Romance ze zámeckého hotelu II. pokracovani

Hraběnka Karen vešla za synovcem do jeho pokoje."Musí to opravdu být Lothare?"zeptala se vyčitavě."Jsi to jediné,co tvému otci zbylo.I když to jsou už dva roky,pořá ještě nevýslovně trpí tím,že tvoje matka zemřela."Lothar nepřestával balit,když říkal:"A pročpak se ty,teto Karen,nesnažíš připoutat mého otce k sobě?Byla bys pro něho tou nejlepší oporou.Mně nic předstírat nemusíš.Vždyt ty ho miluješ.Vždycky jsi ho milovala,a proto ses nevdala.Že mám pravdu?"Hraběnka zbledla a sevřela rty.Již dávno uzamkla toto tajemství hluboko v srdci.Stačilo jí to,že může být v Henrikově blízkosti.

Lothar se zarazil,když nedostal žádnou odpověd.Přistoupil k tetě a vzal jí láskplně kolem ramen."No tak,nebud tak zděšená,že jsem to zpozoroval.Nikomu to neřeknu.Dávám ti na to své slovo.Nebo o tom pochybuješ?
"Ne,Lothare.Sliby jsi vždycky plnil,"odpověděla nezvučně."Kdo to na mě ještě poznal?"
"Nikdo,uklidnil jí a dodal:"Milá teto Karen,udělej to pro mne, a dej mému otci najevo,co k němu cítíš.Kdybyste se vy dva vzali,nesmírně by se mně ulevilo."
A jí neklamný instinkt napověděl,že se za jeho slovy skrývá zřejmě víc,než vyjadřují."Lothare,že už máš nějaké konkrétní plány,pokud jde o budoucnost?Je to tak?"Teta se podstavila před synovce a zadívala se mu zpytavě do tváře.Bylo jen dobře,že jí tak bezmezně důvěřoval.A tak se od něho i tentokrat dověděla nepřikrášlovanou pravdu.Chodil po pokoji sem a tam,když říkal."Ano,uhodla jsi.V dnešní době už nestačí být jenom zámeckým pánem a spravovat své panství."Uchopil jí za ruce a podíval se na ni s úpěnlivou prosbou:"Teto Karen,ty vždycky najdeš ta pravá slova,když mluvíš s otcem.Pokus se mu nějak opatrně zdělit,že budu Taubnerovým nástupcem.Sám Taubner mně navrhl,abyh řídil firmu společně s Mirjou.Žádnou lepší reklamu si firma nemůže přát.Každý bude vědět,že Taubnerovy závodní vozy jsou nejlepší,když v nich já budu vítězit.Závratně to zvedne prodejní ceny.Továrnu můžeme potom ještě rozšířit a současně mi spadnou do klína do klína i dostatečné sumy na opravu zámku.Otec by měl po starostech.Naopak by si mohl konečně dopřát víc klidu a mohl by společně s tebou trochu cestovat."Lothar se štastně usmál.Ale teta řekla:"A co když si tvůj otec něco podobného vůbec nebude přát?" "Pak by byl úplně slepý."Mldý muž se začínal rozohnovat."Ty jsi po matce ta nejlepší žena na světě,která se k němu hodí.Budete mít potom víc času pro sebe.V Neumannovi máme přece skvělého správce velkostatku a pokud jde o hřebčinec,někoho seženu,na koho bude spolehnutí...Otec si ještě pořád nevyjede na koni?" "Ne.A taky už na koni asi nikdy jezdit nebude.Nezapomen,že tvoje matka přišla na koni o život.Mám dojem,že by hřebčinec rád prodal.Myslím,že bys měl aspon s tímto jeho přáním souhlasit,a ne si na něm vynucovat slib,že koně neprodá."Lothar začínal být mrzutý.Přistoupil k oknu a chvíli se díval ven.Pak se obrátil."Otec si opravdu namlouvá něco nesmyslného.To neštěstí přece nezavinil kůn,ale bouřka." "Ale já vím,že Simona už byla skoro na zámeckém nádvoří,když bouře zlomila tu větev a kůn se splašil." "Ja v tomhle otci skutečně nerozumím". "A já ti to nedokážu vysvětlit,když to nepochopíš sám",prohlásila teta Karen smutně.Pak zase mluvila o princi Henrikovi a o tom,jak se ted cítí opuštěný."Já to nezměním, chlapče.Tolik by si přál,abys už zůstal tady,a on by se mohl o všechno starat spolu s tebou.Jenomže za takovéto situace se nemůžeš divit,když se