Tereza 2

Doběhla jsem před školu a Hor tam už čekala, když mě uviděla vykouzlil se jí na tváři úsměv. "Takže jdeme na to?" zeptala se. "Jasně přemýšlela jsem, aby to bylo co nejreálnější a budeme muset zajet do Brna na nákupy, takže doufám že máš dost času frajerko" usmála se na mě a já věděla že má.
Nasedly jsme do vlaku směr Brno.
"V Brně jsem ještě nikdy nebyla, to bude vzrůšo." došly jsme do kupé a rozvalily se na sedačky.
"Brno je malý, ale hezký uvidíš, já tam jsem každou chvíli." a celou cestu jsme proklábosily, docela jsem byla překvapená kolik toho mám s Hor společnýho.
A jsme tu. Brno je fakt malý. Bloudíme po městě, najednou se Hor zastaví a dívá se někam za mě.
"Co je Hor?" civím na ni.
"Bože to je on, kluk, který se mi delší dobu líbí" okamžitě se otočím a snažím se ho zaregistrovat.
"No tak nekoukej tam!" okřikne mě, ale stejně si ho stihnu prohlídnout, vypadá přesně na její typ. Vysoký, černé dlouhé vlasy, kožená bunda, takovej ten punk-metal nebo gotik styl.
"Jo neboj, neviděl mě" i když se koukl, ale ne na mě.
"Hele líbíš se mu." "Možná, ale proč se k ničemu nemá?" zaskřípala zubama. "Je fakt sladkej a jmenuje se Robin. Takový krásný jméno." vzdychla.
"Tak běž za ním ne?" postrkuju ji dopředu, ale Hor jako by přimrzla k zemi a ne a ne s ní hnout.
"Už jsem za ním jednou byla, povídali jsme si, ale pak si nevzal ani telefoní číslo" řekla smutně.
"Tak jdeme na to, uděláme z tebe skejťáka" a vyrazily jsme do prvního skejtovýho obchodu.
Vybraly jsme volné kapsáče, větší mikinu s kapucí, tričko na box, košili a skečry.
"Ale co si udělám s vlasy?" tahle věc se mi začínala čím dál víc líbit.
"Jdeme do parukárny!" vykřikla Hor a začala se zase smát, dlouho jsem se takle nepobavila s holkou.
V parukárně jsme se nasmály snad nejvíc, ale vybrala mi slušnou paruku. Byla jsem bloňďák s polodlouhými vlasy. Zakrývala vše co mělo společného s holkou až sem se sama divila že sem hezkej kluk.
"No teda, mám co dělat abych po tobě neskočila" řekla upřímně a já jí musela dát za pravdu.
Sbalily jsme si všechny věci a vyrazily domů. Taktně jsem seznámila Hor s otcem. Představit ji Ivaně mě ani ve snu nenapadlo. U mě doma jsme už jen dopilovaly to co oblečení a paruka nezakryje.
"Máš obvaz?" vyhrkla ze sebe rychle. "Ne, na co?" nechápavě jsem se na ni civěla.
"Ale no tak jsi přeci holka a máš prsa, i ty se musí nějak skrýt." a poklepala si na čelo. Něco co vypadalo jako obvaz jsem vyštrachala ze skříně a stáhla jsem si prsa. Natáhla na sebe kalhoty, tričko a miknu a v poslední řadě paruku.
"Ahoj kotě" spustila jsem svým ještě hlubším hlasem na Hor.
"Ahoj krasavče, jmenuji se Hortenzie a ty?" záludně se na mě koukla.
"Ještě jsem o tom nepřemýšlel." zamyslím se.
"Tak v tom případě tě křtím na Patrika!" vyslovila to jméno s takovou důležitostí až jsem se začala smát.
"Budete chtít doprovodit domů slečno?" galantně jí nabídnu ruku jako pravý gentleman.
"Jistě ty můj krasavče!"
Nepozorovaně jsme opustily náš dům raději zadem. Byla jsem zvědavá zdali tohle vyjde.
"No tak! Musíš chodit neohrabaně!" dopilovávala Hor detaily, kterých bych si nevšimla.
"Hele tam je Ivoš" ukázala jeho směrem.
"Ty znáš Ivoše?" udivila mě.
