Zakázaná láska? (37 část)

Doma se zpráva o mém zdravotní stavu rozšíří celkem rychle a to jen díky Radkovi, který mě přiveze domů a mamce, která se hned zděsí a začne šílet vysvětlí, proč jsem doma, co mi řekla paní doktorka, ale to, že čekám chlapečka, to už neřekne. Naštěstí.
Mamka mě hned zažene do postele, ovšem místo pyžama, které mi nutí si obléknu jen tepláky, tričko a mikinu a zalezu takhle, což alespoň trochu mamku potěší.
„Pohlídej ji, skočím zavolat Karlovi a říct mu, co se stalo“
„Mami, klidně mu to můžeme říct až se vrátí! Nemusíš mu volat“ zaprotestuju hned, ale to už mamka odejde z pokoje pryč. „Teď tu budu jako vězeň!“ obrátím se k Radkovi.
„Ale budeš v pořádku a ten malej taky!“ oponuje zase Radek a já musím přiznat porážku. Plácnu sebou do peřin a skřížím ruce na prsou.
„Hodná holka“ usměje se na mě a já se jen zašklebím.
„Můžu se na něco zeptat?“
„Jasně, ptej se na cokoliv“ vyzvu ho.
„Nechceš už konečně říct pravdu Tomovi? Já chápu, že je to kretén, ale měl by vědět, že bude mít syna ne?“
„Možná máš pravdu, ale já mu to nechci říct. Má svůj život s tou svou Angelou a budou se co nevidět brát a já, i když si to vůbec nezaslouží, mu přeju jen to nejlepší do života s ní. Sice se nejspíš chovám bláznivě a divně, ale když se vezmou, odjedou zpátky a já tu budu mít zase klid.“
„Jsi blázen, ale máš pravdu. Když se o malém dozví, pokoj ti nedá. Takhle to možná bude snaží pro vás oba.“pokrčí rameny.
„Jednou mu možná řeknu pravdu, ale teď ne. Jednou se možná dozví o svém synovi, ale teď to chci nechat tak, jak to je. Opustil by Angelu, kterou miluje jen kvůli mně, protože čekám jeho dítě, ale takhle to nejde. Nechám ho jít za svým“
„I když ti provedl to, co ti udělal?“
„I tak. Dítě sice bude potřebovat tátu, ale já to zvládnu i bez něj. My to zvládneme sami“ opravím se a pohladím si bříško.
„Vždycky tu budu pro tebe, nezapomeň na to“připomene mi Radek.
„Já vím, ale nemůžu tě připoutat k dítěti, které je tvého nepřítele, to nejde Radku. Jeho narozením se všechno změní, jak mezi námi, tak mezi všemi“ zašeptám a najednou uslyšíme z chodby nějakou ránu a křik.
„Mamka“zděsím se a vyškrábu se na nohy. Radek mi pomůže a už se rozběhneme oba dva dolů, kde najdeme mamku jak sedí na zemi u telefonu a drží se za bříško.
„Mami, co se děje?!“přikleknu si k ní.
„Praskla mi voda..Můžete mě odvézt do porodnice? Adélko, zavolej Karlovi, ať tam přijede..au!“vykřikne a já se hned natáhnu po telefonu, kde vytočím hned Karlovo číslo. Znám ho zpaměti tak jako všech z domu.
„Ahoj Karle, prosím tě mamce praskla voda, odvezeme ji do porodnice, můžeš tam hned přijet?“ vyhrknu jen co se ozve, prosím jeho hlasem.
„Určitě, hned jsem tam!“ řekne jen a ukončí hovor.
„Radku, pomůžeš mi?“ zajímám se a společně mamku opatrně zvedneme. „dojdu pro Tomáše ať pohlídá Kristýnku, zatím ji pomoc do auta“ řeknu a vyběhnu schody do patra a bez zaklepání vběhnu do jeho pokoje.
„Tome, mamce praskla voda, můžeš pohlídat Kristýnku? Odvezeme ji s Radkem do nemocnice“ vyhrknu. Vyděšeně se na mě otočí od počítače a Angela se přetočí na bok na posteli.
„Pojedu s vámi, Angelo, mohla bys?“ otočí se na svou přítelkyni, která je hned na nohou.
„Pojedeme všichni, vezmu Kristýnku, vy zatím běžte dolů, hned jsme tam“ řekne a projde kolem mě do sestřiného pokoje. Chci se otočit a jít dolů, ale Tomáš mě zadrží.
