Únos XVI.

4.kapitola
Vzbudilo je skřípění brzd a zastavení. Otevřely se zadní dveře a v nich se objevil Leny s gorilami.
,,Vystupujeme," oznámil jim a ani nečekal na reakce, pokynul gorilám, ty je vzaly a vytáhly ven. Naši hrdinové si konečně mohli trochu protáhnout nohy a rozhlédnout se, kde to vůbec jsou. Byl to podobný bunkr jako ten předchozí. Leny asi věděl o hodně bunkrech. Dovedli je od auta hned ke dveřím. Sice neměli ne sobě provazy, ale nevěděli, kde jsou a útěk by byl nanic.
,,Vidím, že jste si sundali provazy," řekl Leny, ale nic víc už nedodal.
Zavedli je do bunkru. Všichni si okamžitě automaticky začali všímat kudy jdou. Prošli pár chodbami navazujícími na sebe. Zdálo se, že už tu Leny někdy byl, protože se tam dost vyznal. Tento bunkr byl mnohem větší, než ten minulý, přestože zvenku to vypadalo naopak. Všichni zajatci byli trochu vyvedení z míry, protože bunkr měl dokonce několik pater, která vedla do podzemí. A jejich cela byla úplně dole. Měli jednu velkou celu, ve které měli bydlet všichni.
Strážci je do ní strčili a odešli. Konečně měli klid a čas si nové bydliště pořádně prohlédnout. Bylo podobné, jako to minulé. Bylo větší, ale jen o kousek a nemělo okno.
,,Hmm, tak to teda nic moc," zhodnotila celu Marietta.
,,Mně vadí, že tu nemáme okno," oznámila Mariana.
,,Holky, nesmíme se jen tak vzdát!" prohlásila Anna, ,,nevím sice, kolik je, ale už bude asi večer. Navrhuju najít místa na spaní a vyspat se i přesto, že jsme spali v té dodávce, co myslíte?"
Místo odpovědi se všichni rozptýlili po kupkách slámy, která byla na podlaze.
,,Ta sláma mi už pěkně leze krkem, to za prvý a za druhý je pěkně nepohodlná a píchá," postěžovala si Hanka.
Všichni s ní souhlasili, ale nikdo nic neřekl, jen pokývali hlavou. Anna si lehla blízko ke dveřím, aby slyšela, jestli někdo nejde.
Jen Lukáš znova váhal, kam si lehnout. Viděl, že všechny holky už nějak leží a už zase spí! Nechápal to. Jak můžou tak rychle usnout? U holek, které byly u Lenyho už nějakou tu chvíli, to jakžtakž chápal, ale u Milli ne.
,,Ale třeba už jsou unavené," řekl si pro sebe.
Anna viděla, že se Lukáš rozhlíží, kam si lehnout. Přemýšlela, jestli na něj má zavolat a nabídnout mu, jestli si nechce lehnout k ní. Ale říkala si, jestli to není moc brzo. Sice v tý dodávce spala opřená o něj, ale i tak. Nakonec se přeci jen rozhodla.
,,Lukáši!" zavolala na něj šeptem, aby nevzbudila holky.
Lukáš se otočil a podíval se na ní. Posunula se na své kupce slámy a usmála se na něj. Pochopil hned a s radostí. Chce, aby si lehl k ní! Nemohl tomu uvěřit. Došel k ní a ještě se ujistil pohledem na ní, jestli teda může. Nic nenamítala, ba se mu zdálo, že se usmála ještě víc. Lehl si tedy k ní. Leželi kousek od sebe a dívali se na sebe navzájem. Víc nepotřebovali. Zatím. Nějak tušili, že budou mít dost času se pořádně poznat ať tady nebo venku.
,,I když," pomyslela si Anna, ,,moje tušení většinou dopadla špatně."
Prolétlo jí to hlavou a ona se zcela spontánně přitulila až k Lukášovi. Přitiskla se k němu zády. Lukáš byl ohromený. Divil se, jak Annu tohle vězení změnilo. Tohle by nikdy předtím neudělala.