Zakázaná láska? (39 část)

„Za čtyři měsíce budeš mít v náručí svého chlapečka“ usměje se na mě mamka a já se zadívám na malou Barunku, kterou držím v náručí.
„Až teď mi to dochází..“ přiznám „když vidím Barunku, tak mi teprve teď dochází, že za čtyři měsíce budu mít svoje vlastní“
„Naše děti budou jen o čtyři měsíce od sebe“ usměje se mamka a já přikývnu.
„Co vlastně budou?“ napadne mě.
„No to nevím..“zakroutí mamka hlavou
„Asi jsi unavená, tak mi pojedeme, uvidíme se zítra“ usměju se na mamku a opatrně ji podám Barunku, která celou tu dobu spinkala.
„Určitě, opatruj se Adélko,“ usměje se na mě mamka. Nahnu se k ní, abych ji dala pusu na tvář, což udělá i Tom s Kristýnkou a pak se vydáme, abychom mamku nechali odpočinou.
„Pane jo, viděli jste jak je maličká?“ zasní se Kristýnka „ty její pěstičky,..já už chci mít taky miminko!!!“
„Já ti budu půjčovat to moje a uvidíme jak dlouho ti to vydrží“
„Dlouho určitě, vždyť to bude můj..kdo? Bratranec?“
„Ne, synovec“ opraví ji Tomáš.
„Jo, synovec a proto ho budu vozit každej den“ zasní se.
„Já ti to připomenu“zasměju se a to už se ocitneme u auta. Tom otevře auto, do kterého hned s Kristýnkou nastoupíme a vydáme se směr domů. Kristýnka celou tu dobu povídá jen o naší malé nové sestřičce a my jen a jen posloucháme. Když dojedeme domů, Radkovo auto tam stále je, takže je nejspíš doma s Angelou a Romankem, který čeká na nejnovější zprávy.
Vystoupíme najednou z auta a Kristýnka se hned rozběhne domů, aby mohla být první co Romankovi oznámí, že máme sestřičku a jak je krásná.
„Má radost,“ poznamenám a vydám se pomalu domů, Tomáš jde hned za mnou.
„Jo to jo. Adélko, promiň“ řekne najednou a já se po něm otočím.
„Za co se omlouváš?“ nechápu.
„Taťka mi všechno řekl, i o tom, co ti dneska řekla doktorka. Je to určitě kvůli mně, tak promiň. Takhle jsem ti ublížit nechtěl“
„Ty jsi mi nijak neublížil. Můžu si za to sama, ale teď pojď dovnitř, ať si vyslechneme podruhé povídání o Barunce“ řeknu jen a společně se vydáme domů.
Všechny najdeme v obýváku, jak sedí a poslouchají Kristýnku, která jim líčí, jak je Barunka krásná, jak je úžasná a jak moc se ji líbí.
„Ahoj“ pozdraví nás Angela s Radkem.
„Ahoj, tak už jste se dozvěděli o Barunce všechno?“ zajímám se.
„Snad jo“ usměje se Radek „Adélko, jsi unavená nebo semnou ještě zvládneš procházku?“
„Zvládnu to, co se děje?“ zajímám se, ale Radek jen mávne rukou. Rychle si obuje botasky, popadne svou bundu a už mě táhne ven k lesu.
„Radu, co se děje? Je ti něco?“ zděsím se, ale jdu za ním.
„Víš, jak jsem ti dneska říkal v porodnici, že mi někdo volal a já ti to řeknu pak?“ zajímá se a já jen přikývnu.
„Kdo to byl? Co se děje?“
„Volali mi z jedné firmy, u které jsem dělal minulý rok, jak jsem odjel na čtvrt roku pryč, bez rozloučení..chtějí mě zpátky“ zašeptá a já se zastavím.
„Počkej, ale ta firma je v..“
„Jo je v Irsku, ale je to výhodná nabídka Adélko, která se neodmítá.“
„Co jsi jim řekl?“ zajímám se.
