Darling 11

Doma jsem ráda když si sednu. To zase byla noc. Ač se bráním jak se dá musím na něj pořád myslet. Sakra je to jen šéf. Nic víc. Trocha svalů rozum žádný. Namlouvám si a přitom vařím večeři. Je sice noc ale jestli mi teď něco chybí tak vůně domova. Byt je prochladlý jakoby tu snad nikdo ani nebydlel a více je mi smutno. Těstoviny s omáčkou provoní byt zanedlouho. Tak nějak prázdně sedím na pohovce v obýváku a přemýšlím. Co teda dál. Ač je moje práce nemorální měnit ji nechci. Tam se mi moc líbí. Až na ty výčitky svědomí. V bytě kde jsem sama si připadám jako ve svěráku. Vzpomenu si na své kamaárdy z dětství. Kde jim je teď konec. Ze střední mi taky moc holek nezůstalo. Tehdy jsme každá měla své sny a přání a ty se nám skoro všem skoro všechny rozplynuly. Jím a přitom tupě civím do zdi. vydrží mi to až do 5do rána. Pak už svítá a mě napadne že bych mohla jít spát. Usnu jako špalek.
Vzbudím se až ve dvanáct odpoledne. Ani nějak nevím co dělat. Jako tradičně se jdu nanicovatě flákat městem. Vystrojím se jako dáma a trajdám Prahou. Procházím parkem a potom kolem různých obchodů,které už znám snad zpaměti. Potom narazím na obchod s orientálním zbožím. ač do tohohle stylu rozhodně nezapadám zavítám dovnitř. Uvnitř sedí mladý kluk. Může mu být asi pětadvacet. A já jako omámená procházím obchodem. Potom narazím na letáček. Kurzy jogy? Jen co letáček vezmu do ruky přiskočí kluk.
,,Zajmá vás to?" Zvědavě nastrčí svůj špičatý nosík ke mě do letáčku.
,,No po pravdě ani nevím." Vykoktám ze sebe.
,,Můžete to jen zkusit." Usměje se.
,,Vy o tom něco víte?" Prozíravě si ho přeměřím.
,,Já to cvičím." Předvede svůj perlový usměv. Potom odejde zpět za pokladnu a zkasíruje nějakou paní.
Otočím letáček a pokračuju ve čtení kde to je. On zase pak přiskočí ke mě. Když se otočí jestli něco nezapoměl uvidím že má dredy svázane do culíku. Ani mi to nedošlo. opravdu mu sluší.
,,Přemýšlím kde to je?" Řeknu váhavě nahlas.
,,Tady kousek. asi o tři ulice vedle je tam menší prostor pro akce." Pokyvuje hlavou a já si prohlížím jeho korálky na krku v barvách Jamaiky. Potom se plnýmy rty usměje a mě se jakoby najednou podlamují kolena.

Z obchodu vypadnu jako omámená a letáček pečlivě uložím do kabelky stím že tam půjdu. Už jen kvůli tomu dredaři.Domů dojdu tak nějak přiopilá něčím podivným a jsem ráda že ještě existují lidé co srší pohodou. Napětí trochu polevilo a já s hrůzou zjistím že za chvíli budu muset zase do práce.