Sen - kapitola druhá

2.Vzpomínka



„Hotovo“ zavolala na mě a já jsme s nádechem otevřela oči. Byl to strašný pach- plný chemikálii a pak jsem si vzpoměla jak sem to samé cítila, když sem šla na ples. Oh já si vzpoměla, ale pak Kate otevřela dveře a Edmund tam stál – ten si snad nikdy nedá pokoj – a já šla spolu se sestrami okolo něj, když jsem byla asi metr od něho zalapal po dechu. Nevěděla sem proč tak reagoval vypadala sem zhruba stejně. A tak sem jsi ho nevšímala a snažila se dojít ze schodů dolů na podpadcích bez toho abych spadla a povalila někoho kdo byl přede mnou. Se zázrakem se mi to povedlo. Pak sem šla se sestrama zpátky do jídelny, přemítala jsem jestli je to kvůli tomu aby mě předvedli nebo jestli aby vyděli je. Vztoupila jsem do dveří v tu ránu někdo obdivně zapískal. Byl to Tom.
„Teda Alice! Wow! Tobě to sluší, takže jsi vyrazíš zítra sem mnou!“ Najednou se oběvil ve dveří Edmund, který ho spražil pohledem a Tom nevypadal, že by se chtěl hádat.
„Takže my jdeme , do pěti tu bude Alice jako na koni, čaute!“
řekla Eliz a vyrazila ke dveřím. My šly za ní až zřezmě jejímu autu. Bylo to modré porsche , do kterého jsme naspoupyly. Jely jsme opět přes ten most a pak se Eliz dala na dálnici. Bylo ticho a tak sem promluvila.
„Kamže to tede jdeme?“ na to reagovala Irina.
„Do Firtst Palace – je to takový malý podnik. Tak říkej co máš s Edmundem, nevapadalas nijak sklamaně když sem přišla, spíš mi to přišlo jako bys byla překvapená!“
„Já s ním nic nemám, sedla jsem si na zem a to o-on.“ nepadala, že sem jí přesvědšila.
„Máma z toho velkou radost! Než sem pro tebe šla řekla, že tě má ráda jako dceru, myslím, že se jí to splní.“ zašklebila jsem se na ní a snažival vymyslet jak od toho odvést řeč. Pokoj ! Jasně!
„Moc Vám děkuju za pokoj.“ to bylo ono ,všechny se usmály.
„Nemáš zač a kdybychom ti ten pokoj nedaly musela by jsi spát někde na zemi, což nevím jestli by Edmund dovolil, líbí se ti barvy? To jsme vybíraly my, protože kdyby to byla máma tak máš celý pokoj růžuvý.“ zazubila se na mě Kate.
„Stejně ste si neměly dělat škodu – kdo ví kdy mě někdo pozná a já půjdu za svou původní rodinou.“To se na mě zazubila Eliz.
„Nechci ti kazit slibné naděje na útek, ale ikdyby se našla tvá rodina nebo sis dokonce ty na ně vzpoměla máma bude požadovat abys ses jí každý den hlásila. Tím nakupováním jsi jí stvrdila, že jsi její “Adoptivní dcera“ mám dokonce pocit, že kdyby mohla tak by tě hned adoptovala.“ Prohlásila a zaparkovala před velkým klubem. Nebyla jsem jsi jistá jestli chci jít dovnitř, né že sem si nebyla jistá já nechtěla jít dovnitř, ale Eliz a Kate mě vytáhly z auta každá za jednu ruku mě vedla ke dveřím. Uvnitř nebyla tma jak jsem očekávala, vše bylo v slunečním světle a my jsme si sedli k malému stolku, který stejně jako i křesla byl z proutí.
„Tak co jak se ti tu líbí“ zeptala se mne Kate.
„Je to tu tak ….“ nemohla jsem dokončit větu – sama jsem nevěděla co bych v ní měla dát najevo, ale oni to pochopily, že se mi tu líbí a já je při tom nechala. To už k nám pospíchal číšník.
„Dobré odpoledné dámy“ přivítal nás a dlouze si mě prohlížel, nejspíš proto, že tu Iri,Kate, Eliz byly vždy jenom samy.
„Co Vám mohu nabídnout?“ zeptal se zdvořile.
„Čtyřikrát Capučíno.“ obědnala Eliz a přitom jak číšnik od nás odcházel se zachichotala.
„Co ty jednou svým vzhledem nespůsobíš?!“ snažila jse vypadat podrážděně, ale málem praskla smíchy.
„To vy ste mě přinutily si tohle obléct!“ připoměla jsem jí.
„Jo to je pravda.... Proč nám nic nechceš říct ?!“ zeptala jse.
