Únos XI.

,,Tak OK. A zařiď si doma pozdější příchod."
,,Zařídím. Ale dovol mi ještě jednu otázku."
,,Klidně. Ptej se. Možná tuším."
,,Proč to neřekneme rodičům?"
,,Myslíš, že by nám věřili? Mysleli by si přesně to samé, jako by si myslela policie. Že jsme si to vymysleli, protože Lenyho nemáme rádi, u tebe by si třeba mysleli, že žárlíš. Vždyť to znáš. Ty jejich řeči by nám na sebevědomí moc nepřidaly."
,,Dobře, chápu. Takže zítra na školním dvoře," přestal už s otázkami Lukáš.
,,Jasně, ahoj."
Oba se rozešli do svých domovů s hlavou plnou skoro stejných myšlenek. Lukáš si shromažďoval v hlavě to, co se dozvěděl od Milli. Nebyl z toho zrovna nejmoudřejší, ale rozhodl se Milli věřit, vždyť to je Anny nejlepší kamarádka. Alespoň nějak tuší, co se s Annou mohlo stát. Policie na to asi kašle a neví, kudy dál.
,,Ta Milli se asi doopravdy moc dívá na detektivky," pousmál se pro sebe, ,,ale aspoň nějaká ta stopa. Už mě nebavilo jen sedět a čekat, co řekne policie. Takhle alespoň můžu přiložit ruku k dílu. A kdo ví, třeba má Milli pravdu a najdeme Annu a ty další holky. To by mě moc potěšilo. Třeba by se o mě začala Anna zajímat trochu víc."

Druhý den se opravdu Milli sešla s Lukášem na školním dvoře. Prohodili spolu pár slov o tom, kde se sejdou a kdy. Zjistili, že společný termín mají až za čtrnáct dnů. Byli zklamaní, ale co se dalo dělat. V den, kdy se měli pustit do pátrání, měla Milli o jednu vyučovací hodinu víc než Lukáš, a ten nehodlal jít na tu třičtvrtě hodinu domů.
,,A co kdybych ztratil pojem o čase? To bys šla beze mě a co kdybys ses dostala do problémů? Ani omylem, počkám tady na tebe," argumentoval, aby nemusel jít domů. Ani to, že by ho prozvonila nepomohlo. Takže Lukáš strávil další hodinu na školním dvoře.
Když Milli konečně vyšla ze školy, Lukáš už stál u školního vchodu a okamžitě se pustili do pátrání. První krok byl nejjednodušší- dojít k Lenyho škole, počkat si tam na něj a potom ho sledovat. Ale malý háček tu byl- Leny končil stejně jako Milli a byla tu možnost, že už ze školy vyrazil, takže by ho nemuseli stihnout.
,,Honem, honem," popobízel Lukáš Milli ,,taky bychom ho nemuseli stihnout!"
,,No jo, no jo, vždyť už letím," bránila se Milli.
Měli ale štěstí v neštěstí- Leny tam už bohužel nebyl.
,,Vidíš, já říkal, ať si pohneš, jinak že Lenyho nestihneme," naštval se Lukáš.
To ale kolem šel nějaký kluk a oslovil je:
,,Vy hledáte Lenyho Perseovskýho? Ten před chvílí odešel a šel tamtudy," naznačil rukou směr ,,A až ho najdete, vyřiďte mu, že mi dluží nějaké peníze a pokud mi je nevrátí, že si to s ním vyřídím. On už bude vědět. Tak čau," rozloučil se a pokračoval svou cestou.