Bláznivá holka na skateboardu 8

„Proč semnou nechceš jít na ten ples?“ objeví se přede mnou Martin, když sedím na lavičce a poslouchám hudbu z jedné z garáží.
„Protože nepůjdu s někým kdo je mi nepříjemný. Stačí ti to jako odpověď?“ řeknu nezáživně, protože na tohle se reagovat jinak nedá.
„Ne. Rád bych věděl čím jsem ti tak nepříjemný?“ řekne a udělá pár kroků blíž ke mně.
„To ti to nedošlo? Urážíš mi psa, hraješ si na snoba a hlavně, nejsi můj typ.“ Dodám a zvednu se z lavičky.
„To by se snad dalo nějak změnit, ne?“ zeptá se nepříjemně a stoupne si ke mně ještě blíž.
„Ne.“ Řeknu a ohnu se pro skateboard.
„Tuhle odpověď neberu.“ Řekne vztekle a než stihnu zareagovat tak se na mě doslova vrhne a mě šokem vypadne skateboard z ruky.
„Pust mě sakra.“ Doslova zařvu, když se mě snaží políbit a já jen tak stíhám uhýbat. Bohužel ho zřejmě nezajímá, že mi to vadí a tak dál snažně pokračuje. Po chvíli se mi podaří ho kopnout doslova mezi nohy, vytrhnout se mu a bohužel bez skateboardu se rozběhnout pryč, jenže i když ho to bolí, naštve se ještě víc a rozběhne se zamnou.
„Stůj.“ Zařve a mě málem podjede noha čímž se zpomalím v běhu. Doběhne mě a srazí mě k zemi, což není zrovna nejpříjemnější.
„Nech mě sakra ty magore.“ Řeknu a začínám se cítit opravdu zoufale.
„Ty semnou prostě musíš jít. Já tě chci a mám na tebe právo.“ Řekne a já mám pocit, že fakt asi zešílel. Začne se dost nepříjemně a celkem bolestivě dostávat pod moji mikinu což mě vyděsí k smrti a nemám daleko do toho, abych se rozbrečela. Podaří se mi ho praštit znova do obličeje a dokonce ho i kousnu do ruky, ale výsledek je takový, že mě nakonec sám uhodí, abych se nebránila. Z ničeho nic se ozve hrozný řev a Martin ze mě doslova sletí. Začne pofňukávat a než si uvědomím co se stalo zvedne se a uteče.
„Jsi v pořádku?“ zeptá se Erik a klekne si vedle mě.
„Asi jo.“ Řeknu a po tom co ucítím na jazyku krev od rány co jsem dostala se rozbrečím.
„O co mu sakra šlo idiotovi.“ Řeknu vztekle, protože nějak pořád nechápu nebo si nedokážu připustit o co se stalo.
„Už je to dobrý.“ Snaží se mě Erik uklidnit, ale já se při vyjasňování mysli rozbrečím na plno a než mi to dojde Erik mě k sobě přitáhne a obejme mě.
„Už se nevrátí a i kdyby jo já ho srovnám.“ Řekne konejšivě a pohladí mě po zádech.
„Chci domů.“ Řeknu, když brečení ustane a já začnu víc pociťovat bolest v levém koutku pusy.
„Doprovodím tě.“ Řekne, pomůže mi vstát a když dojdeme pro skateboard vydá se semnou domů.

Jelikož se cítím opravdu mizerně a krev nepřestane téct tak jen rychle poděkuju a zalezu do pokoje. Přijdu si hloupě, trapně a hromadu dalších věcí a dělá mi problém se Erikovi podívat do očí a děsí mě kolik z toho všeho viděl. Když vytáhnu mikinu výš, abych zjistila proč mě břicho pořád pálí zjistím, že krom prasklého rtu mám poškrábané i břicho. Nešťastně si sednu na postel a přemýšlím co bude dál. Po chvíli se ozve zaklepání a Erik vleze dovnitř a zavře za sebou. Koukám na něj dost nešťastně a asi z jeho pohledu musím vypadat jako hromádka neštěstí a proto mě překvapí, když přejde pokoj a sedne si vedle mě.
„Nikomu to neřeknu pokud to nebudeš chtít.“ Řekne, ale místo na mě kouká před sebe.
„I když by to bylo lepší.“ Řekne a na chvilku se na mě otočí.
„Já nevím. Co když se pak bude chtít pomstít.“ Řeknu a zvedne se mi při té představě žaludek.
„A co když to bude chtít zkusit znova, když to nikomu neřekneš?“ zeptá se a soucitně na mě kouká.
„Hm…“ přikývnu a sleduju jak se Erik zvedl a došel na stůl pro kapesníčky.
„Pořád ti teče krev.“ Řekne a nakloní se ke mně. Nahnu se k němu, ale místo, aby mi kapesník podal začne mi krev utírat sám a já se pohledem zaměřím někam na postel.
„Hajzl.“ Uleví si a já k němu zvednu oči.
„Takhle tě zřídit.“ Dodá a já se na moment odtáhnu nadzvednu mikinu a řeknu:
„To mi povídej.“ Ukazovat ovšem další pozůstatky jsem neměla. Erik vstane a je na něm vidět víc než pouhý vztek.
„Já ho zabiju. Parchant. Jak si to jen mohl dovolit?“ zvedne se a začne po pokoji chodit s výrazem boha pomsty. To mě trochu překvapí a abych uklidnila jeho vztek, kterým by mohl do pokoje přivolat tetu nebo Robina vstanu a v půlce pokoje ho zastavím od přecházení sem a tam.
„Prosím. Uklidni se. Nebo sem někdo přijde.“ Zřejmě to na něj zapůsobí a tak se začne tvářit i klidněji a řekne:
„Stejně to ode mě hajzl schytá.“ Řekne, z ničeho nic mi dá pusu na tvář a rychlostí blesku odejde. Po chvíli, kdy mě přejde další šok z jeho chování se dojdu dát do koupelny do pořádku a s myšlenkou, že tohle všechno mi zanechá psychické následky zalezu do postele a snažím se usnout.