„Co o čem?“ zeptala jsem se zmateně, ale už sem trochu tušila – jediné co je zajímalo bylo co mám s Edmundem. A to se ukázalo jako správná úvaha.
„Ty a Edmund!“ opět sem zčervenala. Bylo to zvláštní. Byla jsem vzhůru jenom dneska a za dnešek se toho tolik stalo. Nemohla jsem uvěřit jak se Edmund choval ráno, v pokoji když jsme vybalovali a pak jak vyjel na Eliz, když řekla kam jdeme. Zdál se to být neškodný podnik, co ho teda tak vytočilo. Možná myslel, že jdeme někam jinam. Bylo zvláštní kolik tajemství měl jeden člověk v sobě. Měla bych se ho zeptat ….
moje myšlenkové pochody byly přerušeny Eliz, která byla netrpělivá.
„Haló, slyšíš mě, proč nám neodpovíš?!“netrpělivost z ní čišela.
„Protože není co odpovědět, možná by ses na to měla zeptat jeho.“ Tím sem jí rozhodně sklamala. Jeden den a já musela řešit různá tajemství – pokračovala jsem ve svých dalších úvahách – bylo zvlášní, že ke mně byli všichni tak milí, to že se mnou Amanda utratila fůru peněz , opravdu nevěděli kdy se odnich dostanu zpět – nemůžu říct domů, bylo to zvláštní, ale za domov sem považovala Panství, vlastně ani nevím jak se ten ostrov jmenoval.
„Jak se vůbec jmenuje ten ostrov?Má nějaký název?“ Podívala sem se na Irinu.
„No vlastně nemá...“ Vypadala, že o tom uvažovala... „ale když jsi o tom začala tak nám ho pomůžeš vymyslet, že jo?“ ajaj s tím sem vůbec nepočítala, ale možná se budu z toho moct nějak vykroutit.
„No když myslíš? Kolik je vůbec hodin?“ mi to připadalo jako věčnost.¨ Kate a Eliz začaly hledat ve svých kabelčičkách mobily, Kate byla první.
„Bude půl páté měly bychom už jet zpět.“ nejraději bych se postavila a hned letěla k autu, ale ony byly smutné, že už musíme jet a tak jsem seděla. Blízko Iriny byl ten číšník – bylo vidět, že se mu Irina líbí, ale nevěděla jsem jestli i on jí . Číšník se otočil a určitě chtěl něco říct, ale Irina jenom pověděla, že by chtěla zaplatit a on šel pro účet – měla jsem spíš pocit, že utekl, ale co já mohla vědět jak často tady sestry chodily. Číšník se zase vrátil i s deskami, ve kterých musel být účet položil desky na stůl a odešel. Kate desky otevřela a usmála se na Irinu.
„Máš tu nějaký vzkaz“ oznámila jí bez překvapení.
„Tak ho přečti.“Řekla bez zájmu Iri, ale její oči hořely touhou vidět co je tam napsané.
„Jste velmi krásná, nechtěla byste jsi se mnou někdy někam vyjít? A pod tím je telefoní číslo“ zachichotala se a postrčila lísteček Irině, která si ho založila do kabelky, ze které při tom vytáhla peněženku. Strčila do desek nějaké peníze a postavila jse. My se postavyly s ní a šli za ní do auta. Vypadala vesele.
„Zavoláš mu?“ zeptala jse Eliz.
„Nevím nejspíš jo je pěknej, že jo?“ nechtěla odpověd a sedla jsi se mnou dozadu do auta. Cesta domů – je fakt tak divné, že to beru jako domov – netrvala tak dlouho, nejspíš to bylo tím, že já přemýšlela na co se mě doktor bude ptát, měla bych mu říct o tom, že sem jsi vzpoměla na školní ples , tedy né na školní ples, ale na pach laku v ten den – Jasně co je to za blbá otázka. Eliz zastavila na stejném místě jako stála předtím než jsme odjely a pak vykoukla z okna.
„Á doktor je tady – to zas busou řeči , no nic bež a my tě doběhnem!“ nechápala jsem proč musím jít sama, ale když se to tak vezme já tenhle den nechápa vůbec a tak sem šla rovnou do jídelny, kde zasedala skoro celá rodina.
„Dobrý den.“ pozdravila jsem a všichni se na mě podívali.
„Á Alice, tedy ty vypadáš líp než před dvěma dny když jsme tě viděl naposled.“ řekl a já jsi uvědomila co řekla Elíz “Á doktor je tady“, když jsem jsi na to vzpoměla usmála jsem se.