"A ty znáš Ivoše?" podivila se zase ona.
Ale to už na nás Ivoš mával a šel naším směrem. Musela jsem si říkat nepanikař. Zvládni to! Nepanikař!
"Ahoj Hor! Co ty tady tak pozdě? Hele vím že už jsem trapnej, ale zítra ti donesu do školy konečně tu fleshku" vybalil na ni a pak si sjel pohledem mě. Byla sem napjatá jak liána.
"Jasný, však v pohodě, nic se neděje, tohle je Patrik je tady novej tak ho provázím městem." představila mě.
Chvilka napětí ale opadla hned jak mi podal ruku.
"Ahoj já sem Ivoš," "Patrik" špitnu a Ivoš pokračuje "jestli si tady novej tak dojděte v pátek do Bleku, budeme tam jako vždycky s bandou, tak se můžeš seznámit se zbytkem lidí." zval nás hned z fleku Ivoš.
"Rád bych zašel, ale nevim jestli tady budu, možná ještě pojedu zpátky do Prahy, musím si vyřídit nějaký věci." řekla jsem jako nic.
"No škoda takle propásneš dobrou příležitost se s námi seznámit. Budeš chodit k nám do školy?" zjišťoval.
"Ne chodím do Brna, asi tady stejně nebudu trávit moc času." zalhala jsem.
"Já se tam v pátek zastavím" dodala Hor, rozloučili jsme se a šly jsme dál. Za rohem jak nebyl nikdo v dohledu jsme se rozesmály div jsme se neudusily smíchy.
"Ono to vyšlo! On mi to sežral i s navyjákem! Bože já jsem ale potvora!"
"Jo to máš pravdu! to je úžasný! Fakt si to výborně zahrála! I s tím hlasem, já bych tě sama nepoznala!" křikla Hor. Opět jsem jí gentlemansky podala ruku a doprovázela domů.
"Zítra to Marečkovi natřu! já mu dám chlapa až bude koukat! V kolik zítra končíš Hor?"
"Zítra až ve 4 a ty?" začínal se mi v hlavě budovat plán. "Paráda, já končím ve 2 takže půjdu domů, převelču se a počkám tě před školou jako Patrik a pak půjdu rovnou za Marečkem." šibalsky sem se usmála jak jsem to pěkně vymyslela.
"Dobře počkám tě tam, pá, a ještě něco, jsem ráda že jsem tě poznala"
"Já taky a moc" díky ní mě neskličuje samota, které jsem se tak bála od odjezdu z Prahy. Rozloučily se a já se vydala zpátky k domovu. Takle jsem musela používat zadní vchod, hlavně aby na mě nepřišel táta, to by byl průser.

Druhý den jsem opět přetrpěla ve škole, začala jsem se pomalu oťukávat s děckama ze třídy. Byli všichni moc milý až na Markétu ta byla dost naštvaná že jsem si sedla za ni. Mě to taky moc nepotěšilo, ale nejsem blbá abych si sedla do první lavice.
Hodiny utíkaly rychle, na každou hodinu jsem si zařizovala nový sešit a pěkně jsem se s tím piplala, nebo si opisovala texty. O velké přestávce jsem měla sraz s Hor na dvoře. Došla jsem tam a jak jsem si všimla tak se tam shromáždila celá banda. Byl tam i Ivoš, Milan, Tom, Řízek a samozdřejmě tam nechyběla Markéta.
"Ahój!" křičela na mě už z dálky Hor.
"Ahoj lidi! Jak je?" došla jsem tam s pozitivní náladou, s myšlenkou na dnešní odpoledne jsem tajně mrkla na Hor.
"Hele lidi co ten zápas dnes odpoledne? Začíná v 6 kde dáme sraz?" pronesl důležitě Řízek. Byl takový menší a trošku silnější asi proto mu říkali Řízek, každopádně dobrá přezdívka, pomyslela jsem si.
"Zápas? jaký?" snažila jsem se vmíchat do debaty.
"Fotbáál!" začal Ivoš šílet a dělat taneční kreace až mu podjela noha a skončil na zemi. Všichni jsme se mu vysmáli.