„Že nevím, že si to musím rozmyslet a pak jim zavolám.“
„Co chceš dělat? Chceš tam odjet? Sbalíš se bez rozloučení a jen tak odjedeš? Pak znovu přijedeš a budeš doufat, že se všechno mezi námi vrátí k normálu? Kdy se vůbec budeš vracet?“
„Nikdy“ zašeptá sotva slyšitelně.
„Ale..ale..to nemůžeš!!“ vykřiknu „nemůžeš..prostě...“ koktám, ale nevykoktám ze sebe žádnou spořádanou větu. Radek to pochopí, protože mě k sobě hned přitiskne a nechá mě, abych se mu vyplakala na rameni.
„Tohle mi nemůžeš udělat..to nejde“ zakroutím hlavou.
„Řekl jsem jim o tobě, že moje přítelkyně je těhotná a bez ní neojedu“ zašeptá a já se ho pustím.
„Co ti na to řekli? Že se na mě máš vykašlat? Vykašleš se na mě jako Tomáš?! Odjedeš prostě pryč?! Jasně, však se na mě vykašli! Nemáš semnou nic společnýho! Všichni se na mě vykašlali tak proč ne i ty?!“ začnu na něj křičet.
„Tohle jsem jim neřekl..“ zakroutí nešťastně hlavou.
„A co?!“ zajímám se naštvaně.
„Že bez tebe nikam nejedu“
„No určitě, taková nabídka se přece neodmítá, sám jsi to říkal!“ odseknu.
„Chci, abys jela semnou,“ vypadne z něj nakonec a já zůstanu stát s pusou otevřenou.
„To nemyslíš vážně, že ne..“ zašeptám.
„Myslím“přikývne „chci abys jela semnou do Irska. Co tě tady čeká? Budeš se dívat na Tomáše s Angelou, jak jsou šťastní? Pojeď semnou a budeš šťastná i ty..“
„Jenže já jsem šťastná! Jsem ve svou rodinou, která mě miluje, za čtyři měsíce porodím dítě, které tu rodinu bude potřebovat..nemůžu se sbalit a odjet, já nemůžu..“ zašeptám se slzami v očích.
„Rozmysli si to dobře Adélko, máš na to ty čtyři měsíce. Řekl jsem jim, že za čtyři měsíce porodíš a oni jen řekli, že počkají..rozmysli si to dobře, ať pak nelituješ..“ zašeptá jen
„Já nemůžu..tohle nemůžu mamce udělat..“
„A sobě můžeš? Budeš se celý život trápit jen co se podíváš na Tomáše s Angelou? Budeš se trápit až budou mít děti a ty tu budeš s tvým malým sama, bez táty, který se bude radovat z vlastních dětí a ty jen budeš mlčky přihlížet a myslet si, že tahle by se měl radost Tom se svým synem..Budeš se trápit, Adélko a to já nechci. Nabízím ti nabídku, abys semnou odjela do Irska, kde se o tebe i to malé postarám, tak si to pořádně rozmysli, ať pak nelituješ..“ řekne mi jen.
„Čtyři měsíce? Za tu dobu se může změnit hodně věci Radku. Já si to rozmyslím, moc děkuju za nabídku, ale asi s kladnou odpovědí nepočítej“ zklamu ho, ale on to vezme zdá se v pohodě.
„Já s ní počítat budu. Ale teď běž dovnitř a do postele, tak šup. Já stejně musím už jet, mamka asi bude šílet..měj se Adélko, dobrou noc tobě i malému“ řekne a otočí se směrem k autu.
„Dobrou a děkuju za dnešek“ zavolám na něj.
„Rádo se stalo. Padej ale už dovnitř!“ zavolá na mě on přes rameno tentokrát se rozběhne dolů. Pomalu se tedy vydám na jeho přání domů, kde stále Kristýnka vykládá o Barunce.