„Tak pojď si sednout, potřebuju zjistit jestli je všechno v pořádku.“ a tak jsem si šla sednout vedle něho.
„Takže Alice než začnu měl bych ti vynadat – první den při vědomí a ty si chodíš po diskotékách.“ čekal co mu na to odpovím.
„Promiňte pane doktore ….ale já nebyla na žádné diskotéce, Iri , Kate a Eliz mě vzaly do jedné kavárny.“ ikdyž tomu moje oblečení nevypovídalo.
„No dobře takže se tě budu ptát na pár otázek a ty se snaž co nejvíce jsi vzponout ano?“ přikývla jsem „dobře takže zčneme... ze začátku zavři oči a zhluboka dýchej!“ začal doktor a já jsi pomyslela, že na mě teda musí být pohled.
„Dobře nech oči zavřené a čekni mi své jméno“
„Alice...“ Sakra já málem řekla Sallerová, no tohle co to se mnou je...
„Dobře kdy ses narodila“ Nadtím sem se nezamýšlela a vypálila první datum, které mě napadlo.
„Čtrnáctého února devatná-set-devadesát-dva“ cítila jsem na sobě pohledy ostatních …
„No výborně“ doktor se radoval „ nebudeme Tě dneska už přetěžovat“ a já konečně otevřela oči.
„Takže já se sem stavím za dva dny“ teď se podíval na rozzářeného Roberta a přešťastnou Amandu „ měli byste jse jí párkrát za den zeptat na nějakou podobnou otázku, ale né moc často!“ upozornil je doktor a pak se znovu otočil ke mně „Alice to je skvělé opravdu! Nevzpoměla jsis ještě na něco během dne?“
„No víte ano, jak mi Eliz dávala lak do vlasů vzpoměla jsem si na nějaký ples, ale to je vše.“ Doktor byl přesto ohromený.
„Ták paměť se ti začíná vracet a já musím jít ještě jsi musím promluvit s Elizabetou, Irinou a Katarinou. Zatím nashledanou!“
„Nashledanou“ řekla jsem tiše a čekala jaké budou reakce ostatních, kterí se sním taky rozločili.
„Ty ses narodila na Valentýna, no páni!“ Tom samozdřejmě!
Zazubila jsem se na něj. Když jsem se ještě jednou rozhlídla po jídelně, tedy spíše po lidech viděla jsem, že tam sedí Rachel. Vlastně jsem s ní nemluvila ještě, ale já nemluvila ani s Denisem, pořádně ani s Tomem takže to nebylo nic neobvyklého. Ale proč jí nevzala Iri sebou ? Ach né další tajemství jako by jich za ten den nebolo už dost? No měla bych se pustit do rozřešení Edmunda, ikyž to možná bude to nejhorší na rozluštění.
+++
Jakmile doktor odešel Amanda servírovala večeři, ale čekali jsme na Iri, Eliz,Kate. Když konečně přišly posadily se ke stolu a dělaly jako kdyby tam byly pořád. U jídla jse mě nikdo na nic neptal a to bylo dobře, stejně sem měla co si promýšlet jako třeba o tom jak vymámit tajemství z Edmunda - to bude! Tím jsem jsi byla jistá.
„Alice co kdybychom se šli projít?“ no né Edmund, kterému jak bylo vidět je jedno co o něm jeho rodina řekne, dívali jse z něho na mě a já jenom pokrčila ramena.
„Bež se převléc do něčoho pohodlného, tedy spíš jsem měl říct přezout nemyslím jsi, že by jsis chtěla zlomit nohu.“
„No , ehm dobře“Byla jsem naprosto odzbrojena a nevěděla co jiného říct a tak sem šlo do pokoje, ale za mnou kroky. To už Irina přehání – to zas bude vysvětlování. Ale nebyla to Irina ani žádná ze sester, byla to Amanda. Jestli mě to Edmundovo pozvání odzbrojilo tak co potom bylo tohle?! Byly jsme už skoro u pokoje když mě chytla za rameno.
„Alice potřebovala bych jsi s tebou popovídat! Poď jsi sednou.“ řekla, pustila mě aby jse mohla posadit. Snažila jsem se analyzovat její výraz, ale nic mi neřekl a tak sem se k ní posadila.Spustila téměř v tom samém momentu kdy jsem jsi sedla.
