Nesnesitelné ticho 4

Do sprchy jdeme společně ale pak se rozdělíme každý do své. Když si odložím věci na umývadlo a znuděně rozčesávám vlasy přijde Káťa.
,,Je to tu pěkný až na ty sprchy." Řekne otráveně.
,,Hm." Odkývu. Nemám ji na to co říct. Nikdy to ani mezi mnou a Káťou nebylo takové že jsme si neměli co říct. Jenže mám ji říct že mě to s Petrem už nebaví. Nevím proč ale všechno co se mi u něj na začátku zdálo hezké,roztomilé nebo přitažlivé mě teď naprosto odpuzuje.

,,Půjdeme večer někam?" Navrhnu Kátě.
,,To by šlo. Třeba na pizzu." Navrhne.
,,Tak já se rovnou namaluju." Oznámím ji a je mi trochu líp. Když vylezu ze sprch tak Petr už na mě čeká.
,,My někam jdeme." Podívá se na mě překvapeně.
,,Káťa chce jít na pizzu.Půjdeme snima jo?" Tvářim se neurčitě.
,,No počkej.Neřikalas že ti je špatně?" Podívá se překvapeně. Kolem projde parta dětí a s křikem.
,,Bude mi líp venku." Přitakám.
,,Když myslíš." Řekne trochu uraženým hlasem a společně jdeme zpátky. u každé z chatek panuje taková správná atmosféra jen ne u nás. Potom se převlíkám a maluju. Petr se vynoří v příšerném tričku.
,,Co to má znamenat." Řeknu vyděšeně. Petr to nechápe a svraští obočí.
,,Co to máš za tričko." Vjeknu.
,,Co by?" Podívá se provinile na tričko, kterté už jsem měla dávno vyhodit.
Když zjistí o co mi šlo je se převlíknout. Potom ke mě přistoupí ze zadu a obtočí mi ruce kolem pasu. Pohotově se mu je snažim sundat.
,,Sakra co to stebou je?" Uleví si a začne rozhazovat rukama.
,,Nic co by bylo.Jen mě rozčiluješ." Otočím se na něj. Občas mi přijde že už mi schválně dělá naschváli.
,,Tak sorry." Zabouchne dveře ložnice.
Trochu mě to mrzí ale spíše jsem ráda že už mám od něj pokoj. Tímto jsem se rozhodla. Hned jak přijedeme tak se rozejdem. Bude to lepší určitě pro obě strany.
Večer jdeme do restaurace.