Zakázaná láska? (41 část)

„Copak jsem ti mohla říct, když jsi odjížděl, promiň Tome, ale čekáme spolu dítě? Těžko..“ syknu.
„Měla jsi mi to říct, všechno by bylo lepší, o moc lepší“ vzdychne.
„Co by to změnilo? Odjel by jsi i tak. Měla jsem sice v plánu ti to říct, jak se vrátíš, dobře tak neměla“ opravím se, když mě sjede pohledem „ale ty jsi si přivezl Angelu a představil ji jako svou snoubenku, tak mě to hned přešlo.“
„To byla asi chyba“povzdychne si „jak dlouho víš, že čekáš miminko?“
„Od svatby, tam mi test vyšel pozitivně“
„Proč sis ho nechala? Vždyť mě nenávidíš, navíc nemáš hotovou školu, jak to chceš dělat všechno sama?“
„Nejsem sama“ opravím ho „školu dodělám, mám individuální plán a to ostatní se prostě nějak udělá“pokrčím rameny.
„Kdybys mi to řekla, nikdy bych neodjel, nikdy..chtěl bych tu být s tebou, zažívat kopnutí, všechny prohlídky, vidět naše dítě vyrůstat..o všechno jsem přišel“ povzdychne si smutně.
„Mám zkované všechny fotky, pokud tě to alespoň trochu potěší. Můžeš se pak někdy podívat“ navrhnu mu.
„Strašně rád. Víš co to bude?“ zajímá se a já jen přikývnu.
„Karel přece říkal v nemocnici, že takhle budu držet svého chlapečka“ připomenu mu „takže chlapeček“
„Můj syn..“zašeptá Tom „můžu?“ zeptá se a kývne směrem k mému většímu bříšku. Jen přikývnu a on mi na něj položí ruku a malej, jako by cítil, že právě jeho táta ho teď hladí, protože se začne protahovat, až je to celkem bolestivé..
„O tohle všechno jsem přišel..mrzí mě, že jsi to tu musela zvládnou sama všechno“ zašeptá a pohladí mi místo, kde mě teď maličké koplo.
„Nebyla jsem sama, měla jsem tvého tátu“ usměju se na něj.
„Říkal mi, že ti pomáhal a za to mu snad nikdy nepřestanu být vděčný. Postaral se o vás, chránil vás, místo toho abych to dělal já..“
„Nevěděl jsi to,“ pokrčím jen rameny.
„Ale když jsem se to dozvěděl, tak jsem se teda moc nepředvedl. Pohádal jsem se s tebou, kdybych jen v tu chvíli věděl, jak se věci mají..nikdy bych o našem synovi neřekl..ty víš co“ řekne jen a já přikývnu. „a o jeho matce, že je děvka taky ne. Mrzí mě to Adélko, moc a nemůžu pochopit, jak mi to můžeš odpustit, i když jsem ti tak ublížil..“
„Jednoduše..“pokrčím jen rameny.
„Když jsem odjel, každý den jsem měl na záznamníku vzkaz od Kristýnky, kde mi nadávala, jak jsem ti to mohl udělat, že jen pláčeš, jsi celý dny zavřená v pokoji, nemluvíš nic..trápil jsem se, že jsem ti ublížil a teď chápu to, proč jsi předstírala to, že je Radek tvůj přítel“
„Jenže, my jsme si dali druhou šanci a před dvěma týdny mi nabídl, abych s ním odjela do Irska, na vždycky Tome“
„A ty chceš jet?“ zděsím se.
„Já nevím. Tome, ty se budeš ženit, budeš můj svou rodinu, svůj život, odjedeš zpátky domů a já tu zůstanu s malým sama? Tohle nechci..já chci, aby měl malej tátu, kterej by ho miloval“ zašeptám.
„Takže odpověď je?“ zašeptá Tom.
„Každý jdeme svou cestou. Ty se za tři měsíce oženíš a odjedeš zpátky, já porodím malého a možná odjedu do Irska..Nevím opravdu Tome, co mám dělat..“ zašeptám zoufale.
