Darling 10

,,Počkej odvezu tě." Řekne hlasem jako vyměněným. Jen se na něj nevěřícně podívám a jemu jeho ton v hlase asi dojde.
,,Není třeba." Ujistím ho.
,,Tak tě aspoň vyprovodim." Řekne a bez okolků vezme bundu a jde zamnou.
Ani se neotáčím pokračuju dál ve své cestě domů. Nečekám na něj ikdyž slyším rychlé kroky jak mě dohání.
,,Ty bys na mě ani nepočkala." Oznámí uštěpačně.
,,Řikala jsem ti že není třeba.Jsem dost velká na to abych došla sama domů." Ujistím ho a ani okem se na něj nepodívám neboť jediný jeho pohled by se mi jistě vryl do srdce a nenechal by mě chladnou.
,,Koukej támhle maji dobrý klobásy. Dáš si?" Hrcne do mě.
,,Teď klobásu?Podivej se kolik je hodin." Řeknu arogantně a předvádím jeho chování.
,,Si to můžeš dovolit." Chytí mě za ruku a vleče mě ke stánku.
,,Nic nechci." Vysmeknu se. On se až polekaně zastaví a ruku mi pustí.
,,Copak to chodíš takhle vyprovázet každou šlapku?" Řeknu vztekle. Vaří se ve mě to že vím že takového chlapa nikdy nemůžu mít. A taky to jaký je uvnitř. Moc se v něm nevyznám ale jedno vím jistě. S nikým z tohohle baru nechci navazovat vůbec nic bližšího. Ani přátelství. Jak by to vypadalo kdybych čistěš náhodou byla doma s nějakou takovouhle kamarádkou a máma přijela na návštěvu. Jistě by řádila jako tajfun. A tátá by doma pořád dokola poslouchal řeči o tom že se kamarádím s pochybnýma lidma. I přesto že už jsem dospělá pro mámu asi vždycky budu násctiletá.
,,Ty seš teda protivná.Nezapomínáš náhodou na to skym si venku." Vyjede podrážděně.
,,S pasákem." Řeknu a otočím se na podpadku abych rychle mohla spěchat na metro.
Naposledy se po něm otočím. Vidím jak se chytne za límec bundy a zachvěje se zimou.
Když si lehnu do postele přemýšlím. Dobře jsem ho zpražila. Chválím se a na druhou stranu mi to žene slzy do očí. Kdyby alespoň nebyl tak krásnej. Je mi úplně jasný že až půjdu zase do práce a bude se kolem něj točit ta blondýna budu zase žárlivostí bez sebe.