Únos II.

Když se pak na obědě Milli ptala Anny, jestli má večer čas odpovědi se dočkala až za chvíli
,,Ne, jdu s Lenym do kina na nějakou komedii."
,,Aha. Já myslela, že bychom si někam zašli, ale když myslíš..."
Milli vypadala opravdu smutně, tak do ní Anna drkla a navrhla
,,Tak si tam někam dojdeme příště."
,,Tak jo."
Dál už nic neřekly, až když se loučili před Milliiným domem.
,,Tak si to s ním užij," popřála Milli Anně.
,,Dík," řekla Anna ,,zítra ti to budu vyprávět."
Pak se rozběhla domů, protože měla asi hodinu, než se s Lenym měla sejít před kinem.

Asi za padesát minut čekala na dohodnutém místě. Někdo se k ní zezadu připlížil a zakryl jí oči.
,,Kdo je to?" zeptala se ta osoba.
,,Leny Perseovský?!" zkusila Anna štěstí. Cítila jak Leny dává ruku pryč a že si stoupá před ní.
,,Uhodlas." Anna se na něj usmála a zeptala se na tradiční otázku.
,,Jak je?"
,,Jak by mělo? Dobře. A ty?"
,,Ujde to."
Pak šel Leny k pokladně vyzvednout lístky a Anna měla šanci si ho pořádně prohlédnout. Byl pořád stejný, za ty dva roky, co se naposled viděli v divadle se vůbec nezměnil, džíny, rozepnutá mikina a triko s nějakým drakem.
Pak si šli sednout, seděli až nahoře u stěny. Byla to komedie (jak Anna předpověděla). Leny ale film nesledoval tak, jako Annu. Blonďaté vlnité vlasy do culíku, rozepnutý svetr, triko s nějakým nápisem, sukně pod kolena a silonky. Vůbec se nezměnila.

Když film skončil, vytlačili se ze sálu, prošli halou a Anna se musela přemáhat, aby se nerozklepala zimou. Už bylo deset hodin, byla tma a zima. Anna musela domů temným parkem. Slyšela za sebou kroky, ale vždy, když se otočila, nikoho neviděla, jen Lenyho vedle sebe. Pak jí zapípal mobil tak nečekaně, až nadskočila.
,,Ježiš, to jsem se lekla! Přišla mi SMS." Ale tu SMS si už nepřečetla, protože jí někdo bouchnul do hlavy a ona omdlela.