Zakázaná láska? (19 část)

„Mami?“ obrátím se mamku večer, když se zase celá rodinka sejde u večeře. No celá rodinka..Kristýnka ještě leží v posteli takže bez ní.
„Copak?“zvedne oči od zapékaných těstovin
„No, bavila jsem se s Naďou a ona jde v sobotu na diskotéku a pozvala mě..“
„A v čem je problém?“skočí mi do řeči mamka.
„No v tom, že Tomáš,“ zašeptám jeho jméno, ale vůbec se na něj nepodívám, protože jen pohled tak strašně bolí! Stačí, že na sobě cítím jeho oči, které se mi zarývají pod kůži, natož se na něj ještě podívat.. „by musel pohlídat ty dva“
„To nebude problém, že ne Tome?“obrátí se na svého syna Karel, který jen s vražedným pohledem zakroutí hlavou. O co mu jde teda sakra? Proč mi na jedné straně říká to a na druhé straně se tváří, jako by mu to snad úplně vadilo!! Vždyť mu do toho vůbec nic není, teď si můžu dělat co chci!!
„Dobře, tak když Tom pohlídá sourozence, tak klidně běž a uží si to“ usměje se mamka a tím je celá debata ukončena. V sobotu jdu na diskotéku a říkej si co chceš Tome!!
„Díky moc“ oplatím ji úsměv a dál se začnu věnovat večeři. Ovšem jediné co mi v tom tak trochu brání a to mi celou večeři trochu kazí, je Tomáš, který mě neustále probodává pohledem.
„No myslím, že jsem skončila. Jdu nahoru, tak dobrou noc“ rozloučím se se všemi a ještě než vydupu schody nahoru, popadnu svůj talíř, na kterém je celá má večeře a odnesu to do kuchyně.
„Co si tím dokazuješ?“ozve se mi známý hlas za zády, když zrovna dávám talíř do myčky.
„Co myslíš?“ zajímám se, aniž bych se na něj obrátila.
„Tou diskotékou“zasyčí a naštvaně mě chytí za loket, čímž mě k sobě obrátí a já se teprve teď podívám do jeho krásných očí, které dříve byli plné štěstí a ten tam jde vidět spíš zoufalství.
„Sám jsi mi řekl, že mám jít dál, zapomenout a to já právě dělám! Tak mě sakra nech být, jen dělám to, co jsi mi přikázal tak si laskavě nech ty svoje blbý kecy na někoho jinýho!“syknu mu do obličeje a chci se vykroutit z jeho sevření, ale nějak mi to nejde. Drží mě až moc pevně.
„Pusť mě!“
„Sakra Adélko“ zašeptá něžně moje jméno a jeho sevření povolí „kdybys jen věděla, jak moc je těžké se od tebe držet dál“ pohladí mě po tváři „jak se musím krotit, pokaždé když tě uvidím“
„Jenže nezapomínej, že ty sám jsi všechno ukončil, že ty sám jsi všechno, ale opravdu zkazil! Myslíš, že mě nebolí, když tě vidím?! Myslíš, že tě nechci políbit jen co tě spatřím?! Není to jednoduché ani pro mě, tak mě sakra nech být už na pokoji! Natrápila jsem se už dost tím, co jsi udělal! Řekl jsi mi, že mám zapomenout, tak to sakra teď chci dělat tak mě nech!!“ vytrhnu se mu ze sevření a tentokrát se už rozběhnu od něj pryč. Bohužel cestou při mém zbabělém útěku vrazím rovnou do Karla, který stojí za dveřmi do kuchyně a vypadá to, že ho něco zaskočilo..
„Promiň“ omluvím se mu.
„Jsi v pořádku?“ zajímá se
„Jasně, jsem úplně v pohodě“ zašeptám a už normálním krokem se vydám nahoru do svého pokoje. Cestou projdu kolem mamky, která stále ještě večeří a jen ji zamávám na dobrou noc. Pak, když vím, že už ji mám z dosahu se rozběhnu přímo do pokoje, kde se zamknu a sesunu se podél dveří na zem. Skryji v dlaních obličej, ze kterého mi stékají slzy proudem. Sakra, proč se tohle všechno děje?! Copak nemůžu mít normální vztah? Copak se musím zamilovat do svého, za 2 dny, nevlastního bratra? Když se můžu zamilovat, tak se můžu taky odmilovat..jenže to tak nějak nejde a já nevím proč?!