„Vy se tváříte jako by vám někdo umřel. No tak lidi vzchopte se. Tohle je zkouška zamilované pohádky. Ne, pohřeb.“ Řekne paní profesorka Klová když ve čtvrtek poslední dvě hodiny zkoušíme, k mé prasklé puse naštěstí, ale nikdo nic nemá, i Erik se snaží dělat, že se nic nestalo, ale chvílemi vypadá hodně zamyšleně.
„Vyhrňte úsměvy neb vás všechny nechám popravit.“ Vyhrkne Robin, když z kulis na podiu vyndá královskou korunu a přehoz. Jak ovšem vstane zamotá se do přehozu a natáhne se jak dlouhý tak široký. Všichni se začnou smát a mezi tím dá Michal Kristě korunu na hlavu, vezme si přehoz, na oko zašlápne Robina a řekne:
„Král jest mrtev, můj je trůn a královna.“ Dá Kristě pusu a sedne si vedle ní. Robin se zvedne ze země a sedne si Michalovi do klína.
„Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ Dodá Robin a Michal ho zchodí na zem.

„Robine, jdi na před já tam zapomněla knížku.“ Řeknu po zkoušení před školou a rozběhnu se zpátky do tělocvičny. Když za sebou zavřu dveře zaslechnu hodně známé hlasy a moc mi to na náladě nepřidá.
„A jak to chceš udělat?“ zeptá se Marta.
„Jednoduše. Nakecáš Michalovi že jsi viděla Kristu se líbat u garáží s Robinem a zbytek zařídím já. Pomstím se Kristě za to, že dala Karině za pravdu a za to, že řekla, že by byl Erik slepý kdyby dal přednost mě před Karinou Robin si taky bude muset hledat jinde, protože po tomhle mu dá Pavla 100% kopačky.“ Řekne posměšně Linda.

Na odpolední zkoušení vletím udýchaná s Robinem za zády, který nemá ani ponětí proč pospíchám.
„Podraz!“ Řeknu a padnu na nejbližší židli. Robin se samozřejmě složí před dveře hned jak je zavře.
„Copak se stalo?“ zeptá se Krista a sedne si na židli vlevo vedle mě. Michal s Erikem se po sobě nechápavě podívají a sednou si přede mě a Kristu na zem.
„Li…Linda.“
„Kriste kde?“ zeptá se vyděšeně Michal.
„Nech jí vydechnout.“ Řekne Krista a položí mi ruku na rameno, abych se trochu uklidnila a nepospíchala.
„Musí to být něco důležitého, když jsi tak udýchaná.“ Dodá Krista a dá ruku dolů.
„A co já?“ řekne uraženě Robin a překříží ruce na prsou na znamení nesouhlasu.
„No jo. Ty naše chudinko, abys nám tu neumřel.“ Řekne Michal dětským hlasem a Robin na něj vyplázne jazyk a s uraženým výrazem se otočí.
„Chystá na vás hnusnou boudu.“ Vysypu ze sebe, kdy se po chvíli uklidním a vydýchám.
„Na koho?“ zeptá se nechápavě Michal.
„Na tebe s Krystou a Robina s Pájou.“ Odpovím a musím se chytit za břicho, protože mě zabolí jizvy z oné nepříjemné události. Jediný kdo si toho všimne je, ale Erik a snaží se tvářit, že nic neviděl.
„Dohodli se, ž ti namluví, že se Krista líbala s Robinem, aby rozdělila vás dva a je dva.“ Řeknu a kývnu rukou k Robinovi, který už se nemračí a poslouchá co se děje.
„Je na tebe naštvaná, protože si semnou v něčem souhlasila a, že si řekla, že by byl Erik slepý kdyby si začal něco s ní místo s nějakou jinou.“ Bohužel u té poslední věty zaváhám a Krista se na mě podívá výrazem, že ví o co jde.
„Hele jen tak mimochodem? Komu bych měl dát před Lindou přednost?“ zeptá se Erik jako by nic.
„Ty to víš a ta dotyčná už taky, ale to je teď jedno měli by jsme něco vymyslet, abychom jí to vrátili i s úroky.“ Převede Krista téma jinam a krom mě si toho nikdo nevšimne.
„Nic proti tobě Robine, ale Míšu bych nevyměnila ani za Erika.“ Řekne Krista omluvně.
„Já bych za něj Páju taky nevyměnil.“ řekne a já se musím zasmát až mi praskne koutek.
„Hele, co kdybychom jim na tu hru přistoupili? A nakonec by jsme šli na to vystoupení s tím s kým chceme. To by je mohlo naštvat dostatečně ne?“ navrhne Michal.
„No a Erik by pak místo s ní šel s dívkou svého srdce.“ Dodá Krista a mrkne na nechápajícího Erika.
„V tom případě s tím musíme seznámit Pavlu. Zabila by mě, kdyby si myslela, že jí podvádím.“
„Super.“ Zaraduje se Michal. A Krista přikývne.
„Dohodnuto a jdeme zkoušet.“ řekne Erik a zvedne se ze země. Všichni přikývnou a já se pokusím tvářit se, že mě tohle všechno moc nerozhodilo.