Únos VII.

Čtrnáct dnů Anna nepodnikala radši nic, strážci nejspíš byli varováni, že se o něco pokusí.
Když se Anna patnáctý den probudila, první, na co pomyslela bylo, že dnes se uvidí, za jak dlouho se dostanou domů. Mírně zatřásla Mariettou, která stále spokojeně oddechovala.
,,Marietto, vstávej!"
,,Ještě chvíli, mami.", zakňourala Marietta.
,,Já nejsem tvá m-". Náhle se ozval zvuk, jako by se někdo, kdo neumí zpívat, o to pokoušel.
Marietta, která do teď ležela, vyskočila jak čertík z krabičky.
,,Co to je?"
,,To nevím, ale pokud to má být zpěv, vůbec to tak nezní," zacpávala si Anna uši. Za chvíli zarachotily klíče a dveře se otevřely. Vstoupila "jejich" gorila a vřískot mezitím naštěstí pro Anniny a Mariettiny uši ustal.
,,Dnes zase myjete pánovu kancelář," oznámila jim.
Tentokrát to vyjímečně našim hrdinkám nevadilo, vždyť se dozvědí, za jak dlouho se dostanou domů! Ale, což ještě nevěděly, čekalo je zklamání, ale nepředbíhejme:
K holkám a jejich gorile se zase připojily Hanka a Mariana. Všichni se navzájem pozdravily, chtěly si povídat, ale jejich andělé jim tu radost nedopřáli.
,,Zmlkněte," rozkřikli se oba najednou.
Dívky sebou trhly a zmlkly. Dorazily ke známému pokoji, do rukou jim byli vraženy jako vždy minule kýbly a hadry a byly odvedeny do koupelny.
,,Tak holky, začínáme! Lenyho stůl má jen dva šuplíky, takže mi to moc dlouho snad nepotrvá. Marietta si stoupne přede mě a vy si hleďte svýho, protože kdybychom se okolo stolu motaly všechny, bylo by to hodně podezřelé," Anna chtěla pokračovat, ale dovnitř vtrhla gorila.
,,A VEN," rozkřikla se na celé kolo.
Dívky pokorně vyšly ven, a začaly drhnout kancelář.
,,Leny tady asi byl, tohle tady nebylo," ukázala Mariana na kroužek od spodku hrnečku na kafe.
Pět minut tak myly, pak Anna drkla do Marietty a přesunula se ke stolním zásuvkám. Marietta si stoupla z pohledu strážců před ní a drhla dál. Anna pomalu vytahovala první zásuvku a modlila se, aby nezavrzala. Nezavrzala. Anna si oddechla, ale ne na dlouho. Leny měl totiž v šuplíku strašný nepořádek. Anna opatrně prohrabávala tu změť tužek, papíru, gumiček, a všeho dalšího, ale vytouženou spásu nenašla. Ale co, pomyslela si, bude určitě v tom druhym. Tuto zásuvku zavřela a otevřela tu druhou, kde byl taky strašný čurbes. Ale mobil zde taky nebyl. Říct, že byla Anna zklamaná, by bylo příliš slabé. Teď bude muset vymyslet jiný plán a to se jí nelíbilo.
Po celý zbytek služby se Anna jen kabonila. Holky se na ní podívaly a pochopily. Zašeptaly: ,,Nenašla," a ona přikývla. Ostatní také posmutněly a když je jejich strážci odváděly zpět, pouze se smutně rozloučili. Poprvé promluvila až v jejich příbytku Marietta:
,,Tak zítra hold zkusíme pevnou, Ani," snažila se ji povzbuzovat.
,,A jak asi," vyštěkla Anna ,,to mám před nima telefonovat, nebo co?"
,,Tak na mě neštěkej! Já za to nemůžu!"
,,Promiň Mariett, ale mě to prostě štve. Vždyť teď jsme se mohly dohadovat, kdy a komu zavoláme!"