Bláznivá holka na skateboardu 6

„Ahoj teto.“
„Ahoj Kari. Tak co? Stala se nějaká nepředpokládaná věc?“ Zeptá se teta jako vždy a já se sesypu na gauč.
„Pokud považuješ věci, které já nechci za událost?“
„A copak nechceš?“ zeptá se teta překvapeně.
„Hrát v mé skupině a k tomu si zahrát hlavní roli ve hře, kterou budeme ve škole hrát.“ ozve, se za mnou Erikův hlas a mezi dveřmi spatřím Robina, který se přihlouple usmívá a Erika, který se tváří jako by to byl ten nejnádhernější sen, který bych si mohla splnit.
„Neměl by ses doma raději učit text.“
„No to jo, ale nejlépe by mi to mělo jít s někým, s kým budu na podiu nejvíc. Nemyslíš?“
„Takže blbá výmluva pro to, abys mi mohl o něco déle kazit život.“ Vzdychnu nešťastně.
„No, ale podle mě je to skvělý nápad. Alespoň se nějak zabavíte.“ Řekne teta a mě díky tomu zmizí i poslední kapka naděje, že se ho zbavím.
„Super. No tak dobře. Můžeme zkoušet spolu, ale to líbání necháme na premiéru.“ Řeknu ne zrovna nadšeně.
„Dobře.“ Řekne Erik, ale usmívá se jako by to nemyslel vážně.
„Tak fajn. Tak si to pojďte nahoru přečíst.“ Řekne Robin a vydá se ke schodům. Na chvíli zaváhám, ale když po mě Erik hodí, výraz stylu „nic jiného ti nezbývá“ nešťastně se zvednu a vydám za nimi.

„Co se tak šklebíš.“ Zeptá se po půl hodině čtení Robin, když se dostanu k části, kde se mám s Erikem líbat.
„Ale nic.“ Snažím se tvářit klidně a v duchu doufám, že při zkoušení než se dostaneme k poslední scéně, umřu.
„Tak to zkusíme, ne?“ zeptá se Robin a já se začnu znovu šklebit, ale poslušně poslouchám Robina, jak nám vysvětluje, co a jak máme dělat. Rád by se jednou stal režisérem. Po chvíli vysvětlování se tedy vrhneme na zkoušení podle učebnic.
„Nech toho.“ Řeknu vztekle, když na mě Erik celou dobu zkoušení hází zamilované pohledy a praštím se scénářem o zem.
„Čeho?“ zeptá se Erik a tváří se jako by nehápal o čem mluvím.
„Nech si ty zamilované výrazy pro Lindu. Já ti o ně nestojím.“
„Ale já se chci jen vžít do role.“ Obhajuje se a já mám chuť ho nakopat.
„A dohnat mě k zcvoknutí… No jo, pocem ty můj miláčku.“ Erik se vyděsí, ale Robin ho uklidní, když mu nezáživně ukáže k nohám, kde sedí Shadow. Líně vstane a skočí mi do náruče, když se k němu sehnu.
„Tohle zvíře se alespoň tváří upřímně.“ Řeknu a se Shadowem v náručí se pomalu rozejdu dolu do kuchyně, kde dám Shadoowi nažrat.

„Pocem ty zvíře a dej mi pusu.“ Zaslechnu, když vylezu schody a zastavím se před Robinovým pokojem.
„Ale princezno, to přece nejde.“ Ozve se Erik stydlivě a já mám co dělat, abych nevybuchla smíchy.
„Super. Jak vidím, tak vám to jde i beze mě. Tak tedy předpokládám, že už mě při dalším zkoušení nebudete potřebovat a vystačíte si samy.“ Mrknu na ně a seberu si ze země scénář.
„To bys neudělala.“ Řekne vyděšeně Erik.
„Že váháš.“ Řeknu s úsměvem a chystám se odejít.
„Počkej. Tak to s námi ještě zkus.“ Řekne prosebně a já si teda povzdychnu a vrátím se do pokoje.

„Dobrý, ale chybí tomu ten polibek.“ Rejpe si Robin jako by nic.
„Já vám přece nebráním, abyste se políbili.“ Řeknu jako by nic.
„Ale no tak. Erik má přece právo vědět, jak líbáš? Samozřejmě kvůli tomu představení.“
„Na co? Já to taky nevím a nevadí mi to.“ Odpovím, jako kdyby mi sděloval něco naprosto prostého.
„Můžeme to napravit.“ Ozve se Erik a udělá krok směrem ke mě.
„Zapomeň. Na líbání si počkej do představení.“ Couvnu a sednu si do křesla.
„No tak dobře no. A co ty zkoušky s kapelou?“ převede téma jinam a je vidět, že se mu jeho neúspěch u mě moc nezamlouvá.
„Na tom se dohodne zítra. Já si jdu lehnout. Dobrou noc a pěkný sny.“ Zašklebím se a vydám se dolů do koupelny převléct.