„Promiň za tu hádku, jak jsem na tebe vyjel. Byl jsem naštvanej, když jsem se dozvěděl, že čekáš dítě s Radkem a celou tu dobu jsi se tahala semnou..“
„Kdybys byl alespoň trochu chytřejší, vzpomněl by sis, že jsem se s Radkem nebyla skoro čtvrt roku..ale omluvu přijímám“ zašeptám a s tímhle se vydám dolů, kde popadnu kabát a na nohy obuju botasky. Za chvilku už je u mě Tomáš s Angelou, která má v náručí Kristýnku.
„Ukaž dej mi ji“ obrátí se Tom na Angelu a vezme si od ní sestru, kterou hned zabalí do jejího kabátu a já mu otevřu dveře. Nechám je projít a pak pokynu hlavou i Angele, aby šla, která kolem mě projde s díky a ještě na mě počká.
„Chci se ti omluvit za to, jak na tebe Tom řval“
„Nebyla to tvoje vinna, takže se nemáš proč omlouvat a on už se mi omluvil, tak co“ pokrčím rameny.
„Moc gratuluju k miminku“ usměje se na mě.
„Díky a bude to kluk“
„Jo? To musí mít tatínek radost ne? Ti si vždycky přejí kluky jako první dítě. A už máš jméno?“
„Zatím ještě ne, mám čtyři měsíce tak co“
„Jsi v pátém?“ zajímá se a já mám tendenci obrátit oči v sloup. To si snad člověk spočítá ne, když celé těhotenství trvá devět měsíců..
„Jo to jsem. Proč?“
„Já jen, že je to pět měsíců od toho, co se znáte s Tomem“ pokrčí rameny a já na ni zůstanu zírat s otevřenou pusou. „ale vždyť ty máš k malému otce, viď?“ a s tímhle se vydá k autu. Sakra, doufám, že si nedala dvě a dvě dohromady a neřekne co zjistila Tomášovi, jinak jsem nahraná...
„Adélko, pojď!“ zavolá na mě Radek a já se rozběhnu k autu. Sednu si ke Kristýnce dozadu, zatím co mamka sedí vepředu. Tomáš s Angelou jedou druhým autem naštěstí, takže se tu nemusíme mačkat, jenže..co když Angele vyklouzne to, co se dozvěděla? Co když řekne Tomovi, že si myslí, že moje dítě je i jeho? Že jsem mu lhala o tom, že je otcem Radek..co když se teď dozví pravdu? Celou pravdu?
„Tak a jsme tu“ řekne Radek a zaparkuje auto před porodnicí. Oba hned vyběhneme ven a já ještě beru Kristýnku opatrně do náruče a mezitím už Radek sehnal mamce vozík, na který ji posadil a sestřička ji veze dovnitř.
„Dej mi ji, nebudeš ji tahat“ stoupne si ke mně Tomáš a já mu opatrně sestru podám.
„Díky“ řeknu jen a vydám se s Radkem, který si mě k sobě přitáhne dovnitř za mamkou, kterou zastihneme na příjmu i s Karlem.
„Ahoj, v pořádku?“ zeptá se všem a my jen přikývneme. „dobře, zavezu maminku na pokoj a hned přijdu. Adélko, neměla jsi zůstat doma?“
„To je v pohodě, chci tu být s mamkou“ usměju se na něj „posadím se na židly a přísahám, že se ani nehnu“
„Beru, hned jsem u vás“ řekne a už před sebou tlačí mamku a sestřička jde vedle nich, aby jim ukázala pokoj.
„Co myslíte, že to bude?“ zajímá se Kristýnka.
„Kluk, to je jasný“ řekne Tomáš a posadí sestru na židly, na kterou si hned sednu i já.
„Holka“ řekne Angela.
„Souhlasím“ řekne Kristýnka a já se k nim hned přidám. Nakonec se z toho vyklube sázka, kdy všichni i s Radkem vsázíme holčičku, zatím co sám Tom kluka.
„Adélko, maminka s tebou chce mluvit, má pokoj 15, zatím co s Tomem si rád promluvím sám!!“ přijde naštvanej Karel k nám a já se hned na něj vyděšeně podívám.
„Karle..co se děje?“ zajímám se.
„Co jsem zase udělal?!“ nechápe Tomáš.
„Adélko, běž za maminkou ano? Tome, ty pojď semnou!!“ podívá se naštvaně na svého syna Karel a vydá se pryč z nemocnice. Tom jen pokrčí rameny a vydá se za ním, zatím co já za mamkou.