Zahlídla jsem ho už z dálky. Šel přímo k nám. V obličeji výraz "Bože co ta tam zas dělá". Začínala jsem na něj být alergická, na ty jeho pohledy. Vždycky jsem se snažila s každým vycházet, jenom holky tipu Markéta a Ivana jsem nestrpěla.
"Tak co Terko půjdeš?" zbráboral se ze země Ivoš. "Dneska asi ne mám povinnosti, slíbila jsem tátovi že mu s něčím pomůžu." opět jsem zalhala, s takovou ze mě bude lhářka prolhaná.
"Čau lidi" pozdravil a Markéta se na něj hnedka přilepila. "Ahoj lásko, potřebuju abys mě hodil do Brna, jsem objednaná ve 3 na nehty" začal ten růžový hlásek. Podívaly jsme se s Hor na sebe a obě protočily panenky. Ještě že má stejný názor...
"Jo hodím tě tam, ale věděla si Marky že dneska zrovna nemám čas." řekl naštvaně. "Si zlatíčko" odpověděla, rozloučila se sbalila si věci a spěchala za dalšíma panenkama na druhou stranu dvora.
"Jé my jsme tě ještě neseznámili, to se musí hnedka napravit! Tohle je Terka" ukázala na mě Hor. Hmm měla jsem jí o té příhodě říct, možná by to tak nehrotila.
"Nazdar Jakub, ale my už se tady s paní nevychovanou známe" probodl mě očima.
"No tak prr, možná kdybys nebyl tak protivnej tak bych nebyla tak nevychovaná!" vrátila jsem mu pohled.
Všichni na nás zírali a nevěřili vlastním očím, že tady po sobě štěkáme jak dva psi.
"Si myslíš že se na tebe musí všichni usmívat? Seš trochu najivní nemyslíš?" opovržení v jeho hlase bylo až viditelně znát.
"Takže už se znáte, paráda" zachránila to Hor, protože sem byla připravená táhnout do boje.
"Jo bohužel" zavrčela jsem, ale zklidnila jsem se.
Přestávka se chýlila ke konci, rozloučila jsem se s děckama. Jakuba sem probodla pohledem Lva a šla jsem do třídy.
Po škole jsem spěchala domů a začala se chystat, natáhla dlouhé trenky a na to volné kapsáče, tričko, paruku, kšiltovku a Patrik byl na světě.
Přesně ve 4 hodiny jsem čekala před školou. Začaly vycházet davy lidí a mezi nima i Hor.
"Ahoj Patriku!" volala na mě už od vchodu!
"Ahoj" nasadila jsem hrubější hlas.
Za ní se vyvalil Tomáš a Jakub. Jakub? Co ten tady dělá??? Neměl odvést Markétu na nehtíčky????
Ať nejdou sem, ať nejdou sem,.. kolovalo mi pořád dokola v hlavě, ale naprosto zbytečně. Hor je táhla přímo ke mě.
"Ahoj Hor" pozdravila jsem kamarádku skoro basem.
"Ahoj Paťo, seznámím tě s klukama, jsou na tebe zvědavý od té doby co se o tobě zmínil Ivoš. Takže tohle je Tomáš a tohle je Jakub." trochu mě to zarazilo.
"Ahoj" navzájem jsme se pozdravili.
"Hor říkala že se chceš jít podívat na box, taky chodím tak bys mohl jít se mnou jestli chceš." vybalil na mě Jakub. Krve by se ve mě nedořezali. Naznačím jí že jak budeme o samotě tak ji zaškrtím. Pobaveně se usměje. "Jo to bych byl moc rád, neznám to tu."
"Fajn, a kdy bys chtěl začít?" zeptá se.
"Hnedka, teda co nejdřív, klidně dnes jsem připravenej" nakloní se k nám Hor "paráda svůj úkol jsem splnila a jdu domů, kdybys ses nudil Páťo tak se klidně večer ozvi." a mrkne na mě.
To si piš že se ozvu, rotuje mi hlavou, rozloučili se odešli s Tomášem pryč.
"Chodíte spolu?" vybalil na mě Jakub
"Jako, jako s Hor?" vykoktala jsem ze sebe a neubránila se úsměvu "my jsme jen kamarádi, jsem tu nový takže se mě... dá se říct ujala. Půjdeme?" nechtěla jsem se s ním moc vybavoat, chtěla jsem se zapsat a zatrénovat si.