„Ty jsi ještě tady?“ zeptám se překvapeně, když se po sprše a převlečení vydám do pokoje a potkám Erika na chodbě mezi mým a Robinovým pokojem.
„Hm. Nějak se mi od tebe nechce.“ Odpoví a prohlíží si mě jako by mě viděl poprvé.
„Ale, až tak? Tak to tě celkem lituji. Dobrou.“ Řeknu a zalezu do pokoje. Rozsvítím lampičku a zapnu kazeťák kde se ozve jedna z písní Iron Maden. Rozestelu si a po té si všimnu Erika opřeného o futro s dosti nepřítomným pohledem.
„Potřebuješ něco?“ zeptám se a on s úsměvem odpoví:
„Ne. Dobrou.“ A zmizí.

„Tak to si vypiješ Kentová.“ Řekne mi Linda vztekle, když okolo ní procházím na chodbě.
„Tak a dost!“ doslova zařvu, až se lekne, uskočí a většina lidí stočí pohled k nám.
„Jdi už laskavě do háje s těma tvýma výhružkami. Kdybys nebyla tak natvrdlá tak by ti třeba i došlo, že já o tu roli ani o to hraní nestála. Už mi lezeš na nervy tím, jak každým pohrdáš. Když to snáší ostatní, jejich problém, ale mě buzerovat přestaneš. Čau!“ ulevím si, a když zamířím do třídy, všimnu si Robinova obdivného a Erikova překvapeného pohledu.

Po třetí hodině se skupinka složená ze všech tříd vydá do tělocvičny na zkoušení. Paní učitelka Klová a pan učitel Rubeš nám vysvětlí co od nás očekávají a mi zahájíme první zkoušku. Linda je na mě kvůli ranní hádce ještě naštvaná a tak mě v roly mé sestry deptá co nejvíc to jde, ale samozřejmě se nezapomíná vtírat Erikovi do přízně. Paní učitelka nám povolí líbačku až na představení a mě tak spadne ze srdce největší kámen.
„ Odpoledne budeme zkoušet. Klová nám uvolnila hudebnu na čtvrtou hodinu.“ Chytne mě Erik po zkoušení u šaten.
„Dobře. Budu tam.“ Odpovím a rozejdu se ze školy.

Když se v domluvenou dobu dostavím do hudebny, naleznu tam Erika ladícího svojí kytaru a Kristýnu Brazskou, která sedí na klíně Michalovi a líbají se. Erik ke mně zvedne oči jako by o těch dvou ani nevěděl a pozdraví.
„Ahoj. Michala už znáš. To na něm je Kristýna.“
„Ahoj.“ Pozdravím a mávnu rukou, když se přestanou líbat a otočí svou pozornost na mě.
„Zdar.“ Odpoví Michal a usměje se.
„Čau. Vítej mezi námi. Jinak jen tak mimochodem. Ráno si to Lindě dala dobře sežrat. Už to potřebovala.“ Překvapí mě celkem a tak se jen místo odpovědi usměju.
„Jo jinak, Michal hraje na bubny, Krista na kytaru a já kytara a zpěv. No a ty…“
„A já jsem chybějící klávesista.“ Doplním ho odvrátím pohled od Michala a Kristy, protože je mi přece jen hloupé jejich mazlení sledovat.
„Co se chystáš nacvičit?“ zeptám se a dojde mi, že Erik si mého odvrácení pohledu moc dobře všimnul.
„Je to na stole. Klová mi to tady nechala.“ Kývne hlavou ke stolu a já si i se seznamem sednu na jednu ze židlí.
„Tak co tomu říkáš Krásko?“ pošeptá mi Erik a sedne si vedle mě.
„No jen to, že jestli se to naučím, tak to bude zázrak.“ Odpovím a pohlížím si názvy písniček, které převážně znám.
„Můžu jít po zkoušení s tebou? Že by jsme si vyzkoušeli ty role.“
„Hm, ale Robin nám nepomůže. Jeho babička si ho vzala k sobě na víkend.“ Odpovím a pokračuju ve zkoumání seznamu.
„Dobře… Tak mládeži vstávat. Jde se cvičit, ať taky něco umíme do toho představení.“ Vyburcuje Erik Michala s Kristou a vstane.
„No jo. Vždyť už jdeme.“ Zabručí Michal.
„Měl by sis najít holku. Nebo se těch tvých pokynů nezbavíme.“ Rýpne si do něj Krista a já mám co dělat, abych se nezačala smát. Michal si mezitím sedne za bubny a já si vlezu za klávesy. Erik s Krystou popadnou kytary a Erik nám vybere stránku, kterou si máme v notovém sešitě najít.
„Dneska beze zpěvu.“ Dodá než začneme a pak jen na prstech naznačí, kdy máme začít. Kupodivu se necítím ani nijak nervózně a tak po chvíli přestanu sledovat noty a všimnu si, že ze mě Erik nespouští oči. Což mi moji nervozitu nepatrně vrátí.
„Byli jste dobří.“ Řekne Erik, když dohrajeme.
„To přece moc dobře víme. Nový člen byl dobrý.“ Utne ho Krista a po složení komplimentu se na mě usměje.

