Zakázaná láska? (34 část)

Samozřejmě přijdu pozdě, ale naštěstí to učitelka na zeměpis přejde v pohodě a tak se posadím vedle Nadi, které se evidentně uleví, že mě má vedle sebe a potichu si začnu vyskládávat věci, abych nerušila zkoušení nebo případně paní učitelku.
„Jak je?“ zajímá se šeptem Naďa.
„Hrozně, dneska ráno mi ta kačena zasedla místo u stolu, pak měla tu drzost, aby za mnou přišla do kuchyně si promluvit! Ježiši, to je taková kráva fakt!“
„Navrátilová!“okřikne mě učitelka a já hned ztichnu s tím, že tuhle debatu necháme na přestávku, radši. Takže hned začneme zapisovat učivo, které učitelka vykládá sama od sebe, my si děláme zápis z knížky. Hodina se neuvěřitelně vleče, až mám ten dojem, že někdo zastavil čas..Ale nakonec se přece jen dočkáme konce.
„Tak povídej..co se stalo?“ obrátí se na mě hned Naďa, jen co učitelka s na shledanou odejde.
„Prostě nám oznámili, že se budou brát“ zašeptám.
„A co ty na to?“
„Omdlela jsem tam“ pokrčím rameny a začnu si chystat věci na další hodinu.
„Tak si může vzít někoho, když ho zná jen čtyři měsíce?!“ nechápe chudina Naďa.
„Jak může čekat dítě se svou sestrou?“
„To je něco jiného!“namítne hned Naďa.
„Možná je, možné ne.“ pokrčím rameny. „je to jiné v tom, že my se znali jen měsíc myslím, nebudeme se brát, zatím co oni ano, nečekají dítě, zatím co já jo“
„Jenže víš co nemají oni?“ zeptá se a já jen zakroutím hlavou. „spoustu přátel, kteří tobě pomůžou v dobrém v zlém. Milující rodinu, která při tobě stojí, zatím co je, nikdo kromě mamky, nechápe.“
„Asi máš pravdu“ usměju se na ni v a tu chvíli mi začne vyzvánět telefon v kapse. Neznámé číslo..sakra, kdo to zase je? Jestli je to Angela..
„Prosím Navrátilová“ ohlásím se v telefonu.
„Dobrý den, slečno Navrátilová, tedy je třídní učitelka od Kristýnky“
„Co se ji stalo? Je v pořádku?!“ zděsím se.
„Vaše sestra měla úraz, špatně na chodbě šlápla a nejspíš má výron nebo vyvrtnutý kotník. Nechtěla, abychom volali rodičům, chtěla jen vás“
„Já...hned za ní přijdu, děkuju za zavolání“ ukončím hovor a hned začnu balit věci.
„Co se stalo? Něco s mamkou?“ hádá Naďa, ale já zakroutím hlavou.
„S Kristýnkou, buď má výron nebo vyvrtnutý kotník, ovšem nechtěla nikoho jiného než mě. Docela by mě zajímalo, jak ji dostanu domů!“ řeknu naštvaně a v tu chvíli se začne balit i Naďa.
„Co děláš?“ nechápu.
„Jedu s tebou pro ni a pak vás hodím domů nebo do nemocnice“ vysvětlí mi a když chci začít protestovat, hned mě umlčí.
„Děkuju, ale co napíšeš do omluvenky?“
„Pomoc v nouzi?“ zeptá se mě a já mám co dělat, abych nevybuchla smíchy.
„Super,“ řeknu a to už se rychle vydáváme pryč ze třídy, protože už zvonilo a teď by nás těžko učitelka pustila pryč.
„Dobrý den, jsem Adéla Navrátilová, sestra Kristýnky...“ vpadnu do sestřiné třídy s Naďou za zády.
„Dobrý den, slečno Navrátilová, jsem moc ráda že jste přijela tak brzy. Kristýnko, vidíš, přece jen pro tebe sestra přišla a ty ses tak strachovala“ usměje se její třídní a já se hned podívám na sestru, která sedí v lavici a tvář má rudou od slz.
„Co jsi vyváděla zlatíčko?“ zeptám se a hned k ní dojdu. Jen co si před ní kleknu, obejme mě kolem krku a rozbrečí se.
„Bolí to“ řekne mi mezi vzlyky.
„Pojedeme domů ano?“ řeknu a ona jen přikývne. Opatrně ji vezmu do náruče, zatím co Naďa ji sbalí věci do aktovky a jen co se rozloučíme, což je velice krátké, odejdeme ze školy a zamíříme si to rovnou k Nadinému autu, které zaparkovala co nejblíže to šlo.
„Kdo bude u vás doma?“ zajímá se Naďa.
„Asi jen mamka“ pokrčím rameny a zapnu si pás. Naďa jen přikývne a už se neuvěřitelnou rychlostí rozjede k nám domů. Vlastně doufám, že tam bude jen mamka a ti dva si našli nějakou zábavu mimo domov..jenže mé přání není vyslyšeno..když vjedeme k našemu domu, první co uvidím jsou ti dva, jak jsou venku, jenže co mě překvapí je to, že se vůbec nedrží za ruce, jako normální zamilovaní lidé..
