Zakázaná láska? (38 část)

„Mami, co se děje? Prý semnou chceš mluvit..“ zajímám se.
„Posaď se zlatíčko,“ poklepe rukou na postel a já si k ní hned sednu.
„Co se děje?“ zeptám se „je něco s tebou nebo malým?“
„Ne, s námi nic..Adélko, Karel mi řekl celou pravdu..proč jsi mi to neřekla? Vždyť jsem tvoje máma!“
„Co jsem ti mami měla říct? Že čekám dítě se svým nevlastním bratrem?!“
„Třeba, ale rozhodně by to bylo lepší, než tvoje lhaní. Copak jsi nemohla říct pravdu? Pochopil to Karel, pochopila bych to i já,“usměje se na mě smutně.
„Mami, kdyby to bylo tak jednoduché všechno..“ povzdychnu si. „měla jsem ti říct, že čekám dítě s Tomem, který si teď bude brát Angelu? Že to Tom neví? Nebo že se Radek vydává za otce i mého přítele, abych se tak nějak Tomovi pomstila?“
„Měla jsi mi říct, celou pravdu,“povzdychne si mamka „jak to bude dál? Jak si to představuješ? Řekneš mu někdy tu pravdu?“
„Dál to bude takhle: donosím a porodím našeho chlapečka, Tomáš si vezme Angelu a odjedou spolu zpátky do Anglie, kde budou oba šťastní jako dřív. Možná mu to někdy řeknu, ale teď rozhodně ne..“
„Dobře, takže budeme dál hrát to, že je otcem Radek“ řekne si mamka pro sebe a já jen přikývnu na souhlas.
„Jsem ráda, že znám celou pravdu.“ usměje se na mě mamka a pak natáhne ruku. „už víš jméno?“ a pohladí mě po bříšku.
„Když řeknu po tatínkovi, tak mi to asi neprojde co?“ zajímám se.
„Proč by neprošlo? Je každého věc, jak pojmenuje své dítě a navíc..Tomášek je pěkný jméno“ usměje se na mě.
„Co vy? Už máte jména?“ zajímám se zase já.
„Pro chlapečka chceme Martínek a pro holčičku Barunka“
„A bude to?“
„To nevíme..nechali jsme se překvapit“usměje se mamka a v tu chvíli vejde Karel.
„Ruším?“
„Ne, já už půjdu. My jsme si to tu už všechno řekli“ usměju se na něj a seskočím z postele. „co jsi jen tak říkal Tomovi?“
„No řekl jsem mu, že jestli si na tebe ještě otevře hubu, tak mu po ní dám“ pokrčí rameny a posadí se k mamce.
„Díky, ale to jsi nemusel. Půjdu za nimi. Zvládni to mami“ popřeju mamce a vydám se na chodbu za zbytkem rodiny.
„Kde je Radek?“ zajímám se jen co dojdu blíž a zjistím, že on mezitím zmizel neznámo kam.
„Někdo mu volal, že by jeho druhá přítelkyně?“
„určitě to byla ona, už se celý týden neviděli no, tak ho shání“ syknu a posadím se vedle Kristýnky, která mě hned chytí za ruku a usměje se na mě.
„Kde jsi byl?“ zajímám se jen co Radek přijde.
„Pak ti to řeknu“ řekne jen a posadí se vedle mě z druhé strany. Nevím proč, ale připadá mi nějakej jinej..jako by ho snad někdo vyměnil..
„Asi tu budeme čekat dlouho co?“zajímá se Tomáš.
„Asi jo,“ přikývne Angela. „nic doufám, že tu mají bufet nebo něco, skočím si tam pro něco dobrého, chcete něco?“ zeptá se podívá se po všech.
„Možná čokoládu, na nervy“ řekne Kristýnka váhavě.
