Darling 12

Domů dojdu s úlevou. Začnu se připravovat. Nějak se mi extra nechce malovat. Vlezu si do vany a tam se dívám do stropu. Potom hypnotizuju kliku jakoby měl každou chvíli otevřít. Představuji si že dveře koupelny otevře minimálně ten dredař. V ruce bude mít svíčky a bude bez trička. Usměje se těmy plnýmy rty a potom si vleze ke mě.
Když si uvědomím nad čím přemýšlím zajedu do vody i s hlavou. Hladina pěny vyjede těsně na hranici vany.

Po chodníku už zase kráčím sebevědomě. Jakobych byla někdo jiný. Je příjemná tma a přijatelné teplo. Lidi kolem mě zase spěchají až na nějaký zájezd. Ty zvedají oči k sochám a vysokým domům a tak není divu že do mě jeden z turistů narazí.
,,Sorry." Usměje se mile ježatý blonďák.
Kysele se zatvářím a vyhnu se mu obloukem. Těchto vyzívavých tipů je tu plná Praha. Zachytávají váš pohled a čekají na první příležitost Vás otravovat. Raději přidám do kroku.

,,Čau." Pozdravím tu hroznou blondýnu za barem. Dneska má na sobě něco modrého. Podívně krátké šaty. Sluší ji jen dojem kazí nějaké růžové srdce a náušnice. Nejspíše nějaká souprava od klienta. Dovolím si tipnout a projdu dozadu směrem ke koženým dveřím. V šatně se svléknu. A potom pohledem zavadím o zrcadlo. Jen běž zase z kůží na trh. Něco mi řekne někde uvniř mě a já se leknu. Leknu se tak že až poodstoupím od zrcadla. V koši s čistýmy oblečky nahrabu cosi titěrného oranžového. Kraťásky spojene s podprsenkou pomocí stříbrných korálků.

K tyči se mi moc nechce a tak se chvilku potloukám okolo baru.
,,Co je potřebuješ něco?" Optá se bloncka.
,,No jen se chci zeptat jestli ty nepotřebuješ s něčím pomoct." Usměju se připravena že bych se s ní mohla přeci jen nějak sblížit a udobřit.
,,Ne spíše běž na plac." Odvětí pohodí blond vlasy a hrábne lopatkou do ledu. Na plac znamená k tyči.
Tam se mi právě dneska nechce.
,,Nějaký problém?" Přistoupí ke mě šéf a já se polekaně otočím. Ani jsem si nevšimla že přišel. Přiloží mi ruku na holá záda a mě přejede mráz po zádech.
,,Ne." Odsekne blondýna. A on potom nastrčí obličej ke mě. Já jen udělám uhybný manévr hlavou a jdu k tyči. On po mě sekne pohledem. u tyče jsem taková divně přimrzlá. Spíše se jen tak vrtím a vůbec to není nijak divoké přitažlivé či něco podobného. cítím že místo očí mám dnes prázdné kruhy. Podnik je skoro prázdý. Tu a tam jsou asi tři lidi. Jsou to více méně pravidelní zákazníci co sem chodí.

,,Čáu.já jsem Monika." Představí se holka co mě jde střídat. Ta má v očích přímo spalující plameny. Ta je přímo eroticky nabitá a já se na ní dívám jako na spásu.
,,Já jsem Tereza." Podám ji ruku. Když se jdu k baru napít vody a čekám na Matonku od blondýny zavolá mě šéf.
,, Na slovíčko." Zamává na mě a mizí dozadu. Předpokládám že jde do těch kožených dveří. Se skleničkou kterou nafasuju se ženu za ním.
,,Děje se něco?" Optám se mile neboť pohyb mi trochu zlepšil náladu.
,,Zavři." Poručí mi.
,,Rozkaz." Usměju se a zavřu. Potom vytáhne z kapsy pětistovku a rozepíná si kalhoty.
,,Dělej pojď." Poručí přísně.
,,Ale to přece." Protestuju.
¨,,Neslyšela jsi co jsem ti říkal?" Podívá se zlostně a já o krok dozadu ustoupím.
,,Mám naděláno co mám mít." Zaprotestuju a na okamžik se mi vybaví roztomilí ital.
,,Co si to dovoluješ." Vytáhne ruku z kalhot a přitáhne mě k sobě za vlasy. Ani to nebolí ale spíše cítím ponížení.
,,Snad se ti nehnusím." Dívá se mi zlýma očima do mých a já z nich mám hrůzu. Cítím jak se mi klepou ruce.
,,Tak vykouříš mi ho nebo ne?" Ptá se takovým tonem hlasu že nelze odporovat. Potom jak mě drží za vlasy přitáhne mě ke křeslu a mě nezbyde nic jiného. Když konečně skončím jsem zadýchaná jako po maratonu.
,,Semnou si nezahrávej." Řekne rádoby konejšive. Jeho hlas zní už o poznání klidněji.

Vrátím se zpátky na bar a čekám zda někdo přijde nebo se bude chtít pobavit. Chlapy co tam jsou mají zatím o zábavu postaráno. Potom přijde Monika a přisedne si.
,,Uf dej mi colu.Potřebuju se nastartovat." Vydechne a koukne na hodiny nad barem. Pohledem prozradí jakoby říkala že je teprve půl jedné.
,,Pohlídejte to tu." Vyštěkne bloncka a zmizí. Asi na záchod. Jen si ji nevěřícně prohlížím.
,,To nic." Mrkne na mě Monika.
,,Je hrozná zavrčim." A podívám se kamsi do tmy za ní.
,,Není jen to má v životě těžký. Má dvě děti a je na to sama." Lokne si coly.
Nevěřícně si ji prohlížím a zpracovávám fakt, který mi právě sdělila. Tahle drobná blondýnka s obličejem holčičky má dvě děti. Nechce se mi tomu věřit.
Pak přijde a my jdeme na šatnu převléknout se.
,,kam jdete?" Potká nás šéf.
,,Převlíknout se." Odvětí Monika.
,,Kašlete na to holky to tu zvládnoíu běžte domů jestli chcete." Řekne nějak smířlivě. Ani se mi domů nechce. Co tam? Sama v prázdníém bytě. Než odejde podívám se do jeho krásných očí. je nádhernej ale proč se chová jako hovado. Absolutně to nechápu. Přeci nemůže být takový sobec,tyran a hlupák.