„Zasloužíš si normální život, měla by jsi odjet a být šťastná, jen bych chtěl o něco poprosit, nebo spíš je to jen taková malá žádost..“
„Povídej..“ vyzvu ho.
„Vlastně dvě, nebo tři..“ opraví se Tom „chci, abys mě zapsala do rodného listu jako otce, chtěl bych být u porodu malého a chci, abys jednou, synovi řekla pravdu, celou pravdu o tom, co se stalo a proč..no dobře, tak jsou čtyři..budu ti posílat peníze a ty mě na oplátku pošli prosím alespoň někdy fotku, nebo přijeď“
„Nevím co z toho ti můžu splnit. Nechci od tebe žádné peníze, proto jsi se to nedozvěděl, vlastně jsi se to neměl dozvěděl, ale možná je dobře, že to víš..fotky ti posílat budu a určitě se jednou dozví pravdu..jen s tím porodem nevím. Uvidí se ano?“ usměju se na něj.
„I tak děkuju.“
„Takže, co svatba? Jak se těšíš?“ zajímám se a přitáhnu si kabát blíž. Tom hned stáhne ruku, kterou spojí s druhou a zadívá se kam si do dálky.
„Vůbec, nejradši bych všechno odvolal, ale nemůžu“
„Proč jsi se vůbec vrátil tak brzo? Karel říkal něco o tom, že se stalo v práci a vaší mamce..“
„Mamka měla nehodu, kterou nepřežila, jenže měla dost dluhů, které neměl kdo zaplatit a tak šli všichni po mě. Sbal jsem se a odjel a Angela jela semnou. Do Anglie se už nikdy nechci vrátit, ať si ty dluhy zaplatí mamčin přítel.“
„A Kristýnka s Romankem ví o matce?“ zašeptám.
„Ne, nemohl jsem jim to říct. Řekl jsem to jen taťkovi, když jsme se hádali skrz tebe, ale která hádka to byla, to už si nepamatuju.“usměje se na mě. „Kristýnka s Romankem, mají matku tady, matku, která je miluje i když nejsou její a o tom, co se stalo jejich pravé..já doufám, že se to nedozví. Malej by z toho neměl rozum, ale Kristýnka určitě ano“
„Jsi skvělej brácha, opravdu“
„Kéž bych byl takovej i táta“ zadívá se na mě.
„Třeba budeš mít šanci..“
„Takže ses už rozhodla? Pojedeš s Radkem do Irska? Začneš nový život a starý necháš za sebou?“
„Já nevím...“ řeknu jen. „pořád o tom přemýšlím a nevím jestli ano nebo ne.“
„Poradím ti jako tvůj bratr, jeď a zapomeň na všechno a teď jako tvůj bývalý přítel a otec dítěte..zůstaň tu..jen si vyber“
„To jsi mi to ulehčil.“ zasměju se.
„Už jste s Radkem vybrali jména? Můžu nějaké schválit?“
„Proč s Radkem?“ nechápu.
„Když je to ten otec,“pokrčí rameny.
„Radek jména nevybíral..já jsem si vybrala sama už hodně dávno“
„Můžu ho vědět?“
„Po otci..“ zašeptám a vyhnu se jeho pohledu, jak se na mě hned povídá.
„Chceš tím říct, že tady“ řekne a položí ruku na bříško „rozte malej Tomášek?“
„Takhle to chci přesně říct“ přikývnu s úsměvem.
„Ani nevíš, jak moc lituju toho, co jsem udělal. Jak jen jsem ti to všechno mohl udělat? Opustit tě, když jsi mě nejvíc potřebovala? Takhle ti ublížit..Adélko, začni nový život, bez starostí a zapomeň na mě, zapomeň na všechno, co jsem ti udělal alespoň tohle udělej pro mě“ zašeptá. Pak se zvedne a nechá mě tam sedět úplně samotnou. Samotnou a hlavně zmatenou.