Únos VI.

2. kapitola
,,Vím, že je to bláznivý, ale vyjít by to mohlo. Takže poslouchejte: Tipnu si, že tu kancelář budeme uklízet každý den a ty jeho bodyguardi nás budou vždy hlídat", začala Anna svůj plán. ,,My jsme čtyři, oni dva. Pevná linka je moc nápadná, zítra nenápadně prohlédnu zásuvky. Budu potřebovat, aby si přede mě někdo stoupl, aby to ty goriláci neviděli. Zatím si zakládám na tom, že tam najdu, to v co doufám; mobil. Pokud ne, budeme muset plán změnit. Ale to možná potom. Takže jestli tam najdu mobil, budeme postupovat, jak vám pak popíšu. Teď to ještě není jistý, takže to říkat nebudu. Hlavní je teď to, co najdeme. Pokud nenajdu nic, tak, jak jsem říkala, budeme muset změnit plán. Máte nějaké dotazy?" ukončila rozvoj svého plánu.
,,Ani ne."
,,Ne."
,,Taky ne."
,,Pak fajn. Už se o tom nebudeme bavit. Takže, protože už je večer, ahoj zítra." stačily ještě Anna s Mariettou říci novým spolutrpícím, když je jejich hlídači vyváděli ven.
Po hodině byly obě upřímně překvapeny, když jim jejich gorila v modrém saku hodila malou bedničku s vajíčkama natvrdo, lahví minerálky, svíčkou a benzínovým zapalovačem.
,,Máme i pokojovou službu? Leny nezapomněl ani na světlo." poznamenala Marietta.
,,To možná. Říkej si, že jsem pesimista, ale náš Leny je také pěkně chytrý. Nechce, abychom mu utekly. Přemýšlej: Kdyby nám dal baterku, mohly jsme si rozsvítit větší světlo a někdo by to uviděl. Ale svíčka ztěží osvítí prostor kolem nás. Venku to bude vypadat jak odlesk měsíce na tom potoku. A v tom zapalovači je benzín akorát na zapálení té svíčky. Sirkama bychom mohli něco podpálit. Ale nebudeme si kazit večeři."
Po skromné večeři se objevila jejich gorila.
,,To je náš anděl strážný?" poznamenala Marietta.
,,Je to možné." opáčila Anna. Gorila vzala bedničku, ve které jim předtím hodila večeři- beze slova.
,,S tím by se hodně bavili v talk show. Strašně ukecaný", kývla Anna hlavou na jejich hlídače.
,,Spát." bylo jediné slovo, které z něj na odchodu vypadlo. Naše hrdinky s ochotou uposlechly; Anna si lehla tam, kde pro ni ta noční můra začala, Marietta na malou hromadu slámy poblíž Anně.
Chvíli si povídali, potom Marietta usla. Anna využila možnosti v klidu přemýšlet; ,,Není to doopravdy sen? Co dělá Milli? A co Lukáš? Je Leny doopravdy tak žárlivý?" To byl jen zlomek otázek které jí běžely v hlavě. ,,Teprv teď si uvědomuji, jak mi na Milli, Lukášovi, rodině a ostatních ve škole záleží", pomyslela si.