Romance ze zameckeho hotelu VI.

Když se princ Henrik ráno probudil,cítil se osvěženější než kdykoliv předtím.Po večerním rozhovoru s Alexandrou z něho všechna stísněnost spadla.Udělal si hezky dlouhou procházku.Objevil totiž na Bodamském jezeře tichou zátočinu,kde se mohl úplně nerušeně obírat svými myšlenkami.Až dnes ho zde poprvé napadlo,že je vlastně na jeho rozlehlém panství dost takových míst,kam nikdo nepříjde a kde může stejně nerušeně přemýšlet.Ale přece jen dovedl tady,v tom pohádkovém koutku světa,mnohem líp na všechno zapomenout a také se lépe soustředit na své myšlenky.Ted se v duchu znovu zatoulal k mladičké Alexandře.Je to až k neuvěření,kolik je v ní taktu a porozumění i přes její mládí.Znovu pocítil vroucí přání mít sám takovou dceru.Takové dítě by ho nikdy neponechalo jeho starostem!Pojednou prořízl ticho kolem něho přibližující se hluk.To připlouval po jezeře parník a veselé hlasy dolétaly z paluby až k němu.Znenadání se ho začala zmocnovat touha,z té vytoužené samoty zase uprchnout.Zvedl se a vrátil se do hotelu.Portýr ho diskrétně oslovil a oznamoval mu,že mu někdo dvakrát z Německa telefonoval."Máte být tak laskav a zavolat domů,"vyřizoval.Princ Henrik vrátného požádal,aby ho spojil a hovor aby mu dal do pokoje.Přepadl ho podivný neklid.Když konečně uslyšel Karen,okamžitě polekaně vykřikl:"Co je s Lotharem?Havaroval?No tak už mi to,Karen,řekni!" "Ale ty mě vůbec nepustíš ke slovu,"ohradila se jeho švagrová s povzdechem a hned ho uklidnovala. "S Lotharem se nic neděje.Přišel od něho lístek.Mrzí mě to,že jsem tě vyděsila s těmi telefony.Ale nevím,co mám dělat.Moje teta Marie Luisa se rozstonala a chce mne vidět.Jenomže já odjet nemohu,dokud se nevrátíš.Sice by mě mohla paní Zedlerová ve všem zastoupit,ale nevím,jestli by ti to vyhovovalo.A taky bych nechtěla,abys,..."odmlčela se trochu bezradně vprostřed věty."Samozřejmě,jed za tetou ještě dnes,"rozhodl princ Henrik."Já se vrátím zítra brzo ráno.Zavoláš mi,jak se Marii Luise daří?A vyřid té staré dámě mé vřelé pozdravy a přání,aby se brzo uzdravila.V těch svých devadesáti letech se drží až neuvěřitelně." "Děkuji ti,Henriku,"řekla Karen."Ale dej mi okamžitě vědět,kdybys mě potřeboval."To jí přislíbil a pak zavěsili.Zavolal do vrátnice,aby mu připravily účet,protože ho bohužel rodinné důvody nutí ihned jet.Okamžitě začal balit.V tom někdo zaklepal na dveře."Dál!"řekl princ.Vešla Alexandra.Vrátný jí už pověděl,že pan Waldenburg musí nečekaně odcestovat."Špatné zprávy?"zeptala se s účastí."Ale to je mi nesmírně líto." Princ Henrik se na dívku usmál a vysvětlil jí,jak se věci mají. "Je to od vás milé,že si se mnou děláte takové starosti.Škoda že nemůžete jet rovnou semnou a prohlédnout si náš zámek!Ted tam bude bez švagrové smutno.Ona je takový můj dobrotivý přítel od chvíle,co jí znám.Karen je mladší sestra mé zemřelé ženy.Po její smrti se ujala naší domácnosti a pečuje láskyplně o syna i o mne." "Jestli vás moje společnost nebude obtěžovat,pojedu s vámi ráda,protože mám týden dovolené.A možná i víc,"řekla Alexandra. "To je nádherné,"zaradoval se princ Henrik a vřele jí stiskl ruce."Už se nesmírně těším a připravím vám na zámku opravdu krásný pobyt.Rád bych se vydal na cestu zítra ráno v šest hodin.Vyhovuje vám to?" "Samozřejmě,"souhlasila.....