Zakázaná láska? (22 část)

„Negativní..“zašeptám. Ani nevím, co v té chvíli cítím. Jestli úlevu nebo naopak smutek z toho, že opravdu vyšel negativně. Že ta máma nebudu..
„Jak ti je?“ stará se Naďa a já jen pokrčím rameny.
„Necítím úlevu, spíš jako..smutek“ dokončím potichu větu.
„Neříkej, že jsi se těšila na mimino,“ zasměje se
„No, abych řekla pravdu..teď, když jsem si to začala připouštět, tak docela i jo. Jenže to je teď jedno, když test vyšel negativně.“
„Nechala by sis to malé, kdyby byl pozitivní?“ zajímá se.
„Nejspíš ano, jenže co by se dělo dál? Možná je to lepší, že je negativní, jenže..proč se sakra cítím tak mizerně?“ rozbrečím se. „a proč furt brečím?“
„Protože jsi těhotná, ty trdlo“ usměje se.
„C-c-cože?“ vykoktám ze sebe.
„Test ti vyšel pozitivně. Jen jsem chtěla, aby sis uvědomila co vlastně cítíš“pokrčí rameny a mě se podlomí nohy, takže se najednou ocitnu na zemi, s hlavou v dlaních a očima plných slz.
„Takže já...“
„Budeš máma“ dokončí za mě Naďa vetu a podá mi můj pozitivní test, abych se přesvědčila, že je to opravdu pravda.
„Panebože...“ zašeptám a pevně stisknu v dlani test.
„Gratuluju mamino“ usměje se na mě a já ji úsměv oplatím.
„Budu máma..“ rozesměju se z ničeho nic.
„Ano, to budeš“ přikývne Naďa a přiklekne si ke mně, aby mě mohla pořádně obejmou.


„Panebože mami, ty vypadáš úžasně“ přiběhnu k mamce, která stojí v obýváku a ještě si upravuje šaty.
„Děkuju, ty taky ovšem“ usměje se mamka a pořádně si mě prohlídne. Zatím co mamka zvolila jen obyčejné bílé šaty, které jsou jen kolem kolenou trochu nadýchané, ale jinak rovné. Jsou to korzetové šaty, které mají okolo pasu červený pásek a poslední co šaty doplňuje, je dlouhý závoj až na zem, který má mamka přehozený přes hlavu dozadu.
„Vypadáš jako princezna“ usměje se na mě mamka.
„Ne mami, dneska jsi tu princezna ty.“ zakroutím hlavou a podám mamce její kytici růží a Kristýnka mi podá zase tu moji.
„No myslím, že si půjdu sednou“ vyklidí Naďa pole. Jen na mě mrkne, zatím co já se na ni usměju a pak už jen vidím její záda, jak se vzdaluje.
„Na koho se čeká?“ zajímá se Kristýnka, která už má v košíčku plátky růží a určitě se nemůže dočkat, jak je bude moct rozhazovat po bílém koberci.
„Na vaše bratry“ prozradí nám mamka a v ten moment se jeden z nich objeví na schodech. Románek, náš princ. Přiběhne ke Kristýnce, která ho chytí za ruku a pevně mu ji stiskne.
„Kde je Tomáš?“ zeptá se mamka a už na ni jde vidět nervozita.
„Tady jsem“ ozve se jmenovaný za námi na schodek, který rychle seběhne a s úsměvem na rtech se zastaví přímo před námi se slovy „jsem tu“
„Super“uleví se mamce „takže, vy jdete první, za vámi Kristýnka s Románkem a...“
„Jasně, my víme“ přeruší ji Tom. „tak pojď ségra“ popadne mě Tomáš za ruku a já mám sto chutí se mu vyškubnout, ale kvůli mamce se ovládnu a jen se modlím, že ta ulička, kterou máme jít je krátká.
„Opravdu jdeš na diskotéku?“sykne naštvaně Tom, když scházíme schody dolů na louku, kde se celá paráda koná.
„Co ti je do toho“ odseknu naštvaně, ale na tváři se mi objeví úsměv, který rozdávám na všechny strany.
„No vcelku za to nic, ale když jsi teď moje sestra..“ zašeptá.
„Debile!“ syknu a to už se objevíme na louce, takže nás dělí od toho momentu, kdy se pustíme jen pár vteřinek.
„Tak pa, sestři!“ rozloučí se a postaví se vedle Karla, který se usmívá od ucha k uchu. Hned po nás přišli na řadu Kristýnka s Romankem, kteří rozhazovali lístky růži, aby po nich za chvilku mohla projít mamka. Když se spustí hudba, všichni si stoupnout a otáčejí se po mamce, která opatrně a hlavně velice pomalu přichází ke Karlovi, který už na ni netrpělivě čeká. Mamka jen září a září jen pro jednoho muže, který se dneska stane jejím manželem a mým nevlastním otcem.
„Sešli jsme se tu, abychom spojili...“začne odříkávat farář, kterého si na svatbu ti dva pozvali a já tímhle momentem přestávám vnímat. Napadlo mě, jestli tohle vůbec taky někdy poznám. Jestli budu stát někdy v bílém u oltáře, s milujícím mužem a říkat ano. Jestli tu někdy takhle budu stát s někým, koho budu milovat ještě víc, než Tomáše, který se dneškem stává mým bratrem. Pokud ano, jaký bude můj princ? Bude mě mít rád i s mým maličkým? Musí, jinak si ho nevezmu..
Mamka s Karlem si vymění prstýnky, při čemž řeknou nějaký svůj slib, pak farář řekne, soci v tom smyslu, že je prohlašuje za muže a ženu a ať se první jako manželé políbí..Teď se stal Tomáš opravdu mým nevlastním bratrem, se kterým už můj životě nemá budoucnost a s ním nemůže můj život dál existovat.
Ovšem pokud test je pravdivý, tak bohužel a možná i díky bohu, spolu čekáme miminko, o kterém se ovšem Tomáš nikdy nedozví. On má svůj život, já mám svůj a teď jsme se oficiálně stali nevlastními sourozenci. Vždyť měl pravdu, stejně by to muselo skončit, tak jak tak.