Oliver pootočil hlavu a dožadoval se vysvětlení nenadálého vzruchu.
,,Z roští vyběhl králík a Adonis šel po něm. Zavolala jsem ho zpátky, nechci, aby se mi zase někam ztratil.‘‘
,,Nebo ti bylo líto toho králíka?‘‘ zeptal se Oliver šalamounsky.
Haydée přistiženě zčervenala. ,,To taky.‘‘
Oliver se usmál a Haydée věnovala pozornost slunci, které krátilo den ke konci. Najednou ucítila Oliverovu ruku na své.
Podívala se na něj; mladík hleděl před sebe a na rtech mu hrál mírný úsměv.
,,Víš, že máš moc hezký hlas?‘‘
Nečekaný kompliment. Haydée natolik zaměstnaly samotné myšlenky, že na to nic neodpověděla. Byla to první poklona od kluka, kterou kdy dostala a jí samozřejmě připadalo, že neoprávněná. Copak má krásný hlas? V žádném případě. Nelíbil se jí, i když se s tím už smířila, protože jí nic jiného nezbylo. A rozhodně to teď bylo lepší, než tenkrát ten písklák v pubertě.
,,Musíš být hrozně hodná holka.‘‘
O tom nebylo pochyb.
,,Řekneš mi, jak vypadáš?‘‘
Haydée neodmítla, ale i tak se jí do toho moc nechtělo. Kouzlo zapadajícího slunce a Oliverova dlaň však udělali své.
,,Jsem malá. Určitě víš, že když stojím vedle tebe, dosahuju ti s bídou k ramenům. Mám světle hnědé vlasy, dneska svázané v culíku. Na nose mám pár pih a moje oči jsou směs všech různých barev, které se daly použít, ale nejvíc snad hnědé a zelené.‘‘
Vzápětí si uvědomila, že je Oliver slepý a nezná barvy.
,,Promiň.‘‘
,,Nic se přece nestalo,‘‘ řekl tiše a přejel jí palcem po hřbetu ruky. Haydée se zachvěla.
,,Pokračuj.‘‘
,,Právě, že tím bych asi končila…‘‘ řekla a hlas se jí malinko třásl. ,,Nejsem nijak hezká.‘‘
Oliver jí stiskl ruku a propletl svoje prsty s jejími. ,,To není pravda. Vidím tě před sebou tak, jak jsi se popsala. Jsi krásná.‘‘
Haydée se na něj pokradmu podívala z profilu a najednou ji přepadla bláznivá touha ho políbit.
O pár hodin později si vyčítala, že to neudělala.