Únos IX.

Když se druhý den s nadějí v mysli i očích koukala před svůj činžák, zklamaně odvrátila oči, Anna tam nebyla a ani nemohla, což ale Milli nevěděla. Milli poprvé v tomto školním roce došla na autobus včas, dnes ale zamyšleně prošla kolem řidiče, ani nepozdravila. Ve škole byla jak vyměněná. Byla zticha, smutná. Když došla domů, hrnula se k telefonu. Její matka ale telefonovala. Milli rozčileně přešlapovala na místě. Konečně její mamka uvolnila pevnou a Milli se tam jen nahrnula. Chtěla vědět novinky o Anně. Doufala, že je Anna už doma, ale v koutku duše cítila, že tomu tak není.
,,Ano, tady Susan Stádenská, kdo je tam," optal se plačtivý hlas. Teď měla Milli sto chutí sluchátko položit, ale přemohla se.
,,Tady Milli, je tam Anna," věděla, že je tato otázka zbytečná.
,,Ne, není. Nevrátila se. Už jsem volala na policii. Zařadili jí do seznamu hledaných osob. Prý mám čekat, ale jak asi. Je strašné, když nevím, kde má holčička je," to už paní Stádenská nevydržela a rozplakala se.
,,No tak, policie ji najde," snažila se Milli uklidnit Susan.
,,To těžko, mají teď dost problémů se zmizením dalších tří děvčat. Prý se jmenují Mariana, Hanka a Marietta. Příjmení si nepamatuji. Ale už musím končit, ahoj."
,,Nashle," rozloučila se. Hlavou jí blesklo poznání. Ta jména jí něco říkala, ale co? Nevěděla. Nepamatovala se.
,,Kéž bych neměla tak děravou paměť," zabědovala a šla si udělat úkoly.

Druhý den jí na dvoře u školy zastavil Lukáš.
,,Kde je Anna? Vždy když nejde do školy, napíše."
Milli ho odtáhla kousek od ostatních.
,,Anna šla předevčírem do kina s jedním jejím kamarádem a nevrátila se."
Lukáš zbledl a vytřeštil oči.
,,Cože? N...nneev..vrráti..iila," vykoktal.
,,Jo, nevrátila," odpověděla Milli.
Potom zazvonilo a Milli i Lukáš museli do svých tříd.
Milli celé školní vyučování pátrala v paměti, zda si na ta jména nevzpomene. Nevzpomněla. Pak jí ale něco napadlo. Vždyť si může vyhledat Lenyho adresu a jít se ho zeptat!
Jakmile přichvátala domů, vyrvala za šuplíku adresář, našla Lenyho adresu, napsala mamce vzkaz a šla najít Lenyho dům.
Po půlhodině hledání a koukání na ruku, kde měla tu adresu napsanou, dům našla. Byl to normální rodinný domek s bílou fasádou, červenými střešními taškami, malými okny a jedněmi dveřmi.
Milli našla zvonek a zazvonila.
Otevřít jí přišel Leny v modrém saku.
,,Ty jsi kdo," zeptal se.
,,Já jsem Milli Leiová, kamarádka Anny. Ty jsi Leny, že?"
,,Jo, jsem. Co chceš?"
,,Víš, že se Anna po tom, co šla s tebou do kina, nevrátila domů?"
Milli viděla že sebou Leny trhl, ale myslela si, že to je proto, že o tom slyší poprvé.
,,Hmm, a co s ní je?" zeptal se Leny lhostejně, což novopečenou, malou detektivku zaskočilo.
,,Tobě je to jedno? Vždyť jde o tvou kamarádku," to už Milli nevydržela. Copak je mu to opravdu jedno? Ale co to má v očích za divný pohled? Jako by se bál že něco prořekne. Že by něco věděl? Vždyť o tom Milli nemá žádný důkaz.
Potom se za Lenym objevil divný muž. Vypadal jako oholená gorila. A byl také v modrém saku. Něco mu pošeptal. Milli zaslechla jen slova:
........už to udělaly......je......zavřít.....?
Leny pouze kývl. Podíval se zpět na Milli.
,,Jestli nevidíš, mám práci s tvou kam...ehm....mám zkrátka úkoly do školy. S tou Annou mě to mrzí, ale co se stalo, stalo se. Ahoj," a zašel zpět do domu než se detektivka stačila rozloučit.