Darling 4

Z toho podniku vymáznu šťastná jako blecha. Vyhazovači se tváři jako dva kakabusy ale já se jen příjemně usměju. Mé druhé já samozřejmně asi to správnější křičí.
,,Ty máš radost že je ztebe šlapka?" No a co. Řekne mé první já. Přeci je spousta povolání já zvolila snadno a rychle. Sedět v kanclu nebo někde vytírat můžu až mi bude čtyřicet. Tím bych nechtěla nikoho urazit. Prostě mám mladé vydřené tělo tak proč si tím nepomoct k penězům. Zbytek dne pak proloudám Prahou a hladově čučím do výloh. Panebože. Za boty dva tisíce. To jsem ze zásady dávala pouze za zimní. Vidět to naši. Ty by mě hnali. Domů dojdu příjemně unavená a lehnu si. Zítra je můj velký den. Potom se v posteliu rozbrečím jako každý večer. Možná bych řekla že je to můj rituál. Nikoho tu nemám a je mi smutno.

Ráno jsem celá nesvá. Jestli jsem včera dělala frajeřinky tak dneska už to taková prdel není.
Dokonce si začnu nervozitou okusovat nehty. Ikdyž teda vždycky se včas zastavím. Celý den utekl jako voda a já zjistila že jsem doma vůbec nic neudělala. Vlastně jsem byla celý den zavřená do sebe. Večer je tu. Vylezu ze sprchy a natáhnu si džinovou mini sukni. Nosila jsem ji už na střední. Je tak krátká že se v ní nelze moc ohnout. S jednou holkou ve třídě tehdy mou kamarádkou jsme měli pro sebe vždycky upozornění. Kdyby se jedna z nás nedej bože někde ohla druhá sykne slovíčko ,,ponor" To znamená že ohýbat se ze zásady pouze sedem na bobek. No ono taky jinak by nám bylo vidět až bůh ví kam. Do sukně navleču stříbrný blyštivý pásek a k tomu zelené tričko s výstřihem. Pečlivě obtáhnu tužkou oči a potom rtěnkou rty. Vše pěkně doladím a vlasy nechám volně vyžehlené. Sahají až pod lopatky. Když se naposledy skouknu v zrcadle v chodbě tak si obleču růžovou bundu a můžu vyrazit. Bílé lodičky se nepříjemně bořili do dlažebních kostek Václaváku. Některé ženy se na mě pohoršeně dívali ale jejich muži se otáčeli. A o to tu sakra jde. Do podniku vstoupím jako včera. Jen stím že vyhazovači se rozestoupí a jeden se na mě podivně uculí. Nebo ušklíbne? To já nevím. Dojdu do kanceláře a se zaváháním zaklepu. No to zaváhání vypadá asi tak že asi šestkrát na prázdno stáhnu ruku ke dveřím a pak zpátky. Potom když okolo projde nějaká dívka donutí mě to zaklepat opravdu. To bylo keců a těšení a najednou mě provází maximálně žába v žaludku.
,,Čau." Řekne kouzelně můj nadřízený. Nadřízený...no je to trochu s nadsázkou ale řekne to tak smyslně že bych ho spíše označila za profesionálního svůdníka.
,,Tak pojď se předvíst holčičko." Mrkne na mě a popožene mě ke dveřím. No teď kdybyste mě viděli. To jsem byla opravdu jak laňka. Takhle vyplašený oči jsem jistě měla naposledy u vánočního stromečku kdy pod ním seděl metrovej plyšovej slon. Vzrušení ztoho co bude se ve mě pralo se strachem jestli je opravdu můj. Teda to je přirovnání. Zatím neztrácím usměv. On zamkne dveře a já se neubráním kolaudaci jeho zadku. Fantastický. Potom jdu za ním.
,,Chceš na pokoj,do auta nebo ven?" Zeptá se a já se v duchu musím okřiknout. Proboha nebuď ze všeho tak vybzikaná.
