Černá díra - šestá část

„Dala bych si… hmm… asi palačinky,“ přemýšlela Marika nahlas a tázavý pohled stočila na dvojici před sebou v domnění, že z nich možná taky něco vypadne. Damián se podrbal na hlavě se slovy „nemam hlad“ a Týna se bezradně dívala do jídelního lístku. „Přeložim ti to,“ nabídl se, a aniž by čekal na odpověď, vytrhl jí ho z ruky. „Si u ryb… Ty chceš rybu?“ podíval se po ní překvapeně a ona jenom něco tiše zabrblala. „Já myslel, že ryby moc nemusíš?“ poznamenal kousavě a nasadil provokativní úsměv. „Hmm, tak blbá ještě nejsem, abys věděl. Prostě nějakou chci ochutnat,“ odsekla mu s vražedným výrazem a bez varování si ho vzala zpátky. Chvíli se pošťuchovali a přetahovali se o pár listů papíru jako děti, zatímco je Marika upřeně pozorovala.

„Vy dva spolu chodíte?“ zeptala se uprostřed bitvy o jídelní lístek, během níž se po tomhle povedeném páru otáčela i většina personálu a hostů. Naprosto je ignorovali, ale ve chvíli kdy Marika vypustila z pusy něco pro ně tak absurdního, oba dva ztuhli. „CO?“ vyprsknul Damián s naprosto otupělým výrazem a šokovaně si jí prohlížel. „J… Já… Jak… Co?“ vykoktala Týna okamžik po něm a jasně cítila, jak jí jemně rudnou tváře. „Proč mě to tak vykolejilo?“ ptala se v duchu sama sebe a po očku koukla na Damiána. Vypadal jako by ho trefilo. „Tak s ní bych nevydržel chodit ani jeden den,“ zahlaholil nakonec se smíchem a napil se piva, co před ním stálo.

Cítil se všelijak. Naprosto ho dostala a neměl ponětí, jak by v tuhle chvíli měl zareagovat. Proč prostě neřekl jasné ne? Stejně to tak v reálu je, nikdy to jinak nebylo a ani nebude, tak proč mu to přes jazyk nešlo? V hlavě měl v tu chvíli prázdno a tak trochu ho okupoval dojem, že v ní snad vybuchla atomovka. Když se mu konečně trochu rozsvítilo, začal si z toho dělat srandu a hlasitě se smát, aby si Marika jeho mlčení nevyložila špatně. Sice netušil, proč by mu to mělo vadit zrovna u ní, ale chtěl věci uvést na pravou míru. Podle jeho předpokladu si na to za chvíli nikdo ani nevzpomene, tak co.

Marika se po těch dvou nedívala příliš přesvědčeně, ale po chvíli se zdálo, že tohle téma pustila. „Musim na záchod,“ usmála se Týna omluvně, když se zvedala ze židle. S velkým sebezapřením udržela škleb na tváři až do chvíle, kdy za ní klaply dveře od toalet. Co to mělo být?! Opřela se rukama o umyvadlo, pustila vodu a chrstla si jí do obličeje, co to šlo. Studená jí stékala v pramíncích po tváři a make-up se roztekl spolu s ní. Týna to ignorovala, jen se s prázdným výrazem pozorovala v zrcadle. Potřebovala se vzpamatovat. Rychle. Neměla ponětí, co s ní je. „Tak s ní bych nevydržel chodit ani jeden den,“ hučelo jí v hlavě pořád dokola spolu s Damiánovým smíchem. „Sakra!“ vykřikla tlumeně a dlaní udeřila do dlaždiček. „Normální pošťuchování… normální pošťuchování!“ zabručela sama pro sebe, zatímco si z tváří stírala zbytky řasenky a stínů. „Co je na tom tak zvláštního? Vždyť je to úplná pravda!“

Vyšla ze záchodů s mokrými vlasy, ale ještě se předtím znovu upravila. „Co ti tak trvalo?“ ozval se otráveným tónem zpoza nějaké knížky. Pohlédl na ni přes okraj stránek a trochu se zarazil. „Bylo mi vedro, tak sem se trochu opláchla,“ nasadila umělý úsměv a byla ráda, že už svojí pozornost nemusí věnovat ničemu jinému, než lososu připravenému na jejím místě.


Damián byl hlady, Marika si dala svoje palačinky a Týna zhltla lososa rychlostí blesku, jenom aby už mohli vypadnout a ona se ocitla někde úplně, úplně jinde. Celá ta situace pro ní nepředstavovala zrovna příjemnou záležitost. Bez zájmu si prohlížela obal knížky, kterou Damián pořád svíral v prstech. Dozvěděla se, že patří Marice a jde o fantasy příběh plný upírů a nemrtvých, který je zvenku posetý tmavými výjevy plnými krve. Nic pro ni. Zato Damián to hltal nezměrnou rychlostí. Nebyla si jistá, kolik zájmu jeví o děj, ale bylo to určitě víc než o konverzaci. Rozloučili se s Marikou, která se tam měla sejít se svými spolucestujícími a nerozhodně stáli před restaurací.

„Bejt s náma ještě chvíli, asi bych jí přejmenoval na piavici,“ řekl ze srandy směrem k Týně a otočil se na ní. Chtěl jí trochu rozveselit, když viděl jak je zamlklá. Nijak neodpověděla, asi ani neregistrovala, že na ní mluví. „Co je s tebou?“ Trhla sebou a zmateně se po něm podívala. „Proč si jí slíbila tu zítřejší pláž?“ zeptal se tak nějak neutrálně. „Zdá se, že mu Marika zas až tolik nevadila, jinak by už dělal hysterickou scénu,“ pomyslela si a trochu se usmála, když si představila, jak by asi reagoval. „Jen tak… Ať si užiješ starou kamarádku,“ zachechtala se škodolibě. „Nepudem zpátky do hotelu? Sem nějaká vyřízená,“ dodala ještě a hodila po něm psí oči. „Tak dem prcku,“ odpověděl po chvíli s hraným povzdechem a kamarádsky jí chytil za rameno.