Když skončíme, rozloučím se s Michalem a Krystou a vydám se s Erikem k nám.
„Chodí spolu už dlouho?“ zeptám se za cesty domu, abych prolomila hrobové ticho.
„Od založení skupiny. Asi rok a půl.“ Odpoví a usměje se. Což mě nepatrně šokuje.
„Krista je v poho.“ Snažím se pokračovat v konverzaci.
„Ty taky Krásko.“ Reaguje na mou větu a já se začínám opravdu cítit nesvá.
„Neříkej mi tak.“ Řeknu trošičku víc pochmurně a začnu koukat před sebe.
„Promiň. Nemyslel jsem to špatně.“ Omluví se.
„To já vím, ale přece jen to bude víc na místě až si najdeš tu dívku co ti přikázala Krista.“ Zasměju se když si vzpomenu jaký měl potom výraz. Ušklíbne se a začne si hrát na uraženého.
„Ty jsi horší než Robin. Ten když se urazí tak semnou alespoň mluví.“
„Tůdle.“ Řekne, vyplázne na mě jazyk a oba se zbytek cesty domů prosmějeme.

„Ahoj této. Jdeme zkoušet.“ Mávnu na tetu, když projdu kolem kuchyně, kde teta připravuje večeři.
„Dobrý den.“ Pozdraví slušně Erik a pokračuje zamnou.
„Ahoj.“ Pozdraví nás teta oba a pokračuje v přípravě večeře.
„Takže odkud začneme?“ zeptám se a když vlezeme ke mně do pokoje.
„Já bych to zkusil od té jejich první schůzky. Co ty na to?“
„Může být… ááá.“ Vykřiknu, když zakopnu a noční stolek.
„Dobrý?“ zeptá se Erik a pustí mojí ruku za kterou mě na poslední chvíli stihl chytit, abych nespadla na zem.
„Jo. Dík.“ Řeknu a vyndám z nočního stolku o který jsem zakopla scénář.

„Co kdybychom to zkusili?“ zeptá se Erik, když se dostaneme k poslední „líbačkové“ scéně.
„Co?“ zeptám se nechápavě a snažím se do hlavy nacpat poslední větu.
„No to s tím polibkem na konci.“ Snaží se vysvětlit klidně, ale já se zatvářím dosti vyděšeně.
„Samozřejmě jako přípravu, abychom se potom trefili. Robin tu není takže se to nikdo nedozví.“ Obhajuje se a kdyby nešlo o mě asi bych se musela smát.
„Ale co kdyby sem vlezla teta?“ snažím se nějak zachránit.
„Je to jen na vteřinu.“ Přesvědčuje mě dál.
„Ale…“ snažím se něco vymyslet.
„Ty se bojíš!“ prokoukne mě a já si přijdu jako naprostý idiot, samozřejmě že se bojím, jelikož jsem se s nikdy nikým nelíbala.
„Úplně… Nech toho!“ snažím se opět nějak zachránit a na poslední chvíli uhnu.
„No tak.“ řekne a začne se ke mně přibližovat.
„Ne!“
„Ááá!“ zařve Erik po tom, co se mě pokusí znovu políbit, protože ho srazím k zemi.
„Já tě chtěl jen políbit. Takhle daleko jsem zatím dojít nechtěl.“ dělá si legraci.
„Ty pitomče.“ ulevím si, a ohlídnu se, když zaslechnu tetin hlas.
„Karino, děje se něco?“
„Ne jen jsem zakopla.“ křiknu a Erik využije mé nepozornosti, stáhne mě k sobě a políbí mě. V tu chvíli ho začnu být hlava nehlava a mám chuť ho zabít.
„Tak neblbni. Byla to jen pusa.“ brání se.
„Nebo mě chceš umlátit, abych v životě nemohl políbit jinou dívku?“
„Chudinka.“ zalituju onu dívku a vstanu.
„Jak to myslíš?“ zeptá se nechápavě a taky vstane.
„Zkus hádat.“ řeknu a sním v patách, se vydám dolů na večeři, kterou nám teta oznámila při výměně názorů.
„Jak vám jde hraní.“ zeptá se u večeře usměvavě.
„Jde to až na to, že někteří herci porušují pravidla a brzo přijdou k úrazu.“ řeknu vražedně.
Do konce večeře se mi zlepší nálada, takže dokonce přijmu Erikovu nabídku jít zítra zkoušet na skateboardový plácek okolo druhé hodiny.