Za bodem bez návratu

,,Bože, ty jsi hloupá!‘‘ plácla se Paola do čela s takovou razancí, až se po ní pár nejblíže ležících otočilo. April se nesouhlasně zaškaredila, ač stála někde mezi ní a Haydée.
,,Kvůli tomu, že neběžím tam, kam on si pískne?‘‘ podívala se Haydée na Paolu ironicky.
,,Hay má pravdu,‘‘ podpořila ji April. ,,Proč jí ho nemůže poslat?‘‘
Paola se posadila a stáhla si týmovou kšiltovku Renaultu do čela. ,,A proč řešíte tohle? On ti nabídl, ať jedeš za ním a tys to s klidným srdcem odmítla!‘‘
,,Zas tak s klidným ne. Jak už jsem řekla, nejsem hej nebo počkej. Klidně se bez toho mobilu obejdu.‘‘
,,Pak nechoď brečet k tetičce Paole,‘‘ zabručela horkokrevná dívka a zamířila k bazénu.

Tu noc všechny tři přespávaly u Paoly, která na dva týdny opět osiřela. O Andreasovi už nepadlo ani slovo a vlastně poprvé, kdy si na něj Haydée od telefonátu vzpomněla bylo, když se vracela domů a procházela kolem slunečních hodin umístěných na fasádě domu. Bylo něco po půl jedenácté a dívka si uvědomila, že se právě jede trénink na Velkou cenu Evropy.
,,Kde jsi byla?‘‘ zavolal na ni otec z pracovny, kolem jejíž dveří Haydée prolétla jako blesk.
,,U Paoly!‘‘ křikla odpověď a pustila televizi. Trénink byl v půlce a ona rychle hledala zkratku Andyho příjmení v sloupci po levé straně. Byl průběžně pátý nejrychlejší.
,,Haydée?‘‘
Zvedla hlavu. Její otec měl na sobě bílé plátěné kalhoty, světlou košili a v šedivých vlasech zapíchnuté zrcadlovky. Bylo zřejmé, že se někam chystá a dcera čekala, až jí to sám řekne.
,,Odpoledne s Claire odlétáme na Francouzskou riviéru. Pamatuješ?‘‘
Pamatovala, jen nevěděla, že už tak brzy.
,,Mějte se pěkně,‘‘ pokrčila lhostejně rameny a věnovala svou pozornost zpátky výsledkům.
Peter spolkl výtku a pokračoval. ,,Vrátíme se za čtrnáct dní v pátek. Nechal jsem ti poslat na účet něco peněz, tak doufám, že tady neumřeš hlady.‘‘
,,Snad se umím o sebe postarat,‘‘ podívala se na něj nepříjemným pohledem. ,,Dělám to tak posledních pět let. Přinejhorším pojedu za mámou.‘‘ Haydée věděla, že přestřelila a úkosem se podívala na otce.
Už tam nebyl.

V sobotu ráno Haydée odjela za matkou s tím, že se do nedělního poledne musí vrátit k závodu. Nemile ji však překvapilo, když našla Adonise poslušně ležícího na verandě a chatu zamknutou.
,,Kdepak je panička?‘‘ ptala se němé tváře, jako by jí mohla odpovědět. Adonis zuřivě bušil oháňkou do prken podlahy a natahoval k ní čenich. Haydée zaváhala, a pak seskočila po schodech dolů a plácla si rukou do stehna. ,,Ke mně!‘‘
Kdyby měl pes nakázáno hlídat chatu, jistě by se nehnul ze svého místa. Takhle ale radostně vyskočil, otřel se dívce o nohy a hnal se ven mezerou v houští.
Haydée bez přemýšlení zamířila k rozcestí a tam odbočila po stezce, na jejímž konci se ukrývala chatová oblast. Moc nevěřila náhodě, že by tam Oliver v tu chvíli zrovna byl, ale potřebovala od něj načerpat zpátky ztracený klid, který ji opustil s rozhovorem s Andym.
,,Adonisi!‘‘ zavolala psa zpátky k sobě, když hustota stromů začala slábnout. Držela ho za obojek a s mírnou nervozitou zůstala stát na kraji louky. Byla sobota, a tak před většinou z chat parkovala auta a unavení obyvatelé Bernu odpočívali při chladivých nápojích ve stínech slunečníků.
I před chatou Oliverových rodičů stála dvě auta. Červený kombi a tmavě zelené, z něhož právě tmavovlasá dívka pomáhala vystoupit Oliverovi. Amy skákala kolem nich a dívka vložila slepému mladíkovi do ruky její vodítko. Fenka vyskočila a olízla holce nos, ta to zřejmě vylíčila Oliverovi a oba se rozesmáli.
Haydée cítila, jak jí něco vráží ostrý trn přímo doprostřed srdce. Podmračeně sledovala dívku, jak v kufru auta přerovnává zavazadla a vytahuje z toho jednu velkou tašku, kterou si přehodila přes rameno a rychle se rozběhla za odcházejícím Oliverem. Pak jí oba zmizeli s očí.
Adonis stál napnutý a nehnutě sledoval labradorku, i když už zašla za chatou. Haydée cítila sílu psa z obojku, za který ho držela a dalo jí práci ho odtáhnout zpátky mimo dohled.
,,Pojď, jdeme domů,‘‘ pobídla ho chmurně a vůbec ne s klidem, pro který si přijela.