Temný svět

Říkali, že mám umřít.
Říkali, že jsem blázen.
A říkali taky, že jsem nevinná.

Ale přesto teď sedím tady. V chladné kobce, která se v Los Angeles nazývá cela smrti. Krčím se tu v rohu, zlomená, odsouzená k smrti a násilím odvlečená ze svého rodného Finska, protože tam by poprava nemohla proběhnout podle všech pravidel. A jsem tu sama a přesto nejsem sama. Je tu se mnou můj Lauri. Oni ho nevidí, neslyší ani necítí jeho sladkou přítomnost. Je to anděl ze světa, o kterém oni nic neví. Byla jsem předurčena, tak mi to tehdy řekl... Než jsem se poprvé propadla tam - do Temného světa, kde žijí jen padlí andělé, jako Lauri, sloužící Vyšší moci.
Sedím schoulená v jeho náruči a mám položenou hlavu na jeho rameni. Lehce mě hladí po dlouhých vlasech temných jako noc a nic neříká. Kdyby sem kdokoliv přišel, tak mě tu uvidí samotnou. Jen já na celém tomhle světě vím, že je tu se mnou, jen já ho vidím.
,,Lauri, proč se mi tohle všechno stalo?“ přeruším naši bolestnou tichost a utrápeně k němu zvednu své vyhaslé oči. Smutně se na mě zadívá a jeho lesklé černé oči, jako celý Temný svět, jsou tak plné melancholie.
,,Já nevím, moje maličká, ,,políbí mě na čelo.,,Vzdal bych se všeho, abych tě mohl zachránit před smrtí... Ale nemůžu.Vyšší moc už pro tebe vybrala osud. Temný svět tě potřeboval.“
,,Ach Lauri,“ vzlyknu a po tvářích se mi kutálejí slzy.
Říká se, že před smrtí člověku proběhne celý život jako ve filmu. Je to částečně pravda. Jak tu tak sedím v Lauriho náruči pohlcena v Cele smrti a pláču nad hořkým osudem, před očima mi začne pomalu probíhat část mého života. Ten jeden rok, kdy se můj život obrátil naruby. Vidím to jako ve filmu...
+++
Seděla u průzračného potoka uprostřed rozsáhlé louky plné zlaté vysoké trávy daleko od vesnice v bílých letních šatech, černé vlasy jí splývaly kolem ramen a letní slunce ozařovalo její krásnou bílou tvář. Bylo jí šestnáct let. Skláněla se nad hladinou, až se jí dlouhé prameny vlasů máčely ve vodě a rukou čeřila klidnou hladinu. Líbilo se jí, jak se slunce odrážející se na vodě roztřepetá a za chvilku se vrátí do původního stavu. Po chvíli ji to přestalo bavit, a tak strčila bosé nohy do chladivé vody a nastavila tvář slunci, aby se opálila, a zavřela slastně oči.
Za pár okamžiků jakoby cítila něčí přítomnost. Polekaně otevřela oči a spatřila, že vedle ní sedí muž a dívá se zasněně na hladinu potoka. Chvíli na něj vyjeveně zírala. Jak se tam mohl tak potichu připlížit? Podíval se na ni. Jeho oči byly úplně černé! Stejně jako jeho dlouhý kabát a vlasy různě pospínané sponkami.

,,Kdo jste?“ Kousek se od něj odtáhla a nedůvěřivě a trochu fascinovaně se zadívala do těch temných očí.
,,Jsem Lauri a jsem tu pro tebe, Willandro.“ řekl ochraptělým a temným hlasem zároveň.
,,Jak víte, že se tak jmenuji?“ Vyskočila na nohy a kus od něj poodstoupila.
,,Jsem padlý anděl, tvůj anděl. Přišel jsem z Temného světa.“ říkal, zvedl se a pomalu se k ní přibližoval.
,,Odkud?“ vypoulila na něj oči. O žádném Temném světě nikdy neslyšela a radši o něm ani nechtěla nic vědět.
,,Brzy ho poznáš. I ty se tam přijdeš podívat.“ usmál se. Stál už přímo naproti ní a díval se do jejích něžně modrých očí.
