Zakázaná láska? (13 část)

„Kristýnko“zašeptám „my ti to vysvětlíme“ seskočím hned z Tomova klína.
„S tím počítám“řekne jen. Zavře za sebou dveře a beze slova se posadí na mou postel naproti nám do tureckého sedu a s pohledem, kterým nám naznačuje, že máme začít, se na nás podívá.
„Povídej, tohle co jsi viděla..“ začnu, ale ona jen nade mnou mávne rukou.
„Takže ty chodíš s mým bráchou?“ tentokrát jsem to já, kdo vykulí oči.
„Poslouchej prcku, jestli tohle někdy někomu řekneš!“ sykne Tom.
„Ha, já asi těžko. Takže má drahá nevlastní sestro, jaké máš úmysly s mým vlastním bratrem?“ zadívá se na mě Kristýnka s vážnou tváři.
„Cože? Úmysly?“nechápu a když se podívám na Toma, jde vidět, že on taky ne. To už ovšem Kristýnka nevydrží a propukne v příšerný smích, až ji z očí tečou slzy a já opět nechápu, co se tu děje.
„Panebože, měli by jste vidět jak se tváříte“ řekne, když se dost vysměje.
„Jak?“ nechápe Tom
„Hrozně“ pokrčí rameny „vyděšeně“
„A divíš se nám?! Málem tu mám infarkt!“ řeknu vyděšeně.
„Prosím tě, jsi na něj ještě mladá!“ zasměje se Kristýnka a já se jen ušklíbnu.
„Takže prcku, jestli někomu něco řekneš! Tak uvidíš jakej je tvůj o dost starší bratr a hodnej rozhodně nebudu“ slíbí ji a u té malé to vypadá, jako by se opravdu začala bát.
„Hele brácha klid, já neceknu“ ujistí ho „takže počítám dobře s tím, že si asi semnou nezahrajete?“
„Počítáš“ ujistí ji sladce Tom. „a teď mazej a nech dospělým trochu soukromí“
„Prej dospělým“ zašeptá si pro sebe Kristýnka, ale poslechne svého bratra, protože ihned opustí můj pokoj, i když si ještě před tím opustí nějaký komentář, kterému já ovšem nerozumím, ale podle Tomova úsměvu poznám, že to bylo fakt směšný a na naši adresu.
„Tome, jestli tohle někomu řekne, z toho bude fakt průser!“ posadím se na postel s hlavou v dlaních.
„Neřekne, ségra nic nikomu ještě neřekla.“ přisedne si ke mně.
„No, jen aby.“vzdychnu „víš o tom, že za týden budeme sourozenci?“
„Vím a docela mě to děsí“ přizná a chce ještě něco říct, ale v tu chvíli někdo vezme za kliku a on se jen tak tak ode mě trochu odsune. Dovnitř nakoukne mamka a když vedle mě, tedy kousek ode mě, spatří Tomáše, zůstane stát jako opařená a až po chvilce se vzpamatuje.
„Nevyrušila jsem vás?“
„Ne vůbec, já už stejně odcházím. Jen jsem se přišel zeptat jak ji je“ usměje se omluvně Tom a než mamka stačí říct jedno slovo, už mizí za dveřmi. Mamka jen pokrčí rameny a přisedne si ke mně na postel.
„Domluvili jsme se s Karlem, že tu zůstaneš ten víkend sama, ale pokud by jsi chtěla, tak to můžeme ještě zrušit a zůstat tu s tebou“ navrhne mi.
„Ne mami, jen jeďte. Romanek s Kristýnkou se na to těší a navíc, já to tu sama zvládnu, neboj. Není mi pět mami, aby ses o mě musela starat“ namítnu.
„Věděla jsem, že se k tomu takhle postavíš“ usměje se „tak si ale lehni, pořádně se zakryj, pij čaj, jez paralen ať jsi co nejdřív čilá, hlavně tedy do svatby.“
„To budu“ slíbím ji. „jak se vůbec cítíš ty?“
„Jako kvůli tomu, že jsem v jiným stavu?“ optá se mamka jestli správně chápe otázku a já přikývnu. „normálně, jen mi bývá špatně někdy, ale to se dá zvládnou. S tebou to bylo horší“
„Díky.“ zívnu a pak se na ni omluvně usměju.
„Měla by jsi opravdu spát zlatíčko. Přijdu sem zase s večeří ano? Teď si lehni a spi“ poručí mi a kdybych si snad nelehla sama do postele, vsadila bych se, že by mě tam zatlačila. Stačí mi, když mě než odejde pořádně zabalí, řekne znovu slovo „Lež!“ a s tímhle za sebou zavře dveře.
Tak to by bylo. Klid, to je to co jsem potřebovala, pomyslím si a otočím se na druhou stranu, kde okamžitě zavírám oči a o chvilku později už spím.