"Jasně" vyšel první, naštěstí, jinak by se asi divil jak to tu neznám kdybych si to tam namířila přímo. Když jsme dorazili do tělocvičny začal se mě zmocňovat zvláštní pocit. "Tam je náš trenér, běž se zapsat a domluvit se s ním, já jdu zatím do šatny, ty jsou tamhle" a ukázal směrem k šatnám. "Ok, dík" a vyrazila jsem. "Dobrý den, chtěl bych se zapsat do boxu." sjel mě pohledem od hlavy až k patě. "Máte nějaké zkušeti? je to docela na fyzičku."
"Ano, chodil jsem asi rok, ale už je to delší dobu, potřebuju se do toho zase dostat." pak už mi jen vysvětlil jak to tam chodí a bez menšího problému poslal do šatny. Musela jsem se v duchu smát jak jsem to zvládla levou zadní. Můj úsměv se ale vytratil když jsem vstoupila do pánské šatny. To už byl jenom údiv.
Nestačila jsem se divit, byli tam zrovna asi čtyři polonazí kluci a já si připadala jako v cukrárně. Jednomu jsem delší dobu koukala na záda. Takový vypracovaný krásný tělo.. Jenže pak se otočil a já zjistila že je to Jakub. Tohle mě probralo jako 3 facky. Okamžitě jsem vystřízlivěla a šla jsem se převlíct. Radši za roh, ještě že ta místnost byla tak dobře postavená a mám se tu za co schovat. Natáhla jsem na sebe tepláky a triko. Měla jsem už za tu dobu solidní výbavu, od boxerských rukavic po chrániče na zuby. Ještě pořádně stáhnout vlasy, aby mě nic nepřekvapilo a mohla jsem jít.
Než jsem se tam došourala, byl akorát nástup.
"Takže dneska si dáme klasický trénink a naučím vás novou techniku...." zatím co mluvil já se rozkoukávala, byla jsem oblečená na těsno, ale co bych pro box neudělala. Ze startu 20 kliků, 10minut sprint.. To co by mi chybělo. Nechápala jsem, jak mě mohl tak podcenit a říct že by to "holka" nezvládla, byla jsem za to na něj naštvaná.
"Takže kluci do dvojic" zavelel Mareček po rozcvičce a já už viděla jak si to ke mě šine Jakub.
"Zvládáš to dost dobře na to že si takovej malej" usměje se. Když má dobrou náladu a pořád nebručí tak není zase až tak protivnej.
"Tohle je to co jsem potřeboval. Pořádnej trénink. Jdeme na to?" postavila jsem se a chystala se k útoku. Jenže pak jsem si to uvědomila, s klukem jsem ještě nikdy neboxovala.
"Ale prosím tě šetři mě, boxoval jsem dávno, a nebyl jsem v tom zrovna nejlepší" opět jsem zalhala. Páni, boxuju 7 let a jsem v tom dost dobrá. Ale tady mezi těma klukama budu těžkej podprůměr. Nasadila jsem si vysokou laťku.
"Můžem?" postavili jsme se proti sobě a začali.
Vypálil ránu pravačkou, vykryla jsem ji a rychlostí blesku mu zasadila spodní hák levačkou. Byla to rychlost a já jsem věděla že musím být rychlá abych jim stačila. Mohli by mi vypálit pecku a já bych lehla a už nevstala. Stejně jako Jakub. Musela jsem se smát jak se po té ráně skolil k zemi.
"Neříkal jsi že už si to dlouho nedělal?" vykulil na mě oči.
"Moc se omlouvám netušil jsem co ve mě je" pokusila jsem se o úsměv a podala mu ruku aby mohl snadno vstát.
"To je v pohodě, alespoň vím že si na tebe mám dávat pozor." usmál se a do konce tréninku už jsem měla co dělat aby mi to neoplatil.
"Půjdeš na pivo?" docela mě to zarazilo pivo a po tréninku, ale jsem kluk tak se tak musím chovat.
"Jasný, ale fakt jenom na jedno, musím zítra brzo vstávat. A kam půjdem?" a rozhodla se, že si v kůži Patrika pobudu ještě chvilku.
