Romance ze zameckeho hotelu

Překrásný zámek Waldenburg zrovna tonul ve zlatém slunečním světle.Zvedal se na nízkém návrší nad městečkem Selmbach.Po jeho šedivých,zvětralých zdech se plazil břečtan.Kde přece jen vyhlédlo holé zdivo,bylo vidět,jak nutně již zámek potřebuje opravit.

Byl postavený po těch zmatených časech,které znamenala třicetiletá válka.V té době dostal tuto zemi darem králův věrný vazal,který se stal zakladatelem rodinného jmění.Byl to Karl Otto von Waldenburg.Patřila mu také vesnice Selmbach s přilehlými lesy a polnostmi.Věru to byl rozsáhlý majetek,který potomci ještě rozmnožily.

A rozmnožovali jej do té doby,než moc šlechty začala víc a víc brát za své.Nakonc museli Waldenbugové převážnou část své země kus po kuse prodat,aby své rodové sídlo udrželi.Zámku ale žádná válka ublížít nemohla.Stoleté duby stály kolem jeho zdí jak hradba.

"Bůh k nám byl milostivý,"říkával nynější zámecký pán,princ Henrik von Waldenburg,když s ním někdo zavedl řeč na jeho svědomitě spravovaný rodinný majetek."Vždycky mu za to budeme vzdávat dík.

Ale tento výrok mu nepřešel přes rty,když jeho nade vše milovaná žena Simona utrpěla smrtelný úraz při jízdě na koni.Dnešního rána stál,tak jako často,na zámecké terase a díval se daleko do kraje.Ale už to nabyl ten hrdý pohled jako kdysi.Ano,rád přehlížel své panství.Živilo rodinu i zaměstnance.Ale málo platné, jeho notně už ztenčené pozemky ubíraly jeho věhlasu bezstarostného boháče.Pořád musel bojovat o to,aby svůj majetek udržel,a to nebylo nijak lehké.

Princ Henrik už také nebyl jako dřív, ten muž plný života,jehož nezlomná vůle si dobře věděla rady s překážkami,které před něho bez milosti vršila nepřízen osudu.Opravdu to vypadalo tak,jako by si jeho životní sílu odnesla paní Simona s sebou do hrobu.
V tom prořízl ticho hukot motoru.Serpentinami,které vedly z městečka až nahoru k zámeckému nádvoří,přijížděl závratnou rychlostí stříbřitý osobní vůz.Řidič snad ani v nebezpečných zatáčkách neubral plyn...Podle toho princ Henrik poznal,že za volantem sedí jeho jediný syn Lothar.Měl velikou radost,že se syn zase jednou vrací do sídla svých předkků.Lothar býval často na cestách a správu rodinného majetku přenechával zcela otci.