„Bože, tak tohle je Angela?“ zeptá se Naďa a zastaví kousek od domu. „rozumí česky? Já jen jestli mám Tomovi nadat třeba anglicky nebo německy..“
„Rozumí česky a myslím, že i anglicky“ usměju se na ni
„Škoda, protože mě zrovna žádné nadávky německy nenapadají“ povzdychne si a vystoupí z auta.
„Nazdar Tome, dlouho jsme se neviděli viď?“ slyším ji jak mu říká a musím se usmát. Vylezu hned za ní a vezmu Kristýnku, která stojí opřená o auto, kolem pasu, zatím co Naďa ji vezme aktovku.
„Čau Nadi“pozdraví ji Tomáš a pak se podívá na svou malou sestru „co se ji stalo?“
„Měla nehodu ve škole, spadla a má něco s nohou“ řeknu mu dřív než vypálí Naďa nějakou dobrou poznámku.
„Ty jsi trdlo Kristýnko“ zakroutí hlavou Tom a přijde k nám, aby svou sestru vzal do náruče a vydal se s ní směrem k domu.
„Nadi, moc děkuju za odvoz opravdu a kdybys měla ve škole problémy, tak řekni, že se mi třeba udělalo zle nebo si něco vymysli“
„V pohodě,“mávne nad tím rukou „čau Angelo, pozdravuj svého nastávajícího“ hodí hlavou k Angele, která tu zůstala stát, zatím co Tom už odnesl malou do domu.
„Ahoj Adélko, opatrujte se ano? A kdyby něco, tak víš snad kde bydlím a jaké mám číslo“ usměje se na mě a já jen přikývnu.
„Děkuju“ zašeptám. Jen se usměje, pak nastoupí do autíčka a za chvilku už jsme sami s Angelou před domem.
„Máš něco na srdci?“ zajímám se, když kolem ní projdu.
„Ty mě nemáš ráda viď?“ zeptá se a to mě zastaví.
„To jsi uhodla sama nebo ti někdo musel poradit?“ otočím se k ní se zájmem.
„Sama. Podívej, já vím, co se stalo mezi tebou a Tomem, vím všechno a je mi to líto, že to takhle skončilo, ale já za to nemůžu..“
„Ne, ty nemůžeš za nic že? To co bylo mezi mou a mým bráchou..do toho ti nic není, tak laskavě nestrkej noc do cizích věci! Ty nevíš o ničem vůbec nic!“ zařvu na ni a vydám se domů.
Mamka už ošetřuje Kristýnku, která leží na sedačce, zatím co Tom stojí opodál a jen se na ně dívá.
„Říkala jsi ve škole že odcházíš?“ zajímá se mamka.
„Ne, kdyby se někdo ptal, tak se mi udělalo špatně třeba“ mávnu nad tím rukou a posadím se vedle Kristýnky, která mě hned chytí za ruku.
„Promiň, že jsem chtěla, aby volala třídní tobě“
„Prosím tě, já jsem přišla ráda“ usměju se na ni.
„Tak hotovo, teď zůstaň ležet hezky a navečer až přijedeme tatínek, tak kdyby náhodou bychom sjeli do nemocnice“ usměje se mamka na malou a ta jen přikývne.
„No nic, já si půjdu udělat úkoly, kdyby sis třeba chtěla něco zahrát tak dej vědět, ano? Ať se nenudíš“ usměju se na sestru, která jen přikývne. Když procházím kolem Toma, dělám, že tam vůbec není..jako by vůbec domů nepřijel, jako by byl jen přelud..
Nahoře, jen co tam dojdu, si hned pustím rádio a opravdu se pustím do učení. Sice toho na zítra vůbec nic nemám, ale radši budu tady, zavřená v pokoji než abych byla dule s Tomem a jeho Angelou!!!
„Ahoj Radku, copak se děje?“ zeptám se jen co přijmu hovor.
„Ahoj Adélko, jak ti je?“ stará se.
„Super, proč pak?“ zajímám se.
„No, napadlo mě jestli by ses nešla projít? Neboj není to rande, jen procházka“ navrhne mi a já se podívám z okna ven, kde už naštěstí neprší.
„Jasně, proč ne, stejně potřebuju z toho blázince vypadnou. Mohl bys ale přijet k nám? Šli bychom třeba do lesa..“
„Jasně, moc rád. Obleč se pořádně ano? Za chvilku jsem u tebe, pa“ rozloučí se semnou a já taky zaklapnu mobil. Dám na jeho radu, takže k riflím a mikině ještě přihodím svou bundu, kterou mám pověšenou na věšáku ve skříni a vyčkávám, kdy se ozve zvonek u dveří.
„Mami,?!“ zavolám na celý dům, když sbíhám schody, ale nikdo se mi neozve.
„Mami!! jsi tady?“ zkusím to znovu, ale opět jen ticho.
