Zakázaná láska? (23 část)

Rodiče v pátek večer odjeli na 14-ti denní svatební cestu, takže my jsme měli od pátku na dalších 14 dní s Tomem na starost sami děti. Zvládli jsme to jak v pátek, kdy nám je ještě pomohli zahnat do postele rodiče a celá sobota taky byla v pohodě. My jsme s Kristýnkou vyrazili do města, abychom koupili něco do naší prázdné ledničky. Člověk by si myslel, že když tu byla předešlí den svatba, tak něco zbude, ale skutek utek. Nezbylo nic, všechno se snědlo a vypilo. Takže když jsme se s Tomem domluvili, že nás sveze do města, tak on přišel s tím, že si zajdou s Románkem zase na hřiště zakopat si, mezitím co mi budeme obstarávat potraviny.
Večer, když se blíží 9 hodina a čas mého odjezdu na diskotéku, se cítím nějak nesvá. Děti obě leží a Tomáš se natáhl na sedačku z které se dívá na nějaký film a vůbec se o mě nestará. Sice, když obývákem proběhnu jen v minisukni a tričku, které mi odkrývá bříško, prohlídne si mě, ale i nadále se ignorujeme.
Když se v 9:05 ozve zvonek u dveří, tak i když Tom ví, že je to pro mě, neváhá a jde otevřít. Mávnu nad tím rukou a popadnu peněženku s doklady a bundu, kdyby mi náhodou byla zima, zatím co on si tam s někým povídá. Podle hlasu poznám, že s Naďou.
„Dáš na ni pozor, že jo?“ slyším ho zrovna se ptát.
„Jasně, semnou bude v pohodě“ odpovídá zase ona se smíchem.
„Budu ti věřit.“
„Tak jsem tu“ přiskočím k těm dvou a změřím si Naďu, která má na sobě krátké mini šatičky.
„Super, takže můžeme jet. Neboj Tome, vrátím ti ségru“ při slově ségru si dá dost záležet, aby to vyslovila dost přesvědčivě „v pořádku. Sice trochu napitou, ale bude v pohodě“ zasměje se a než stačím cokoliv říct nebo Tomáš něco zase chytrého namítnou, už mě Naďa beze za ruku a táhne pryč.
Diskotéka se v tu dobu, kdy tam přijedeme už celkem dost rozjíždí. Naďa jela společně s Petrem, se kterým momentálně chodí a já jim celkem dost závidím, jelikož ona vždycky dostane to, o čem já si můžu nechat jen zdát. Posadíme se všichni k jednomu stolku a za chvilku už Petr odbíhá pro pití, kdy ho ještě poprosím, aby mi vzal pouze kofolu. Sice se diví, ale když se podívá na Naďu, která přikývne, už nic neříká.
Začneme si s Naďou povídat, ale to před dost hlasitou hudbu, které mi už teď leze na nervy a to nevím, jak to tu vydržím další hodiny, nejde. Jen co se objeví Petr s pitím v ruce, tak ani nestačí nic říct a už ho Naďa táhne na parket, kde začnou tancovat o sto šest. Tancují tam jednu písničku, druhou a i třetí, která je ploužák. Usměji se na ni, když se naše pohledy střetnou a odvrátím hlavu na stranu, abych se nemusela dívat na zamilované páry, které si vychutnávají tuhle krásně zamilovanou písničku. Vždycky jsem ji měla ráda, je to My Heart will go on, písnička z Titaniku, která mě tak moc vzala za srdce. Jak film, který jsem viděla nejméně sto krát, tak tahle písnička je prostě super. Můžu ji poslouchat stále dokola a stejně z ní nezblbnu.
„Hele!“přiběhne ke mně zničeho nic Naďa, až se ji leknu.
„Co je?“ zařvu skoro a nevím jestli mi to odezírala ze rtů nebo mě slyšela, protože se hned ke mně otočí, stoupne si za zády a nasměruje mě směrem k místu, kde stojí někdo, koho bych tu ani v nejhorším nečekala. Tomáš.
„Co tu dělá?“ zašeptám a v ten moment si uvědomím, že mě Naďa vůbec neslyší. Stále na něj zírám, neschopna slova, neschopna se podívat jinam..pozoruju ho, jak se baví s kamarády, pak se k němu ale nahne nějaká blbá blondýna, která mu něco zašeptá do ucha, on se po ni vyděšeně podívá a ona se na něj v tu chvíli přilepí a začne ho líbat!! V první vteřině ve mně hrkne, ve druhé ucítím na rameni stisk, který určitě patří Nadi, ve třetí ji smetu a nedívám se na nic. Ve čtvrté vteřině už stojím na nohou a nohy mě poslouchají a jdou směrem ke dveřím, ze kterým chci co nejdřív vypadnou na vzduch! Cítím slzy, které mi kapou po tváři, cítím tu proklatou bolest, to proklaté zklamání..