,,Vy jste blázen? Já jdu pryč, nechte mě být...“ Vyprostila svou ruku z jeho ledové a přerývaně se nadechla. Zavrtěla sama pro sebe lehce hlavou, protože, když se jí dotýkal, cítila kolem sebe temnotu. Pak se otočila a utekla od potoka i od Lauriho. Neutíkal za ní, věděl, že se brzy střetnou v Temném světě. Ve světě, který mu byl domovem. Podíval se na své chladné ruce, kterými předtím svíral její bledé dlaně, smutně se usmál a vrátil se do svého světa.

Willandra běžela zlatou trávou směrem k lesu a až za dlouhou dobu se ohlédla zpět k tomu klidnému zákoutí u potoka, kde před chvílí spatřila svůj osud. Nikdo už tam nebyl. Zastavila se a překvapeně se rozhlížela. Pak ji oslepilo slunce, které vyšlo zpoza malého mráčku, a tak se Willandra otočila a pomalu zamířila k lesní cestě.

Procházela se prosluněným lesem a přemýšlela, co to mohlo být za člověka. A byl to vůbec člověk? Stále jí nešel z mysli. Myslela na jeho smutné oči a zvláštní hlas a ani si nevšimla, že slunce se již sklání k obzoru a mezi stromy se proplétají čím dál mdlejší paprsky. Nakonec se vrátila na lesní cestu, aby se vrátila domů na vesnici.
Byla již téměř na pokraji lesa, když se jí náhle prudce zatočila hlava a dívka ucítila tlak... Poté upadla k zemi.
+++
Probudila se na chladné kamenné podlaze. Opřela se o ni rukama, odhodila dlouhé prameny vlasů z obličeje a užasle se pomalu zvedala. Stanula uprostřed ohromně velikého chrámu, nebo co to bylo. Všechno bylo šedé, staré a ten chrám prázdný a tak rozsáhlý, že téměř nedohlédla na jeho konec. Na zdi byla dlouhá okna pouštějící dovnitř té temnoty jakoby měsíční světlo. Hororová atmosféra jako na hřbitově. Stála tam uprostřed neschopná pohybu a kolem ní nebylo kromě těch vzdálených zdí s velkými okny vůbec nic. A přece... Blížila se k ní tmavá postava v dlouhém kabátě. Věděla o koho jde.
,,Lauri?“ zašeptala, ještě než spatřila jeho tvář. Pomalu k ní došel.
,,Jsi v Temném světě, Willandro.“ Rozhlédla se. Jo, temný to tu bylo až až... Fascinovalo ji to.
,,Pojď,“ Chytil ji lehce za ruku a vedl ji prázdným temným chrámem dál.
,,Jak jsem se sem dostala?“ Její hlas se rozléhal mrazivou tichostí.
,,Byla jsi předurčena Vyšší mocí, abys vykonala ve svém světě něco velkého, zatímco tvá duše je uvězněná zde.“
,,Cože? Já tomu vůbec nerozumím...“ kráčela po jeho boku a rozhlížela se.
,,Není důležité tomu rozumět. Stačí, že to tak je. A já jsem tu, abych s tebou strávil tu těžkou dobu, kterou budeš prožívat.“
Mezitím ji dovedl k obrovské bráně.
,,Připravena vstoupit do Temného světa? Do světa padlých andělů?“ podíval se na ni uhrančivým pohledem. Ne, Willandra se necítila připravena, ale přesto kývla. Lauri zatlačil do těžkých vysokých vrat a před Willandrou se otevřel nekonečný svět temných andělů.
Nejdříve čekala, že ji osvítí světlo, až se ta brána otevře, ale venku bylo stejné temno, jako tady uvnitř.
,,Je tu věčná noc,“ zamumlal Lauri a pozoroval její krásnou tvář. Nikdy nic takového neviděla... Na nebe nedohlédla, protože se nad zemí vznášela šedá mlha a temná tichost. Nádvoří, které bylo před chrámem bylo zpustošené, kamenné chodníky a sochy jakýchsi svatých rozpadlé a stromy zchátralé a zahalené do stínů. Nejvíce však Willandru zaujali muži oblečeni stejně jako Lauri do černých dlouhých kabátů bloumající beze slova všude kolem. Za nádvoří obrovského chrámu již nedohlédla, poněvadž zbytek Temného světa zahalovala mlha.
