Zakázaná láska? (15 část)

Další den, tedy v sobotu, v den odjezdu kdy všichni odjíždí na menší víkendovou dovolenou, se vzbudím nečekaně pozdě. Pokud se dá desáté hodině říct pozdě ovšem. Chvilku počkám v pokoji pokud se neujistím, že v domě je ticho, takže je tu malinká šance, že už všichni odjeli a teprve pak stoupnu na své ochablé nohy a dojdu k zrcadlu, abych se na sebe podívala. To co uvidím mě doslova vyděsí. Na hlavě mám vrabčí hnízdo, vypadá to snad, jako bych se pár týdnů nečesala. Kruhy pod očima, které jsou strašně výrazné a mám je jen díky probrečené noci.
„Tati, kdy už pojedeme?“ slyším z jídelny Kristýnky hlásek. Sakra, oni ještě neodjeli?! Proč? Vždyť měli odjet hned ráno!! no jo, ale kdo ví kdy je u nich ráno..
„Ahoj“ vstoupím do kuchyně se sklopenou hlavou, protože nechci, aby si kdokoliv všiml mých kruhů.
„Adélko, co tu děláš? Máš ležet!“ sprdne mě mamka hned, zatím co ostatní mě jen tiše pozdraví.
„To je dobrý mami, je mi líp“ zalžu hned a posadím se na židli vedle své mladší sestřičky.
„Donesla bych ti za chvilku snídani, běž si lehnout vypadáš děsně“
„To je dobrý“ zakroutím hlavou a vezmu si od Kristýnky hrníček se svým jménem, do kterého mi nalila čaj.
„Díky“zašeptám jen.
„Odjíždíme hned po snídani, vstali jsme trochu víc pozdě“vysvětlí mi mamka „Tom už tam jel s Románkem a my pojedeme za chvilku.“
„Dobře.“přikývnu jen a položím rohlík na talíř, ze kterého jsem ho právě vzala. Nějak mě už přešla chuť..
„Já...půjdu nahoru,“ zašeptám a rozběhnu se nahoru, aniž bych se na někoho z nich podívala. Tohle nebude tak jednoduché jak jsem si myslela..proč mě sakra bolí jen zmínka o něm? Vždyť bych si měla zvykat, za týden budeme nevlastní sourozenci, budu to s ním muset nějak zvládnou..ale jak? Když to nejde?! Nejde zapomenout na všechny ty krásné chvíle, na jeho polibky, úsměv..
O chvilku později se za mnou přijde rozloučit mamka, která mi dá snad milión nejrůznějších rad, jak se chovat sama v domě, komu mám volat, když se něco stane, že si sem nemám nikoho vodit, pořádat party a různé akce, pak mi opět přikáže, že mám ležet a léčit se. Pak přijde Kristýnka, která vypadá že ví všechno o včerejší hádce mezi mnou a jejím bratrem, chce mě začít utěšovat, ale já jen mávnu rukou, že je to dobrý a že o zvládám. Jen pokrčí rameny a s přáním hezkého víkendu v posteli, odejde. Karel jenom přijde, aby mi dal rady ohledně alarmu, kde najdu důležitá čísla a dá mi dokonce i adresu, kde bych je měla najít, kdyby se něco dělo.
Jen co odjedou, popadnu mobil, peřinu s polštářem a slezu dolů do obýváku. Rozdělám si sedačku, zapnu televizi a pustím si první film, který najdu v jejich stojanu. Když si lehnu, pořádně se zabalím do peřiny, protože je mi docela zima, hned zalituju volby. Je to romantický film. To je to, co mi opravdu chybělo, ale bohužel nemám sílu vstát a jít ho vyměnit za nějaký jiný, takže se dívám, jak se dva lidí milují a já jen tiše závidím. Kdybych nebyla tak blbá, mohla jsem mít to co ona! Kdybych jen řekla tu blbou pravdu!
Jenže jako ta pravda doopravdy je? Co bych vlastně Tomovi řekla, kdyby po mě chtěl vysvětlení? Že je Radek opravdu můj přítel, ale že odjel na čtvrt roku, aniž by mi něco řekl a najednou se vrátil? Že já se ale mezitím zamilovala do něj a Radka už nechci vidět? Že chci jen jeho? Copak mi uvěří? Vždyť teď už je to jedno..on si myslí své, aniž by chtěl znát moje vysvětlení a ukončil všechno hezké co mezi námi bylo. Všechno už je ztracené, všechno.. není ani malá jiskřička naděje na to, že by mi Tom odpustil, ani malinká..vždyť kdo by odpustil holce, která ho podváděla? Vlastně on to ani podvod nebyl, my jsme se rozešli, ale teď už mu to asi nevysvětlím.