jednoho dne vrátíš domů a tvůj otec zatím hřebčinec prodá.Kdo se taky má o hřebčinec starat,když ne ty?Vždyt jsi předtím tak rád závodil na koni.I nějaké ceny jsi získal." "Ale nevydělal jsem tolik peněz,,kolik vydělávám ted,"připomněl hraběnce rychle její synovec. "Prosím tě,teto Karen,nezačínej se stavět proti mně,A pomoz mi raději otce přimět k tomu,aby pochopil,že také mé plány znamenají pro zámek Waldenburg jen dobro.Vždyt ty ho miluješ,a tak najdeš jistě ta pravá slova!Tak jako maminka. "Jenomže Simona byla jeho žena!Hnrik ji miloval a toužil po tom,aby jí mohl její přání splnit.Mne nemiluje" "Co není,může být,řekl tiše Lothar."Kromě toho ti osud pořád ještě dluží skutečné štěstí."Hraběnčiny tváře vzrušením znachověly."Já tvé matce přála její štestí z celého srdce.A byla jsem spokojená,když jsem viděla,jak je i tvůj otec štastný.Nikdy jsem nemyslela na to,že by mohl být tak štastný se mnou.A provdala bych se za něho jenom tehdy,kdybych byla opravdu přesvědčená o tom,že mne miluje.Ani si nepředstavuji,že by to mohla být tak velká láska,jakou cítil k tvé matce.Spokojila bych se s s trochou náklonnosti.Ale sama se mu kolem krku nevrhnu.I já mám přece svou hrdost." "Ale to já vím, teti,řekl Lothar měkce a pohladil tetu láskyplně po tváři.ůNemám otci aspon trošinku napovědět,jak blízko je svému druhému štěstí?" "To v žádném případě!Pak bych okamžitě zámek opustila."Karen zbledla jak stěna a rychle odešla do svého pokoje.Lotharův postoj ji ranil,třebaže musela přiznat,že to s ní myslí dobře.Přesto by sama ten první krok nikdy neudělala a dokonce by nepodnikla jidiný náznak,který by Henrikovi otevřel oči.Náhle zaslechla,že jí Henrik volá.Ve spěchu pohlédla do zrcadla a s úlevou zjistila,že její tvář je opět klidná jako jindy.Došla rychle ke švagrovi."Přeješ si něco,Henriku?" "Prosím tě, Karen,sbal mi tu mou cestovní tašku.Chci na několik dnů odjet."Hraběnka užasla."Ty chceš jet s Lotherem,Henriku?" "Ne.Jen chci přijít na jiné myšlenky".Vypadal utrápeně a na Kren se přitom ani nepodíval.Hraběnka se v duchu vyděsila."Lothar ti ještě něco říkal?"zeptala se opatrně.Jak jen má reagovat,jestli otci o ní něco naznačil? "Nic,"řekl a zavrtěl hlavou.Uchopil ji za obě ruce a upřímně,vřele je stiskl."Myslelas to dobře,když jsi mu ještě jednou promluvila do svědomí,aby tady už konečně zůstal.Je mi líto,že to bylo zbytečné.Lothar se v tom podobá své matce.Taky vždycky prOvedla,co si vzaal do hlavy."Když se s ní princ Henrik loučil,snažně jí prosil,aby měla pro jeho útěk ze zámku pochopení."Lothar mě zklamal,tak jako vždycky,když přijede jen na skok.A taky se o něho tentokrát strašně bojím.Kromě toho mám pocit,že mi svými unáhlenými nápadyještě připraví nejednu krutou chvíli.Odjížděl příliš rychle,aby člověk nevycítil,že se něčemu chce vyhnout.Škoda,že tobě nepověděl trochu víc." "Až se vrátíš,měli bychom si o tom pohovořit,ůodpověděla Karen a rychle začala mluvit o něčem jiném."Zase jedeš do toho hotelu u Bodamského jezera ?" "Ano.Pokud vím,adresu znáš.Kdyby bylo něco důležitého,tak mě tam najdeš.Ale prosím tě,aby ses nevyděsila,když nepříjdu okamžitě k telefonu.Zase jednou potřebuji být sám,abych mohl o všem přemýšlet.A to nemohu mít nikoho kolem sebe.Prosím tě,Karen,nerozuměj mi špatně,když... "Vím,jak to myslíš,ůpřerušila ho rychle hraběnka proti svému zvyku ještě dodala."Kdybys nekdy,Henriku,potřeboval mlčenlivého posluchače,můžeš se klidně obratit na mne.Já ti žádné zvědavé otázky klást nebudu."