Lauri uchopil její dlaň do své ledové ruky a vykročil branou do svého světa. Stále ještě stála ochromená a neschopná pohybu, poté si ale všimla, že ji Lauri lehce táhne za ruku směrem dolů po schodech z chrámu, a tak se mu poddala a vstoupila po jeho boku na toto podivné místo. Vlasy jí vzedmul náhlý vítr, který však okamžitě ustal a zavládlo mrtvé bezvětří tak typické pro tento svět. Bosýma nohama opatrně sešlapávala polorozbořené kamenné schody, dávala pozor, aby si nepřišlápla dlouhou bílou sukni svých lehkých šatů a držela se Lauriho ruky. Co chvíli vzhlédla a prohlížela si bledé tváře padlých andělů, kteří kolem nich procházeli jako duchové. Klidně a vyrovnaně. Lauri tu také takto bloudil již tisíce let, ale teď dostal na starost tuhle dívku. Byla tak křehká a zranitelná a on věděl, že s ní Vyšší moc zamýšlí něco krutého. Chtěl by jí pomoci, zachránit ji před takto napsaným osudem, ale nevěděl jak.
Náhle k němu vzhlédla:
,,Co se se mnou děje v normálním světě, zatímco jsem zde, Lauri?“ zeptala se ho na to, co ani on sám netušil a upírala k němu upřimný zrak.
,,To se dozvíš, až se tam vrátíš, Will.Já sám nevím, co Vyšší moc chce, abys ve tvém světě způsobila.“ řekl smutně a vzhlédl k nebi.
,,Teď jsem jen duše?“
,,Ano, tvé skutečné Já je tu teď se mnou. Ale chování té osoby, která je teď místo tebe ve tvém světě plně ovlivňuje Vyšší moc.“
,,A ta osoba jsem já?“
,,Ano i ne.Vypadá jako ty, ale nechová se jako ty.“ Pohladil její něžnou tvář a sklopil oči k chladné zemi.
,,Ach bože... Neovládám samu sebe... Jsem ovládnuta někým jiným...“ stiskla k sobě ztrápeně víčka.
,,Tady jsi sama sebou,“ usmál se na ni povzbudivě Lauri.
,,Ach ano. Tady v Temném světě plném mlčících andělů, kam nepatřím.“ Pomalu sešli rozlehlé schody a Willandra se ohlédla na chrám.
,,Je nádherný...“ vydechla okouzleně. Byl sice šedý a trochu ošumtělý, jako vše tady, ale nesl v sobě zvláštní atmosféru, velkou majestátnost, historičnost.
,,Je to vstupní brána do Temného světa, ,,Otočil se Lauri směrem jejího pohledu.,,Nepříliš duší smrtelníků se sem někdy podívá.Většinou tu jsme jen my.“ Rozhlédl se po ostatních bloumajících andělech.,,Uvěznění v samotě.“
Willandra se na něj podívala pozorným pohledem. ,,Jak dlouho už tu žiješ?“ Stoupla si přímo naproti němu a chytla se obou jeho rukou. V jeho černočerných očích se odrážel nekonečný smutek a melancholie. Nikdy ji ty oči nepřestanou fascinovat.
,,Myslím, že věčnost.“
,,Půjdeme se projít?“ optala se, protože ji ze slova věčnost mrazilo. Její temný anděl přikývl a vydali se po zchátralém chodníku dál po nádvoří.
Došli ruku v ruce až ke kraji nádvoří. Hned za kamenným plotem tu byla řeka, při jejíž klidné hladině se vznášel závoj husté mlhy, takže nebyla vidět barva vody. Lauri jí řekl, že ta voda je černá. Na druhém břehu řeky z vody vystupovala vysokánská skála, na jejíž hřeben dívka opět nedohlédla kvůli všudypřítomné mlze.
,,Co je na druhém břehu za tou skálou?“ zajímala se, když stáli na břehu řeky a ona se rozhlížela.
,,Nic. Nikdy jsem tam nebyl, Willandro. Nikdy tam nikdo z nás nebyl. Říká se, že tam sídlí Vyšší moc. Nikdo z nás tam nesmí.“ pokrčil rameny a usmál se:
,,Chceš vidět, kde bydlím?“
,,No jistě.“ přikývla a všimla si, že u řeky dál po proudu od nich stojí nějaký anděl a dívá se soustředěně a možná i trochu odevzdaně do mlžného oparu nad řekou. Lauri Willandru vedl přímo k němu.
