Zakázaná láska? (47 část)

„Letí vám to přesně v šest?“ zajímá se Karel, když vjede na dálnici a zařadí se svého pruhu.
„Ano“ odpoví Radek. Tomášek se najednou začne vrtět a já se na něj otočím, abych ho uklidnila a zakryla dekou, protože se odkopal. Všimnu si ovšem jedné věci, která mě docela zarazí a to té, že Tomášek má za dekou zastrčenou bílou obálku. Vytáhnu ji a zadívám se na to písmo, které mě hned zarazí. Je Tomovo..
Nedočkavě otevřu obálku a vypadne na mě papír, celý popsaný jeho písmem. Obálku zahodím vedle sebe, zatím co dopis vezmu do rukou a začnu se.

*Adélko,
Moc mě mrzí to, jak jsem ti ublížil, věř mi, tohle jsem nechtěl. Moc se omlouvám za všechno, co jsem ti kdy řekl, jak jsem ti ublížil..
Chtěl jsem ti jen říct pár vět, ale stejně si myslím, že už je pozdě, ale přece jen budu rád, když tohle budeš vědět. Chci ti moc první poděkovat za našeho syna, díky němu jsi mě udělala tím nejšťastnějším chlapem pod sluncem. Chci ti taky poděkovat za ty krásné chvíle, které jsme spolu strávili a na které nikdy nezapomenu.
Vím, že je nejspíš pozdě ti tohle psát, že už teď sedíš v letadle a letíš do Irska s Radkem, se kterým probíráte detaily vašeho nového života, ale tohle ti chci stejně říct. Miluju tě a navždy budu, to mi věř. I když si dneska vezmu Angelu, tak to bude jen proto, že Angela je vážně nemocná a zbývá ji jen pár týdnů, které chtěla prožít šťastně a já se rozhodl, že ji tohle přání splním. Dlužím ji to, za to všechno co pro mě kdy ona udělala.
Je pozdě, já vím, ale tohle jsem chtěl, aby věděla. Že i když si ji dneska vezmu, navždy budu pořád s tebou a Tomáškem, kterého miluju stejně jako tebe a mrzí mě to, že je na mém místě Radek, ovšem tohle jsem já chtěl. Abys si našla někoho s kým budeš šťastná a to i přesto, že budeš daleko ode mě, že budeš s někým, koho nemám příliš v lásce, na koho žárlím, ale budu rád, když s ním najdeš to, co semnou ne. Lásku.
Našemu synovi jsi našla skvělého otce, ale byl bych rád, kdyby se jednou dozvěděl, kdo je jeho pravý otec. Je mi jedno, kdy to bude, ale budu rád, když se to stane.
Měj se hezky v Irsku, přeju ti jen to nejlepší do života s tím, koho jsi si vybrala a pamatuj, že já na tebe nikdy nezapomenu, protože nemůžu.
Miluju tě Adélko, a tak to navždy zůstane, i když dneska řeknu ano Angele. Budu navždy s tebou. Miluju tě Tomáš.*


Jen co jsem dočetla jeho dopis, začala jsem brečet. Ani nevím proč, jestli kvůli přiznání, že mě miluje, nebo že si Angelu nebere z lásky, ale protože je tak hodnej a chce ji zpříjemnit alespoň pár týdnů, co ji zbývají..věděla jsem jednu věc..byla chyba, že jsem nastoupila do auta, byla chyba, že jsem souhlasila se stěhováním..všechno byla chyba..
Vrátím dopis do obálky, kterou si skovám do kabelky a tam mě čeká další překvapení. Další obálka, ale tentokrát napsaná pro mě cizím písmem, které je až moc krásné..otevřu tedy i tuhle obálku a když na konci dopisu spatřím podpis, zatají se mi dech. Angela..