,,Nejdřív bych si šla někam sednout." Navrhnu.
,,Hele kotě nejedem na rande." Ujistí mě a já se trochu zastydím. Cupitám za ním jako husa až ke dveřím ven.
,,Sedej." Vyzve mě do svého bavoráka. Poslušně si sednu.
,,Máš na to hodinu abys ukázala co umíš." Ujistí mě očima sleduje cestu a věta působí jako výsměch.
,,Tak fajn." Hýknu a snažím se uklidnit.
,,Kolik vám jich projde takhle inflagranti?" Dovolím se opta s trochou ironie v hlase.
,,Kolik budu chtít." Řekne významně. Ty vole ten je pyšnej a hrdej jako kohout.
,,A nešlo by se tomu vstupnímu pohovoru nějak vyhnout?" Optám se narovinu. Na silnici někde kousek za Prahou šlápne na brzdu. Šlápne tak prudce až si málem nabiju čumák o sklo.
,,Vo co ti jde?" Vyjede na mě, když zastavíme.
,,Vo co by mělo." Napodobím jeho ironický hlas.
,,Prostě se stebou nechci vyspat.O to mi jde." Holka ty jsi blbá okřiknu se. A mé druhé já křičí. Správně. Jen tak dál. Bůh ví co všechno omlel.
,,No se ti jako nelíbim? Já myslel že ti jde o práci." Řekne hrdě a uštěpačně až se zase trochu vystraším. Vzpomenu si na pohádku jen počkej zajíci. Jak vlk tlačí zajíce ke zdi.
,,O práci mi jde ale pokud vim ty nejsi klient." Ujistím ho.
,,Ty se mi snad zdáš." Řekne tak rozzuřeně že už se tak bojím že mě napadne jedinný. Vydechnout a sáhnout mu do kalhot. Když mu tam skoro nic nenašmatám. Začnu rozepínat pásek abych mu ho vyndala. Chvilku kouká jako tele a jelikož já zčervenám dál se na něj nedívám. Potom mu ho vytáhnu. Pár centimetrů při kterých by leckterá vybuchla smíchy jsem vzala vážně. Najednou ve mě bylo takový podivný napětí. Rukou jsem mu po něm klouzala nahoru a dolů a potom si přitáhl moji hlavu k sobě. Začne mě dusivě líbat a já přidám na výkonu ruky. V puse cítím jeho jazyk a jeho svěží dech. Děsně mě vzrušuje je to kus chlapa. Chtěla bych si ho taky jako chlapa užít ale od tehle chvíle je to mojhe práce. Neužívat si jeho těla. Dělat jen pro něj a to co on chce. Potom mi rukou naznačí abych se pusou přemístila do jeho rozkroku. Začnu se lehce jazykem věnovat jeho naběhlému přirození. Přejíždím z různých stran a poslouchám jak ztěžka oddychuje. Potom zautočím a vezmu ho celýho do pusy. Rukou mi přejede po zádech. Asi to má být pochvala. Když proud semene vyrazí do pusy trochu se zaleknu ale všechno spolykám. V duchu mi konečně povolí napětí a já jsem ráda. Potom si otřu pusu kapesníkem a on se na mě usměje přičemž mu oplatím významný pohled. Důležitě se podívám z okna. On si ho zastrčí do kalhot. Poznám to podle cvaknutí klipsy u pásku kalhot a potom otočí klíčem. Já si připadám jako king. Zvládla si to. Holka seš dobrá...křičí všechno ve mě. A to druhé se zase ozve. Teda, teda ty to vedeš. Jen abys ztoho nebe nedopadla držkou na dlažbu.
Nedopadnu ozve se ve mě když zastavíme zpátky on mi vtiskne do ruky dvoustovku.
,,To je tvoje. " Vyleze z auta. A já taky potom pípne alarm a já jdu za ním přes ty dvě gorily. Tenhle večer bude ještě zajmavej.