Romance ze zámeckého hotelu VII.díl

Alexandra seděla vedle prince v nádherné limuzíně,obdivovala okolní krajinu a také princovu jistotu a bezpečnou jízdu.Náhle cítila,jak jí srdce začíná bít rychleji,když z malé obce Selmbachu odbočili na širokou venkovskou cestu.Vedla střídavě lesem a lány polí.Tady začínaly pozemky Waldenburgů.Princ Henrik teď jel pomalu,aby se mohla kolem trochu rozhlížet.Opravdu žasla,jaký je to rozsáhlý majetek.Když pak jeli serpentinami a lesem,který je vroubil,nahoru k zámku,tváře jí hořely vzrušením.Škoda že zámek ještě nebylo vidět.Jak asi vypadá?Možná jako nedobytná pevnost,napadlo ji.
Nic neříkala a jenom objímala očima,co se před jejími zraky otvíralo.Dojeli nahoru.Stromy ustoupily a místo lesa měla před sebou velké prostranství.Před jejím úžaslým pohledem se zvedal majestátní zámek s šedivými,tlustými zdmi,které byly z valné části porostlé břečťanem.Nic nenasvědčovalo tomu,že by zámku hrozila zkáza.
Auto zastavilo pře mohutným venkovním schoďištěm.Balustrády,které vstup lemovaly,byly po obou stranách porostlé popínavými růžemi.
Princ vystoupil a pomohl dívce z vozu. "Vítám vás v místech,kde mají po staletí Waldenburgové domov.Doufám,že se vám bude u nás líbit.Přeji vám tady co nejkrásnější pobyt." "Děkuji,Výsosti,"řekla skromně Alexandra.Potom šla vedle něj vzhůru po schodech jako ve snu.Dveře v zámeckém portálu se nehlučně otevřely.Vyšlaa prostě oblečená žena a příchozí srdečně pozdravila.Paní Zedlerová odvedla Alexandru do jejího pokoje.Drahé zařízení překonalo všechno její očekávání.Podívala se otevřeným oknem a dohlédla až k pohoří na druhé straně.Jeho něžná zeleň se odrážela od azurové oblohy.Lehounký vánek zanesl do pokoje omamnou vůni květů.Hotový ráj na zemi,napadlo jí pojednou.
A také to vyslovila nahlas,když za půl hodiny seděla proti zámeckému pánu u snídaně."Nikdy jsem nespatřila krásnější kout světa.Ani nevím,jak bych to vyjádřila." "Byla to ta nejkrásnější slova,jaká jste mi mohla povědět,"řekl princ. "Jenom v jednom vás musím opravit.To všechno jsem tady nestvořil pro sebe já,ale mí předkové.Já jenom spravoval,co mi bylo jako dědictví svěřeno."Radost v jeho očích však naráz pohasla."On to není snadný úkol v dnešní době.Když příjde neúroda,abych se bál,že zase budu muset prodat další kus země."Mávl rukou,jako by chtěl všechno soužení od sebe odehnat. "Ale nerad bych vás už v prvních hodinách připravil o vaše okouzlení."Alexandra si rázem vzpomněla,proč sem vlastně přišla.Bylo jí ho líto,když viděla,jak je zarmoucený.Snad by o tom mohla nějak začít...Už dokonale pochopila,jak mu strašně záleží na tom,aby majetek rodu Waldenburgů,ke kterému se váže tolik tradice,udržel.Také by prožívala totéž,kdyby tady seděla na jeho místě.Jeho synovi rozuměla i nerozuměla.Ale než mohla začít myslet na to,jak by asi jednala ona,kdyby byla jeho dítětem,princ Henrik jí navrhl,že ji hned po snídani ukáže část zámku.Okamžitě souhlasila.Apak se ani nemohla dost rychle vyrovnt se vším tím množstvím dojmů,jichž byla najednou plná.Uplynulo pár dnů,než si udělala jasný obraz o zámecké budově.Ale byl to nakonec správce,pan Neumann,kdo rozhodl o tom,že Alexandra o svém návrhu,pokud jde o budoucnost zámku,má s princem promluvit.Správce Neumann ji tolik nešetřil jako princ Henrik,v němž se všechno vzpíralo nějak důrazně ji upozorňovat na hrozící zkázu jeho majetku.Ovšem co princova správce přimělo,že ji bez přikrášlování pověděl celou pravdu,Alexandra netušila.A byla by asi hodně zděšená z toho,že v ní na zámku už spatřují princovu druhou ženu.Ze správcových úst konečně slšela úplnou pravdu o rodinném majetku prince Waldenburga.Zhrozila se.Správci zase na oplátku za jeho důvěru poctivě vylíčila,že už o tom dokonce přemýšlela,jak by bylo možné dědictví princovi rodiny zachovat.Pan Neumann ji napjatě poslouchal.Přitom na něm bylo vidět,jak on sám na princi Hemrikovi velmi lpí.Však už pro něho pracoval víc než třicet let!Jeho děti zatím všechny vyrostly a odešly z domova.Také správce si myslel,že hřebčinec hospodářství jen zatěžuje,protože již dlouho nic nevynáší.Chovat závodní koně,to už něco stojí.Navíc se princ Henrik o hřebčinec nestará.A právě tento problém,jak se správce Alexandře přiznal,mu dělá největší starost.Bohužel se také u prince Lothara setkal s neporozuměním.O mladém princi se vyjádřil v tom smyslu,že je to člověk nestálý,který má zálibu v dobrodružství.Jinak by se o svého otce a také o pozemky víc staral.

K tomuto rozhovoru došlo jednou večer v domě,kde správce Neumann bydlel.Tu noc Alexandra nespala...