„Alice, neboj nebudu ti dělat žádné přednášky – na to tu je Robert – a tobě ani nemám za co, ale chci abys něco věděla o Edmundovi.“ odmlčela jse aby se mohla nadechnou a pak pokračovala. „ Takže Edmund byl kdysi zamilovaný do jedné dívky, je ti hodně podobná, ale tu dívku před dvěma lety našli mrtvou na pláži. To bylo Edmundovi šestnáct, dostal se z toho za 2 měsíce, začal jse znovu chovat normálně , podobně jako jse chová Tom, ale už nikdy nešel k moři na pláž ani tady. Ten den když jsme Tě našli sme ho poprvé přeprosily ať si s námi výjde. A našli jsme tebe. Mám pocit, že Tě nějak bere jako náhradu, ale né úplně. Mluvila jsem s ním a on řekl.... no myslím , že ti to dneska vše poví tak jenom ať nejsi překvapená nebo něco takového, musíš se udržovat v klidu.Ták myslím, že bychom ti měly najít nějaké tenisky a obleční.“řekla , vztala jako kdyby řekla, že dnes bylo slunce a začala prohlížet šatník.
Ale já jsem se jenom tak nevzpamatovala, to bylo nejspíš jedno z největších tajemství Edmunda. No měla bych jsem se sebrat. Tak tohle mi bude dnes Edmund vyprávět. A co řekl matce?
„Alice je ti dobře...“
„Jo no jenom, no je toho nějak moc najednou.“podívala jsem se jí do očí a viděla v nich strach a paniku.Pořád jsi mě prohlížela.
„Opravdu je mi dobře, tak našla jsi ty tenisky a oblečení.“ Jasně oblečení to zase bude, ale jak sem se tak podívala na Amandu neměla nic v rukách.
„Já nejsem Iri – já ti nebudu říkat co jsi máš obléct, jenom bych ti doporučila nějaké kalhoty a třičko.“
„Jo jasně.“usmála jsem se se na ní aby jsi už o mě přestala dělat starosti.
„Jo ehm, doktor říkal, že se podívá na tvé datum narození aby poznal kdo jsi. No tak já pujdu ať jse můžeš převléct.“
vykročila a já řekla
„Děkuju za všechno.“ to se otočila a obajla mě .
„Nemáš zač jsem ráda, že tě tu mám.“ Pustila mě a pak odešla.
+++
Oblečená v obyčejném třičku, džínách a v džísce a na nohách tenisky sem jsi od Iriny vysloužila nevěřícný pohled. Ale já se v tomhle cítila dobře. Edmund mě nenechal dlouho na očich a společně jsme šli ven.
„Pojď se prosím projít, tady by všechno slyšeli.“ a já jenom přikývla a šla za ním. Šli jsme asi deset minut – v tichosti ,když jsem uviděla krásnou pláž.
„To je krása!“ nemohla jsem tohle neřict, on ale neřekl nic a šel k pláži blíž a pak se posadil na vyhřátý písek. Já jsem se zastavila asi krok za ním.
„Sedni jsi prosím, chtěl bych ti pár věcí říct a pár vysvětlit.“ nic jsem neřekla a beze slova jsem se šla posadit naproti němu, kdybych chtěla mohla bych vidět jak pomalu zapadá slunce, ale k vůli tu dneska nejsem. Zadívala jsem se do očí Edmundovi a on začal.
„Vím, že ti něco málo vyprávěla před chvílí Amanda, ale to není vše. Takže od začátku. Před dvěma a půl lety jsem chodil s jednou holkou , jmenovala jse Melisa. Chodili jsme spolu asi půl roku a pak musela odjet s rodiči, kteří se stěhovali pryč. Ani jeden jsme nechtěli vztah na dálku a tak jsme se dohodli, že se rozejdeme. Předtím než odjela se, ale chtěla sejít. Já jí řekl, že nepříjdu. Už bych to nevydržel, ale ona trvala na tom, že se sejdeme na pláž, znovu jsem jí řekl, že nepříjdu.
No a vlastně zbytek o tom ti řekla máma. Ale hlavně to neber, že tě beru jako náhradu nebo něco. Sice sem tě zachránil, ale to bych udělal ikdyby jsi jí nebyla tak podobná. Vlastně jak jsem tě viděl na pláži, viděl jsem jenom bezmocné tělo, to až jsem se k tobě přiblížil jsem viděl tu podobu. Měl jsem dlouhý čas jsi rozmyslet co ti povím nebo co udělám. Ale bylo to zvláštní ti to říct.“ celou dobu se mi díval do očí až teď se podíval na zapadající slunce.
„Co pro tebe znamenám já?“ Ta otázka se mi vydrala z pusy bez rozmyšlení, ale alespoň sem se zeptala.
„Když jsi se takhle zeptala. Tak ti můžu říct co k tobě cítím!“ vypadalo to, že zvažuje slovo nebo, že přemýšlí jestli na to není moc brzy...
