Zakázaná láska? (32 část)

„Hele, jak se dostaneš domů? Hodila bych tě tam“ nabídne mi Naďa než vyjdeme ven a mě je pak hned jasné, jak se dostanu domů.
„Promiň, ale já už tu odvoz mám. Někdy příště jo? Ale děkuju za nabídku ahoj!“ rozloučím se s ní a rychlím krokem se vydám ke Karlovi, který na mě čeká i s dětmi a o něčem se dohadují.
„Opovaž se ji to teď říct!“ slyším zrovna Karla, jak vyhrožuje Kristýnce, která vypadá, že chce něco namítnou, ale to už se u nich objevím já a tak hned pusu zavře.
„Ahoj, co se děje?“ zeptám se s úsměvem a dívám se střídavě na Karla a na Kristýnku, která vypadá jako že má něco na srdci, ale vždycky ji uzemní pohled jejího táty.
„Vůbec nic“ usměje se Karel „měli bychom jet, tak šup“ řekne jen a obejme auto. Podívám se na Kristýnku, která jen zakroutí hlavou a nastoupím do předu na místo spolujezdce, zatím do malá si sedne za bratrem a připoutá se.
„Jak ses měla ve škole?“ zeptá se mě Karel a vyjede z parkoviště.
„No, až na to, že nás chytil ředitel, když jsme šli po zvonění po chodbě, pak že mi skoro nadala třídní, tak dobrý. Co vy?“ zajímám se a to hned spustí Romanek, který nám začne vyprávět jeho zážitky ze školičky, co dostal, jak ho chválila učitelka..
„Co ty Kristýnko? Jsi dneska nějaká přešlá, nestalo se ti něco?“ strachuju se o svou mladší sestru, ale ona jen zakroutí hlavou.
„Jsem jen unavená, to je všechno“
„Dobře, ale opravdu, kdyby tě něco trápilo, tak stačí říct“
„Já vím, ale opravdu jsem jen unavená“ ujistí mě a já přikývnu. Zbytek cesty probíhá v tichosti až se nakonec objevíme u našeho domku, který se za tu dobu, tedy za ten jeden den, vůbec nezměnil.
„Počkejte na mě“ poprosí nás Karel, když zajede vedle mamčiného auta. To je divné, proč bychom na něj měli čekat? Vždycky nás posílal napřed a teď najednou..co no, třeba chce, abychom přišli dovnitř jako rodinka..
„Co se děje?“zeptám se šeptem Kristýnky.
„On ti to někdo, vysvětlí sám“ řekne a když k nám dojde Karel, skoro uraženě se odebere domů. Samozřejmě malej hned utíká za ní.
„Co se s ní děje? Dřív taková nebyla“ nechápu.
„Jen se blbě vyspala, netrap se s tím“ jenže jak se nemám trápit, když vidím, že se trápí i on? Že je mu něco nepříjemné..
„Máme návštěvu?“ podívám se, když spatřím dvoje naprosto cizí botky. Jedny botasky a druhé botičky na podpatku..
„No víš..ona to tak ani návštěva není“ zašeptá Karel a v tu chvíli se ozve mamčin hlas z kuchyně.
„Adélko? Karle? To jste vy? Počkejte, my už jdeme za vámi!“
„Kdo je tu?“ zeptám se, když slyším dvojhlasný smích a ještě než neznámý dojdou do obýváku, kde na ně čekáme my s Karlem, vysvléknu si bundu, jenže kdybych věděla, kdo vejde, nechala bych si i a rovnou v ní utekla.
„Tomášek přijel s Angelou dřív! Není to skvěle?!“ objeví se usmívající se mamka a hned za ní se objeví TEN, na kterého jsem se marně snažila zapomenout a TEN, který mi tak ublížil..TEN, kterého bohužel ještě teď miluju..
Tom se vůbec nezměnil. Vypadá stejně jako když jsme se viděli naposled, akorát s tím rozdílem, že teď má na tváři úsměv a drží se za ruku s nějakou tou jehou Angelou..
„Ahoj tati“ usměje se na Karla a já mám co dělat, abych se tam nesložila!!
„Ahoj Tome,“ obejme svého syna a pak ho zase pustí a starostlivě se podívá na mě, jako by se opravdu bál, že mu teď tady skolabuji. Tak proto chtěl, abychom šli do domu společně, tak proto má Kristýnka tak blbou náladu?
„Ahoj sestřičko“ pozdraví mě Tom mile.
„Nazdar“ odseknu jen a ani ruku mu nepodám, kterou mi nabídne. Díky tomu si hned zasloužím od mamky nadáno, že se neumím chovat..jenže mami, kdybys tak tušila něco z toho, co se nikdy nedozvíš.
„Tohle je Angela, moje přítelkyně“ představí nám ji Tom.
„Ahoj Angelo, rád tě poznávám“ podá ji Karel ruku a ona ji hned přijme. „rozumí mi vůbec?“ podívá se na Toma, ale místo němu mu odpoví ona.
„Taky mě těší a ano, rozumím“ usměje se na něj a pak se otočí ke mně.
„Ty jsi určitě Adélka co? Tomáš o tobě moc hezky mluví, moc mě těší“
„To si dovedu představit, jak o mě mluví..“ řeknu a podívám se na Tomáše, který jen pokrčí rameny „mě ovšem, netěší“ syknu.
„Adélo, jak se to sakra chováš?! Tome, Angelo, musíte ji omluvit, trochu ji skáčou hormony no“ zasměje se mamka a hodí po mě varovný pohled. Ucítím jemné stisknutí na paži, jak mě Karel klidní, když chci něco říct a sám se otočí na Toma.
„Proč jste přijeli vlastně tak brzo?“
„No víš, tati..“zasměje se Tom a otočí se k té své přítelkyni, která jen pokrčí rameny „chtěli jsme vám něco oznámit“
„Opravdu a co?“ zajímá se mamka.
„My...se budeme brát“ usměje se na všechny Tom a mě se setmí před očima.