*Adélko,
Nejspíš už je pozdě, ale i tak ti to chci říct. I když se s Tomem dneska vezeme, on miluje jen tebe, tohle já vím. Poznala jsem to hned na začátku, když jsme se potkali poprvé. Nikdy na tebe nedokázal zapomenout. Odpusť mu to, jak se choval, žárlil a to moc, Podívali jsme si hodně měsíců o tobě, o vás a on mi všechno řekl. Že tě miluje a nedokáže bez tebe žít..Vrať se k němu a odpusť mu všechno to, co ti udělal..Neudělej chybu, které bys někdy litovala. Vrať se k Tomovi a buď šťastná, ty on a Tomášek prostě patříte k sobě. Kdyby ho jen slyšela, jak o něm básní, nechce opustit ani ho, ani tebe, ale myslí si, že to bude pro vás lepší. Jenže já vím, že nebude. Ty se budeš trápit tam a on tady..
Na mě se neohlížej a vrať se domů, ke svému štěstí..ke klukovi, který miluje jen a jen tebe..vrať se, tady máš svůj domov...*

„Tak a jsme tady“ řekne Karel a najednou zastaví. Rychle narvu dopis do autosedačky, kterou opatrně chytím, vezmu tašku, ale ještě před tím setřu slzy, které se mi vloudili do očí, díky Angele, které mě dojala svým dopisem..
„Opatruj se ano? Volej nám, piš, posílej fotky Tomáška, jak jen to půjde a samozřejmě musíš přijet hned, jak to výjde!!“ obrátí se ke mně Karel, jen co nám vytáhne z kufru tašky.
„Určitě, budeš mi chybět“ zašeptám a pevně ho obejmu.
„Ty mě taky, Adélko, ty mě taky“ zašeptá a pohladí po vlasech.
„Dávej mi na ně pozor, jestli se jim něco stane, tak si mě nepřej“ pohrozí Radkovi.
„Budu je opatrovat“ slíbí mu.
„Už běžte, i když máte ještě čas, tak utíkejte dovnitř ať se malej nenachladí“ popožene nás dovnitř. Popadnu svůj kufr na kolečkách, tašku přehodím přes rameno, popadnu sedačku s Tomáškem a vydám se s Radkem dovnitř.
„Nerozmyslela sis to? Nechceš se vrátit?“ obrátí se na mě po čtvrt hodince, kdy mi neustále tečou slzy po tvářích.
„Něco ti ukážu“ vzlyknu a podám mu oba dopisy, aby si je přečetl. První vezme ten od Tomáše, který má hned, ale u toho od Angeli, tam se zdrží.
„Řekni mi co mám teď dělat..nemůžu se vrátit, ale zároveň chci, chci jet do Irska, ale zároveň nechci“ zašeptám.
„Vrať se“ řekne jen a podá mi dopisy zpátky.
„Opravdu?“ tak tímhle mi vyrazil dech.
„Ano, Angela to napsala správně. Vy patříte k sobě, vrať se k němu, ke mně nepatříš. Se mnou by jsi byla jen nešťastná, ale s ním..s ním budeš šťastná, protože budeš mít po boku někoho, kdo miluje tebe a koho ty. Vrať se za ním a buď šťastná“
„Ale moje věci..“ zašeptám.
„Všechny ti pošlu, o to se nestarej, ale teď se okamžitě vrať, to ti dávám příkazem“ usměje se na mě.
„Radku, děkuju moc“ řeknu a pevně ho obejmu.
„Není zač, budu rád, když budeš šťastná. Zasloužíš si to potom všem“ řekne jen. Hned jsem rozmyšlená. Popadnu mobil, který mám v kapse a vytočím to číslo, o kterém vím, že mě zaveze zpátky domů. Tam, kam patřím..
„Adélko, copak se děje?“ zeptá se hned co mi hovor přijme.
„Kde jsi?“ zeptám se.
„Vyjel jsem z Prahy, proč?“
„Mohl by ses pro mě vrátit? Jedu domů“


* hvězdičky znají, kde začíná a končí dopis, nechtělo mi to vzít velká písmena, kterými jsem to měla napsané, tak je to takhle oddělené..snad se vám to líbí a pak ještě dám poslední úplně díl..co myslíte? stihne svatbu?:D