„Řeknu to takhle -nejspíš tě miluju. Ale nebudu ti nijak zazlívat když to samé ke ….“
„jsem ráda, že jsi to řek. Já no, já asi taky. Říkám asi protože tě neznám ani den. Vlastně nikoho neznám.“ chytla jsem ho za ruce.
„Myslím, že bychom měli jít zpátky domů, dneska toho bylo na tebe nejspíš moc.“ usmál jse a podal mi ruku abych mohla vztát . Ruku mi pak položil kolem ramen a já kolm pasu a šli jsem – mnohem pomalejší, ale přijemnější chůzí domů.
„Tak jak jsi užila odpoledne se Iri, Eliz a Kate , určitě z tebe tahaly rozumy.“ zeptal jse a kroutil při tom hlavou.
„No vidíš to na to sem se tě chtěla zaptat, proč jsi tak ječel na Eliz, když jses dozvěděl kde máme namířeno?“zeptala jsem se o podíval jsem se mu do očí, protože zastavil.
„No já vlastně nevěděl kdy máte namířeno, bál jsem se, že do Disco Night, ale když jsi řekla, že jsi byla v kavárně bylo mi jasné, že jste byli ve Firtst Palace.“ usmál se na mě a šli jsme zase dál.
„No ptaly jse mě, ale co sem měla říct? Řekla jsem jim jenom ať se zaptají teba. Abych byla upřímná nevypadaly moc nadšeně.“
„To se ani nedivím.“ řekl a podíval jse na hodinky.
„Ajaj máma bude mít strach říkal jsem, že jsem jí, že se vrátíme brzo. Což bych se ti měl ještě omluvit za mámu - to u toho oběda, né že bych to nečekal.“ uchechtl se.
„Já myslela, že Irinu zabiju – opravdu, měla na mále. Strašně se v tom vyžívá.No už mám čím jí pohrozit, ikdyž nevím jestli to na ní bude platit, ale vyzkoušet to můžu.“
„O čem to mluvíš?“
„To ti neřeknu, nejsem Irina !“ řekla jsem na oko pobouřeně. Ale místo toho sem byla šťastná, že mám něco na obranu.
„No jak myslíš, upřímě doufám, že to bude fungovat, ale výhruška, že jí podpálíš šatník funguje určitě lépe. Věř mi mám to vyzkoušené.“
„To už by bylo otřepané. No když už o ní mluvíme co jí mám říct když jse mě zeptá?“
„Řekni pravdu... ajaj už sem letí s Tomem, to zase bude!“ Ale při té představě se zasmál a stiskl si mě těsněji k tobě. Irina jak nás tak uviděla se zastavila a Tom se rozesmál.
„Á páreček, kde máte kečup. Ten by se Vám tam asi nevlezl. Tak pojďte. Máma vypadala naštvaně a zároveň strachy bez sebe, ale jak Vás tak uvidí bude skákat přes nábytek jedna báseň.“ zazubil se na nás Tom ještě přemáhající smích, ale Irina se ani nepohnula.
„Iri potřebuješ odtahovku?“
„Co-co cože?“ To už tom neunes a válel se smíchy po zemi. Ale abych řekla mi na tom nic směšného nepřišlo. A tak jsme se dali za se do chůze a oba dva nás následovali.
+++
Sotva jsme přišli k domu ruce pořád kolem toho druhého Amanda vystřelila přímo k nám jako tajfun.
„Kde jste byli! Měla jsem strach, že jste někde spadli a něco si ….Ahá!“všimla jsi našich rukou.
„No to je jiná, ale stejně Alice měla jsi dneska hrozně náročný den měla by jsis jít lehnou, ukážu ti nejbližší koupelnu.“ a táhla mě za sebou do patra. Já jsem se jenom smutně podívala na Edmunda, který nestačil zírat.
„Stavím se ti dát dobrou noc!“ zavolal na mě když už jsem byla na schodech a poslušně šla za Amandou. Když jsme byli v pokoji vytáhla nějakou černou košili a vedla mě zase do koupelny, kdy mě nechala abych jsem se umyla.
+++
Jakmile jsem byla umytá a převlečená do černé noční košilky na ramínkách šla jsem zpět do pokoje a tam už čekal Edmund.
„No teda, moc ti to sluší – máma má lepší vkus než sem si myslel – ale opravdu by už jsis měla lehnout a já mám za pět minut být dole, tedy už za tři – odpočítavají.“
„Odpočítavají?! A co jsi myslí... aha no...“ a šla sem jsi lehnou to měkkoučké postele, sotva jsem tam vlezla už jse mi zavíraly oči.
„No myslím, že usneš hned tak dobrou noc.“ při tom zhasnul a já hned usnula.