Večerní setkání

Wiliam : Ach má lásko tys zrozena bylas z vůně jasmínů. Alžběta : I ano můj milý náhoda sama chtěla abysme jsme se dnes večer setkali za svitu záře měsíční. Wiliam : Já z tvých úst sčítám něžná slova nevyřčená a už jen sama touha mé rety svádí zcela. Tys jediná můza o které přemýšlím dnem i nocí. Ach lásko, líbezná hudbo něžných sfér, podej mi ruku půjdem dobýt svět. Růžinu sivou dávám ti na stvrzení svazku našeho nechť jest celému nebi oporou a krásou samotnou na navěky věkův miláčku.