Když procházím kolem nich, blondýna se na mě vítězně usměje, jako by mi chtěla jen tím jejím přiblblým úsměvem říct, že to ona vyhrála, že to ona je tu pro Tomáše..že ona ho teď MÁ!!! Jenže mezitím, co ona se na mě usměje, Tom se na podívá zděšeně.
„Adélko...“zašeptá, ale já jen zakroutím hlavou a otočím se, abych konečně došla k těm dveřím, ve kterých hned zmizím a už jsem venku. Proč mi tohle sakra dělá?! Copak neví..co vlastně? Že ho miluju? To ví. Ovšem to, že z naší lásky vzniklo, možná, naše dítě..to už neví a nikdy se nedozví. Mám na něj ovšem takovej vztek, ale vlastně vím, že on prostě taky začal plnit to, co mi dám nabídl. Abych zapomněla a začala žít, jenže copak já můžu? On sice ano, protože už zřejmě začal, jenže já nemůžu. Pro mě to znamenalo až moc.
„Jsi v pořádku?“ ozve se za mnou Nadin hlas.
„Jo, to je dobrý..“ zašeptám a rychle si setřu slzy, aby neviděla, jak moc ji lžu. Jenže tohle je opravdu nejlepší kamarádka, která pozná všechno, takže když si přisedne a podá mi kapesník, je mi jasné, že mi na mou lež neskočila.
„Vykašli se na něj, je to jen vůl. Najdeš si lepšího kluka, kterej bude mít rád jak tebe, tak to malí“ pohladí mě po rameni.
„Díky, hezky to zní, hezky se to poslouchá, jenže bohužel to není pravda.“
„Proč by nebyla?“ nechápe.
„Protože Nadi, já už nikoho nechci. Nechci zažít to další zklamání, když se náhodou on rozhodne, že to musí ukončit. Stačilo mi to jednou“
„Najdeš lepšího“ trvá na svém stále.
„Měla by jsi jít dovnitř, já se tu jen uklidním a hotovo. Dojdu za chvilku, neboj“ dodám, když vidím, že i když se ji chce dovnitř, aby mohla tancovat o sto šest, opustit se mě bojí.
„Dobře, ale kdyby něco, tak křik“ a v tu chvíli ji už nevidím. No jasně, šla se prostě bavit, ale vždyť já budu přece v pohodě, že jo? Vždyť mě nic nehrozí, já jsem v pohodě, já jsem vždycky v pohodě!
„Jsi v pořádku?“ ozve se za mnou naprosto cizí hlas. Otočím se a za mnou stojí kluk, který se jen tak líně opírá o zeď, v ruce cigaretu a v ruce nějakou skleničku. Má dlouhé vlasy, tmavé a vypadá celkem pěkně i celkově.
„Jo, díky“ přikývnu jen a dál se s ním bavit nechci, ale on ke mně z ničeho nic přijde a posadí se vedle mě.
„Kdopak ti ublížil?“ zajímá se.
„Nikdo, jsem v pohodě“ odseknu.
„Ale no tak, jen mi to řekni“ drcne do mě ramenem a když se silně nadýchnu cítím z něj alkohol a ty hnusný cigarety, který mi teď dělají zle na žaludek.
„Nebudu ti nic říkat, tohle je jen moje věc a ty se o mě nestarej!“ syknu a chci stát, ale on mě chytí pevně za ruku a stáhne k sobě. Spadnu na zem a je mi jasné, že budu mít určitě na boku modřinu, ale tím se teď nějak nezabývám. Musím se hlavně zbavit tohohle debila..
„Pusť mě sakra!!“zakřičím na něj, ale on jako by mě neslyšel. Najednou vstane, vytáhne na nohy i mě a aniž by mě pustil, zahodí jak kelímek s pitím a cigaretu a už mě táhne někam pryč.
„Pusť!!“ křičím a začnu se svíjet, jak jen to jde, ale on se jen zasměje něco zamumlá a já rozumím jen slově užijeme. V tu chvíli ve mně hrkne a pokouším se mu ještě víc vykroutit, ale má pevný stisk, takže se mi to nepodaří.