„Půjdu s tebou“ nabídne se Radek a Angela jen přikývne. „Adélko, copak si dáte dobrého?“
„Taky tu čokoládu, nějakou velkou a možná ještě něco na pití..“ zamyslím se a Radek jen přikývne „jo a ještě, prosím moc prosím“
„Tak co to bude?“ zeptá se Radek s úsměvem
„Kdyby tam měli ty čokolády dvě, vůbec bych se nezlobila“
„Klidně i tři“ mávne nad tím Radek rukou a společně s Angelou se vydají chodbou od nás pryč. A nastane ticho a klid. Kristýnka se odmítá s Tomem bavit a já nemám o čem..Takže deset minut, které trvají než se vrátí Radek s Angelou, jsme všichni potichu..
„Tak, tady jsou ty čokolády“ usměje se Radek a podá Kristýnce jednu, zatím co mě opravdu ty tři..
„A tady pití..“ přiskočí hned Angela „nevím co piješ, ale snad ti to bude chutnat“ pokrčí rameny a podá mi dvou litrovku ledového čaje s příchutí broskev.
„Díky, kolik ti mám dát?“ zajímám se, ale ona jen mávne rukou a posadí se vedle Toma.
Čekáme skoro tři hodiny, než přiběhne Karel, aby nám řekli, že už jdou konečně na sál a že za chvilku budeme mít další přírůstek. Pak zase odběhne a my se posadíme zpátky, odkud jsme tak rychle vystřelili.
„Ach jo, kdo by řekl, že to bude tak trvat“vzdychne Kristýnka „hele, jako doufám, že až budeš rodit tak tak dlouho ne!“ otočí se na mě.
„To já nevím, ale pokusím se, aby to tak dlouho netrvalo“ zasměju se.
„Už víš, kdo s tebou půjde na sál?“ zajímá se Angela.
„Nevím, ale asi nikdo. Chci tam být sama“ zakroutím hlavou.
„Neměl by tam být s tebou otec?“ zbystří taky Tomáš.
„Radek nechce, dělá mu to zle..“obrátím se rychle na něj a on jen přikývne.
„Jo, nechci se tam složit“ souhlasí semnou a mě se oddychne, že na jednu stranu hraje stále semnou mou hru a na druhou....že tam opravdu nechce. Nebo snad jo?
„Víte jaký chtějí dát jméno?“ zeptá se po chvilce ticha zase Kristýnka.
„Jo chlapečkovi Martínek a holčičce Barunka“ prozradím jim.
„A víš taky co to bude?“ zeptá se znovu.
„Tak to mi neprozradili“ zakroutím hlavou, ale v tu chvíli se už objeví rozzářený Karel v modrém obleku, ve kterém skoro nejde poznat. Poznám ho vlastně jen díky tomu, že zamíří k nám..
„Tak co?“ zeptají se všichni najednou.
„Máte sestřičku Barunku!!“ vykřikne šťastně.
„Super!!!!“ vykřikne všichni najednou a hromadně Karla obejmeme.
„Holka!! máme holku!“ křičí Kristýnka jako pomatená.
„Ano, ale už klid prosím tě!“ krotí ji Karel a podívá se na hodinky „někdo by měl jet vyzvednou Romanka ze školy“
„Já tam sjedu“ nabídne se Radek „stejně by jste tu měli zůstat jen vy, jako rodina tak já vám pro toho malého sjedu. Uvidíme se později Adélko“ dá mi pusu na tvář a chce odejít.
„Počkej, já pojedu s tebou“přiskočí k němu Angela. Dá rychlou pusu Tomovi a už jdou oba dvě pryč. My s Tomem jen hledíme s otevřenou pusou za nimi. Myslím, že Tom je zmatenější než já..
„Tak co? Půjdete se podívat na sestřičku?“ zeptá se Karel, čímž prolomí ten zmatek a my jen přikývneme. Karel nás vede chodbičkami a když si myslím, že už to vzdám a počkám až malou dovezou domů, jsme na místě.
Malá je opravdu nádherná..taková maličká..očka má zavřená, ruce má v pěstičkách a je zabalená v růžové dece. Panebože..je opravdu kouzelná.