Střípky snů 16

S vozíkem zajede do výtahu a já cítím jak pevně tiskne madla vozíku. V duchu se ve mě bouří vlna štěstí kterou samozřejmně nedám najevo.
,,No počkej a kdo to teda byl ten frajírek libovej?" Optá se z legrace rýpavě.
,,Přece frajírek libovej." Zkusím napodobit jeho ton hlasu. Uculím se na ně škodolibě.
,,Já s tou sestřičkou fakt nic neměl. Pozvala mě na rande tak jsem šel. Byl jsem na tebe naštvanej." Vychrlí ze sebe a já vidím jak se mu evidentně dost ulevilo a mě docela taky.
,,Mě je to fuk." Hraju netykavku ikdyž jsem ráda že mi to řekl. Když vyjedeme nahoru. Ve dveřích nás čeká nemilé překvapení.
,,My o vlku a vlk za dveřmy." Řeknu sotva slyšitelným hlasem až cítím že se ke mě Roman zezadu naklonil.
,,A teď nás nejspíš sežere i s vozejkem." Řekne stejně přiškrceně a já spustím salvu smíchu až se po nás všichni dívají.
,,Pst." Sykne na mě Roman. Ani mu nemusím vidět do obličeje a poznám že se směje.
,,Sestři tak jsme zpátky." Řekne Roman vážně té starší sestře.
,,Ano ano máte tam čisto tak jeďte na pokoj já si ten vozík pak vyzvednu. Stejně přijdu s čajem." Oznámí nám a kolem hloučku sestřiček ve kterém stojí ta zrádkyně to zašumí. Projedeme a já na pokoji vytáhnu šminky z prvního šuplete.
,,Můžu tě poprosit?" Optám se Romana váhavě.
,,Jasně." Kyvne s uplnou samozřejmostí která mě těší.
,,Dej ji to?" Podám mu řasenku a tužku.
,,Na co to je?" Prohlídne si to v ruce.
,,Na oči." Řeknu s usměvem.
,,Aha." Dovtípí se a z blízka si je prohlídne.
,,Mě se zdá že už je máš dobrý." Mrkne na mě a já mu dám herdu do ramene až se rozesměje.
,,Hele abych ti nepřišil napadení veřejnýho činitele." Ušklíbne se.
,,Běž už kecko." Okřiknu ho. Holka z protější postele se na nás uculí. Když Roman odejde zůstane mi po těle tak nějak příjemně. Z vozíku se vypachtím a pokouším se neomaleně dostat do postele. Tradičně nejdřív ta zlomená noha. Nezapřít se o tu bolavou ruku a pak přitáhnout tu druhou. Holka na proti se tím evidentně baví. Samozřejmně mi to všechno nejde na poprvé.
,,Hele kdyby tě někdo natočil a zrychlil to byla by to dobrá groteska." Řekne bledá holka naproti.
,,Tomu věřim." Usměju se na ni. Když se představíme ještě chvíli si povídáme. Tak nějak z ní mám pěkný pocit. Vypadá jako fajn holka. Je taková otevřená. Když si konečně řekneme zlehčeně naše zážitky je mi fajn. Dívám se do stropu a strop má dneska o dost lepší barvu než včera. Jistě víte jak to myslím. S holčinou jsme se bavili v takovém stylu jakože mě kamion připlácl na silnici a tak se mi najednou ulevilo. Při tom dívání do stropu mi dochází jediná špatná věc a to že bych se měla stydět a to hodně. Holka která nemůže chodit si tu dělá legrácky a prostě se stím smířila. Já tu dělám z jednoho sedřenýho xichtu scény. Ve finále co ji vlastně zbývá. Nic jen se stím vyrovnat. Je úžasné jak ji to jde rychle. Ikdyž možná to třeba dělá podpora rodičů. Její rodiče tu jsou skoro pořád na rozdíl od těch mých. Možná to ji pomáhá. Kdo ví hlavně že se netrápí. Je to zvláštní takhle dlouho jsem snad ještě o žádné holce nepřemýšlela. Ale jo. Vlastně o te sestřičce. Zbývá jen jedinné. Poučit se být opatrnější a hned tak si někoho nepustit k tělu.
,,Spíš?" Ozve se tichounce z protější postele.
,,Ne" Přiznám se.
,,Jaký to je mít kluka?" Optá se.
,,Normální ty jsi ještě nikdy neměla kluka?" Pachtím se na lokty.
,,Ne." Řekne posmutněle a pohledem uhne.
,,Jak kdy víš." Řeknu ji.
,,Jak to myslíš jak, jak kdy?" Dívá se na mě už zpříma a světlo z venku se ji odráží v očích.
,,Je to takový jaký si to sním uděláš. Ikdyž někdy je to trápení." Vzdychnu si.
,,A ty sním chodíš?" Zeptá se mě. První co mě v hlavě napadne je jedinné. Jistě se ji líbí taky. Trošku mě to znervozní.
,,No tak jak se to vezme." Řeknu tiše.
,,Je hezkej." Řekne nahlas.
,,No to je možná až moc." Pípnu.
,,To zase ne je obyčejnej." Ozve se z druhé postele a možná to je to co jsem chtěla slyšet.
,,Tak dobrou." Řekne a já si znovu pokouším na stropě vybavit chvilku kdy jsem se ho dotkla jedním prstem. A hned za tím ty velké oči. Potom už spokojeně usínám.