Došli k němu a Lauri zašeptal:
,,Dante?“ Anděl k němu vzhlédl stejně temnýma očima, jaké měl i Lauri. Willandra se mírně bázlivě přitiskla blíž k Laurimu a chytla se ho za paži i druhou rukou.Cítila, že tenhle anděl není jen tak obyčejný. Kromě toho, že na zádech černého hábitu měl velký kříž, z jeho očí se dala vyčíst i smrt.
,,Lauri,“ pokývl hlavou a Willandru překvapilo jednak to, že je první padlý anděl kromě Lauriho, kterého slyšela promluvit, ale také ji zamrazilo z temnosti jeho hlasu.,,Dlouho jsem tě neviděl.“
,,Musel jsem na zem, plnit poslání.“ odpověděl Lauri a povzbudivě stiskl Willandře ruku. Dante na ni pohlédl spalujícím pohledem, pod kterým se sotva dalo dýchat, ale Willandra to vydržela a statečně čelila jeho temnému pohledu.
,,Tak to je Willandra?“ podíval se zpět na Lauriho a ona byla neskutečně ráda, že se toho pohledu zbavila.
,,Ano,“ odpověděl Lauri a instinktivně vycítil, že jeho společnice je nesvá. Podíval se na ni. Byla bledší, než dřív a opět čelila Danteho dlouhému pohledu. ,,Musíme už jít.“ Obešli ho a pokračovali dál po proudu řeky. Lauri cítil, že se Willandra celá chvěje a pořád se otáčela na Danteho, který opět hleděl nehnutě do vody.
,,V pořádku?“ otázal se jí starostlivě. Zmateně pokývala hlavou.
,,Kdo je to? Strašně mě děsí, nikdy mě nic tak moc nevyděsilo jako pohled do jeho očí...“ lapala po dechu.
,,Dante patří k Vyšší moci. Někdy sem přijdou. Chodí se podívat na naši půlku světa. Na půlku temných andělů ze své půlky, kde sídlí Vyšší moc. Tak je rozdělen Temný svět.“
,,Z jeho očí jsem četla smrt a jeho pohled jakoby ze mě vysával život.“ otřásla se a znovu se mírně ohlédla přes rameno. Dante už byl ale ztracený v mlze.
,,Jistě, všimla sis kříže na jeho zádech?“ Němě kývla. ,,Každý z Vyšší moci rozhoduje o něčem, co se stane na tvém světě a Dante rozhoduje...“ Lauri už nemusel nic říkat. Willandře to bylo jasné. S úzkostí dopověděla:
,,O smrti.“ Lauri kývl a zamyšleně se na dívku podíval. Nebyl si jistý, ale měl takový pocit, že Dante bude hrát ve Willandřině osudu velkou roli a v tu chvíli si přál, aby Dante znamenal štěstí a ne pustou smrt..
Chviličku šli potichu, každý ponořený do svých myšlenek až došli k jakýmsi dřevěným pramicím přivázaným u břehu.Willandra si je nedůvěřivě prohlížela a přála si,aby si do nich nemusela sednout. Nevypadaly zrovna bezpečně. Lauri se u jedné z nich zastavil:
,,To je můj dopravní prostředek.“ ukázal hrdě na jednu z kocábek napůl ponořenou v mlze.
,,Ach...“ pokývala neurčitě hlavou. ,,Musíme do ní?“
,,Jistě, jinak se nikam nedostaneme. Dál se musí po řece.“
,,Fajn.“ odhodlala se Willandra a chtěla vykročit k loďce,ale začala se jí motat hlava. Temný svět se kolem ní začal točit a splynul v jednu šedou šmouhu.
,,Lauri...“ zašeptala a opřela se o něj. Pak už ztratila vědomí. Lauri ji pohladil po vlasech, ale to už necítila. Její duše se vrátila na její svět. Aspoň na chvíli. Lauri věděl, že je jen otázkou času, než se vrátí zpátky sem na Temný svět. Její duše bude létat ze světa na svět.