Zakázaná láska? (10 část)

„Dobrý den“ pozdravíme všichni najednou tři prodavačky v salónku, kam nás zaveze Tom, abychom si vyzkoušeli ty šaty na svatbu.
„Dobrý den, přejete si?“zeptá se jedna z nich.
„Ano, máme si jít vyzkoušet šaty na svatbu.“ přikývne Tom
„Na jaké jméno ty šaty jsou?“ zajímá se další a hned přiskočí k počítači.
„Hm, tak to nevím,“ přizná se Tom a otočí se na mě „buď na Navrátilová nebo Pospíšilová, nějak tak to bude“
„Ano Navrátilová tu je, Barbara?“ otočí se prodavačka od počítače na Toma, který jen přikývne. „dobře, tak pojďte za mnou,“ usměje se na nás. Všichni se jako na povel vydáme za dvěma prodavačkami, které nás vedou dozadu, kde jsou nejspíš naše šaty.
„Tak tady je oblek pro vás“ usměje se na Toma a podá mu oblek, který je pověšený na věšáku a zabalený do průhledného obalu. „kabinky jsou támhle, kdyby vám nebyl, jen zavolejte“
„Díky“ poděkuje a vydá se tam.
„Tady tenhle by měl být tobě,“ řekne a vezme do rukou další černý oblek, který patří Romankovi. „půjdu ti s ním pomoct ano?“ usměje se na něj. Chytí ho za ručku a pak se oba vydají směrem, kde zmizel Tom.
„Tak, pro vás máte šaty. Pro družičku jsou tu tři na výběr a pro vás taky. Vyzkoušejte si všechny a pak nám jen řekněte, které chcete.“ řekne a začne zkoumat šaty. První vytáhne šaty pro Kristýnku, které je pomůže odnosit do kabinky a pak se vrátí ke mně.
„Kdybyste potřebovala pomoct, jen zavolejte“ usměje se na mě a podá mi moje šaty.
„Díky“ poděkuju a zamířím ke kabinkám. První šaty, které vytáhnu z obalu jsou bílé. Sukně a korzet je zvlášť a jak si všimnu, na sukni je modrá růžička. Rychle se do nich oblíknu a podívám se do zrcadla. Páni, vypadám...já ani nevím jak, nemůžu to nějak popsat, prostě to nejde..
„Adélko? Pojď se nám ukázat!“ zavolá na mě Kristýnka. Naposledy se podívám do zrcadla a pak vyjdu ven, kde jsou všichni. Kristýnka má na sobě krásné běloučké, nadýchané šatičky, taky s modrou růžičkou na sukni a holá ramena, stejně jako já. Romanek vypadá v obleku jako nějaký princ a jeho starší bratr..na něm bych mohla oči nechat..
„Vypadáš úžasně“ usměje se Tom.
„Díky, vy taky.“ řeknu „ale teď další šaty“
„Cože, vy máte ještě další šaty?!“zděsí se Tom jen co to řeknu, ale to už s Kristýnkou zapadneme do kabinek.
„Troje, milej zlatej“ zavolám na něj pobaveně. Další šaty jsou čistě modré, lehké na zavání za krk. Sukně je různě dlouhá, někde krátká, někde dlouhá a když se zatočím, tak se krásně točí. V pasu na boku má malinkou mašličku a vypadají úžasně, ale když spatřím své třetí šaty, hned jsou tyhle dule.
Třetí šaty jsou nádherné. Ani nevím, jak bych je popsala, protože to snad ani nejde. Jsou modré, takže podle toho usoudím, že buď bude svatba do modra, nebo mamka vzala v úvahu mou oblíbenou barvu. Horní díl šatů je kytičkový, bez ramínek nebo jakého koliv zavázání. Ovšem není to korzet. Sukně, která je zezadu dlouhá po zem, ale ve předu krátká jen po kolena, nemá chybu. Myslím, že jsem rozhodnutá.
„Takže, já chci tyhle“ slyším Kristýnku jak říká venku před kabinkou.
„Vypadáš jako princezna“ slyším Toma
„Je k tomu ještě korunka“ říká někdo. Určitě prodavačka, pomyslím si.
„A já chci tyhle“ řeknu a odtáhnu závěs. V tu chvíli na mě všichni zůstanou hledět. Tom s otevřenou pusou, Románek ho skvěle napodobí a Kristýnka s úsměvem na tváři.
„Vybrala jste výborně, strašně vám sluší“ vzpamatuje se první prodavačka a Tom jen přikývne.
„Opravdu ti moc sluší“
„Budeme jako dvě princezny!“ přiskočí ke mně hned Kristýnka a obejme mě kolem pasu. Pevně ji k sobě přitisknu a usměju se na ni.