"Do Bleku, nic jinýho tady stejně není" zbalili jsme si věci a vyrazili.
"Musím uznat, že na to jak si malej a nemáš moc sílu tak si mrštnej a jde ti to fakt dost dobře" pochválil mě Jakub. "Dík" a dál jsem to nerozváděla. Ale fakt mě to potěšilo.
Cestou jsme se bavili o škole, zjistila jsem že ví co chce a to mě docela překvapilo. Měla jsem na něj úplně jiný názor. Přehodnotila jsem to a zjistila, že se s tím klukem příjemně povídá.
V Bleku jsme dali dvě pivka a domluvili jsme si další trénink.
"A kde tu bydlíš?" záludná otázka mířená na mě a já neměla vymyšlenou naprosto žádnou historku co bych mu mohla napovídat.
"V těch novostavbách na druhým konci vesnice" zrovna jsem se rozhlodla nelhát. Nic méně přímou adresu jsem mu sdělit nehodlala. Naštěstí Jakubovi zazvonil telefon.
"Ahoj Marky" Markéta si teda uměla vybrat dobu. "Jasně, jasně, budu tam za 15minut. Čau." Zaklela jsem v duchu a lítostivě se zahleděla mimo.
"Tvoje holka?" zeptala jsem se ze zvědavosti.
"Ano, Markéta, půjde nám naproti tak tě s ní seznámím" celá žhavá Jakube.
"Rád ji poznám" lžu lžu a lžu. Už mi to začíná jít čím dál tím líp.
Zaplatili jsem a vyrazili mým směrem domů. Z dálky na nás mávala Markéta. Měla na sobě příšernou růžovou mikinu a boty na podpatkách.
"Ahoj Zlato" a rovnou mu dala pusu na tvář. Slušelo jim to spolu, i když Jakub má na lepší.
"Ahoj Marky tohle je Patrik, bude se mnou chodit do boxu." podívala se na mě takovým zvláštním způsobem a natáhla ke mě ruku.
"Ahoj jsem Markéta, ale všichni mi říkají Marky." natáhla jsem k ní ruku a měla sto chutí jí ji rozdrtit i s těma umělýma nehtama.
"Jak je?" započala jsem pokus o konverzaci.
"Výborně jako vždy, mohli jste se kluci zmínit došla bych za váma, beztak jste byli v Bleku ne?" nadhodila.
"Ano v Bleku, ale to jsem netušil že má Jakub tak okouzlující přítelkyni." usmála jsem se na ni a v duchu jsem umírala smíchy jakou si z ní dělám srandu. Ale Jakub na mě zíral. Poplácala jsem ho po zádech a chystala se vypadnout.
"Já už vás musím opustit, trošku mě tlačí čas. Rád jsem tě poznal Marky." vysloužila jsem si od ní úsměv a pádila jsem domů.
"A spolu jsme domluvení takže ve čtvrtek v pul pátý, díky Jakube" rozloučili jsme se a já vyrazila domů.
Když jsem došla domů a vyslíkala se, někdo zaklepal a vešel. Ještě že jsem měla dole paruku a kalhoty, rychle jsem přes věci hodila peřinu a s úsměvem jsem se otočila.
"Zlato kde si byla? Ani jsem tě neviděl přijít. Nechci aby si takle trucovala, dva dny jsme tě s Ivanou neviděli." pronesl zklamaně, ale proč se zmínil o Ivaně, nepochopím.
"Ale táto, já netrucuju." a upřímě se na něj usmála "víš dneska jsem se byla zapsat na box, tak jsem si dali trénink a potom jsme si šli sednout na chvíli. Nic zvláštního, budu mít tréninky asi 3x do týdne jako v Praze. A navíc si tady nacházím kamarády" vysvětluji tátovi aby se nebál že divočím.
"To je dobře že si hledáš kamarády, nechci aby si zapoměla na Prahu, ale chci aby sis zvykla tady. Mám tě rád." řekne a obejme mě.
Ach jo.. kdyby věděl co to tady dělám asi by nebyl moc nadšenej. Ještě mi ve dveřích popřeje dobrou noc a odejde.
Ještě napíšu smsku Hor a usínám.