„Odjeli s Kristýnkou na pohotovost“ ozve se od kuchyně Angeli hlas a já se po ni hned otočím.
„Proč? Přitížilo se ji?!“ zděsím se.
„Karel, když ji viděl tak ji hned popadl a spolu s Barbarou tam jeli.“ vysvětlí mi a já jen přikývnu.
„Kdyby se po mě někdo ptal, tak jsem šla s přítelem ven jo?“ zalžu ji hned.
„S přítelem?“ ozve se za mými zády Tomášův hlas.
„Ano s přítelem a vůbec nevím, co je ti do toho s kým jdu!“odseknu
„S Radkem?“ zajímá se dál.
„Mám snad jiného přítele?“ syknu a v tu chvíli se ozve zvonek ode dveří. Jen ho probodnu dalším z varovných pohledů a jdu otevřít.
„Ahoj Adélko,“ pozdraví mě Radek mile čím mi nahraje k tomu, abych opravdu zahrála to, že je Radek mým přítelem.
„Ahoj jsem tak ráda, že jsi přijel!“ řeknu radostně a pevně ho obejmu. „prosím hraj mého přítele!“ zašeptám mu do ucha „pak ti to vysvětlím“
„To víš, pro vás všechno.“řekne a pustí mě „Tak jdeme na tu slíbenou procházku? Už se na vás moc těším! Jé čau Tome, tebe jsem neviděl ani nepamatuju“
„Čau Radku a já doufal, že už se neuvidíme, jenže mé přání se nějak nesplnilo“ řekne Tomáš.
„To víš no, přece tu nemůžu nechat svoje holky samotné jen s tebou“ ušklíbne se Radek.
„Promiň, ale tvoje holky?“ nechápe Tomáš. Hodím po Radkovi varovný pohled, ať už mlčí, ale on si nejspíš chce vychutnat Tomáše pořádně.
„No, já doufám, že to bude holčička, ale tady Adélka, chce kluka“ povzdychne si Radek hraně.
„Počkej, uniklo mi něco?“zeptá se zmateně Tomáš.
„No víš, my čekáme miminko, viď Adélko?“ usměje se na mě a pohladí po bříšku. „ale to ty víš ne? Strejdo?“
„Radku, pojďme, slíbil jsi mi, že půjdeme ven“ obrátím se na svého, tedy, přítele, protože se chci zbavit Tomášova pohledu, který mě skoro propaluje!! Sakra, sakra, sakra!!! takhle se to neměl vůbec dozvědět, jenže on si teď myslí, že jsem těhotná s Radkem, že je můj přítel a že měl nakonec pravdu..
„Jasně, tak jdeme“usměje se na mě „tak čau Tome“ mávne Tomovi na pozdrav a já už ho cpu rychle ven z domu, protože by ještě snad řekl něco, co by neměl. Už tak toho řekl víc než dost..
„Proč jsi mu musel říct o tom, že čekám dítě? A zrovna, že jsi otcem?! Proč jsi mu to všechno řekl?“ spustím hned na něj, jen co se ocitneme v lese.
„Mluvil jsem s Naďou a ta mi všechno řekla. O tom co se stalo mezi tebou a Tomem, jak jste se poznali, že jste vůbec nevěděli že jste sourozenci, když jste se spolu vyspali. Jak to pokračovalo a jak ti ublížil, tím, že dostal strach jak by to mohlo pokračovat a tak odjel..že ty jsi tu zůstala sama, s vašim dítětem a když se vrátil, představil svou přítelkyni jako snoubenku..vím všechno a mrzí mě to všechno, co se ti stalo..“
„Kdy ti to řekla?“ zašeptám
„Potom, co jsi ji volala a řekla ji, že se zasnoubili. Byl jsem u ní, trápilo mě co se ti stalo a ona mi pak řekla celou pravdu.“
„Proč jsi tady? Vždyť jsem ti ublížila, lhala ti a ty i přesto jsi tu..proč? Proč jsi vzal jeho dítě na sebe?“ nechápu
„On ublížil tobě, tak jsem chtěl, aby si taky zažil trochu toho ublížení. Podívej mě je jedno jestli to dítě je jeho nebe ne, ale chci se zeptat...teď, když před ním teda chodíme..vím, že jsi řekla už jednou ne, ale..“
„Ano“ vyhrknu hned a on zůstane hledět s pusou dokořán.
„Opravdu?“
„Ano, ale..“
„Já vím“ skočí mi do řeči „nespěchat na tebe, protože k němu ještě něco cítíš. Neboj, neudělám nic, co by se ti nelíbilo“ usměje se na mě.
„Děkuju..a to i za to, co jsi pro mě udělal“
„Maličkost, ale teď se půjdeme projít, slíbil jsem ti to přece“ usměje se a nabídne mi ruku, kterou hned zase ale přitiskne k pasu, jako by se bál, že je to moc rychlé, ale já mu ji vezmu a pevně stisknu. Podívá se na mě, ale já se jen usměju a společně se vydáme na procházku lesem.