Tereza 5

Odpoledne jsem si šla zaběhat jako obvykle. Zastavila jsem se na místě kde jsem tehdy seděli spolu jako s Patrikem. Seděl tam. Hlavu měl zklopenou a zase si něco črtal. Když mě konečně zaregistroval a zvedl hlavu, jeho pohled mě tentokrát překvapil. Byl zničenej. Šla jsem za ním, mlčky jsem si k němu přisedla a oddechovala. Potřebovala jsem mu toho tolik říct, ale jako Patrik, takže jsem tam jenom mlčky seděla a čekala že začne on. Myslela jsem si že chce být sám když stále mlčel, a tak jsem se zvedla že si doběhnu kolečko a půjdu domů.
"Neodcházej" podíval se na mě s prosíkem.
"Je mi líto že jste se s Markétou rozešli, asi tě to mrzí co?" začala jsem konverzaci a hrozně jsem chtěla vědět co si myslí.
"Markétu už vůbec neřeším, je mi úplně fuk" uchechtl se.
"A stalo se teda něco?" neovládla jsem se a zeptala se, i když jsem nečekala odpověď.
"Ne" přesně jak jsem čekala. "Vlastně jo stalo. Proč se mi vyhýbáš?" vykulila jsem oči, ale nedokázala jsem mu na to odpovědět stejně jako on na mou otázku.
"Nevyhýbám se ti." nevím jestli tohle čekal, v duchu jsem si nadávala co to ze mě zase vypadlo.
"A co Patrik? Nějak jsme se teď na tréninku míjeli." zajímal se.
"Paťa zůstává občas v Brně, někdy mu to nevyjde, ale příští týden by měl mít čas." rozhodla jsem.
Nebudu se mu vyhýbat a Tereze to stejně nepoví. Kdyby věděl co vím já, asi už by mě nechtěl nikdy vidět.
"Rád si s ním zatrénuju, dáš mi na něj číslo?" a vytáhl mobil a čekal až mu ho nadiktuju.
"Jasně" vytáhla jsem telefon a dělala že hledám v telefoním seznamu, pak jsem mu nadiktovala svoje starý číslo, co jsem dala aji Markétě.
Poděkoval, odložil skicu a díval se na mě.
"Proč se na mě tak díváš?" zeptala jsem se když už jsem z toho začala být nervózní.
Vstal, stoupl si nade mě a stále se díval. Zrychlil se mi tep. Když si ke mě klekl slyšela jsem bít vlastní srdce. Pohladil mě po tváři, přiblížil se ke mě a začal mě líbat.
Polibky jsem mu ihned oplácela. Byly něžné a byl v nich náboj. Líbali jsem se čím dál tím náruživěji. Chytla jsem ho kolem ramen a přitiskla k sobě co nejblíž, abych mohla cítit celé jeho tělo u sebe. Položil mě pomalu do trávy, rukou si mě přidržoval a pomalu sjížděl polibky po mém krku. Začala jsem být vzrušená a on taky. Rukou mi zajel pod tričko a hladil moje ztvdlé bradavky. Oba jsme si to užívali. Začala jsem zjišťovat že se máme rádi čím dál tím víc. Jenže tady byl jeden zádrhel, který se mi dral na povrch. Patrik.
"Dost" vzdechla jsem a rychle se začala sbírat na nohy.. "ehm...e..já.. ee.." začala jsem zase koktat. Jakub se na mě nechápavě díval. "Promiň" špitla jsem, otočila se a zdrhala pryč.
Když jsem dorazila domů, v návalu vzteku na Patrika a v naprosté euforii jsme si nasadila boxovaci rukavice a bušila do pytle. "Sakra! kruci! dorpčic!" a mlátila jsem hlava nehlava. Jak jsem to mohla dopustit?! Zajít tak daleko?! Co jsem to udělala?!?! Začala jsem se nenávidět. Najednou někdo zaklepal na dveře. Táta.
"Děje se něco Terezko?" vykulil oči když mě viděl naprosto nepříčetnou a rudou jak mlátím hlava nehlava do pytle.
"Jo děje!" zařvala jsem a bušila dál.
"Počkej Terezo" a šel pomalu ke mě, když viděl že se z toho amoku nemůžu dostat. Objal mě svým velkým tělem a přidržel mi obě ruce. Najednou to na mě všechno přišlo. Složila jsem se a začala brečet.
"Ach jo tati.. já jsem to tady vzala za špatnej konec.." vzlykala jsem "kdyby jsme nikam nejeli nemusela jsem řešit takový prkotiny a do všeho se zamotat.." objala jsem ho kolem krku a brečela mu na rameni.
"To je v pořádku holčičko" hladil mě po vlasech a nechal mě vyplakat.
"Vím, že to tady pro tebe není jednoduchý, ale jsi po mě, takže věřím že se s tím popereš a uděláš správnou věc." promluvil na mě.
"Děkuju tati, když už jsem něco začala, musím to dokončit, i když to není jednoduchý." stiskla jsem ho v objetí.
"Kdybys cokoliv potřebovala, jsem tu" zdůraznil a když viděl že jsem se uklidnila, nechal mě samotnou přemýšlet.
Tu noc jsem nemohla usnout, stále jsem myslela na dnešní odpoledne, na Jakubovy polibky, byly tak vášnivý jako kdyby mě chtěl celou sníst.
Druhý den ve škole jsem se nikomu nevyhýbala, došla jsem za děckama na dvůr, šprýmovala s Hor. Otočila jsem o 180 stupňů.
"Teda konečně máš dobrou náladu Terezko, představ si že včera jsem se bavila s Robinem" začala nadšeně vyprávět "dokonce se zajímal jestli náhodou nechodím s Patrikem, když nás spolu nejednou viděl" bylo na ní vidět jak je šťastná. Byla jsem ráda, že alespoň tohle Patrik nezpackal.
Když dorazili aji kluci, tak můj první pohled šel Jakubovi. Usmál se na mě. Konečně se usmál. Štvalo mě že si ho nemůžu kvůli Patrikovi připustit víc k tělu. A on to cítil. Věděl že něco u mě nehraje. V hodině jsem si zapla starou simku a došli mi 2 zprávy. První od Markéty:
"NETUSIM PROC SI SE MNOU TEDA TOLIK FLIRTOVAL KDYZ NEKOHO MAS. NECHCI ABY TO TAK SKONCILO. PRITAHUJES ME..."
Výbuch smíchu na mě nenechal čekat. Celá třída se na mě otočila včetně Markéty, která mě opět probodla pohledem zlého vrčícího psa.
"Co je tak ftipné?" ptal se učitel.
"Ale nic, omlouvám se" a stále s rohlíkem ve tváři. Druhá zpráva byla od Jakuba:
"AHOJ KAMO, KDE SE FLAKAS??? DOJDES V PONDELI NA TRENINK? JAKUB"
Nemohla jsem neodpovědět:"AHOJ! POCITEJ SE MNOU, DAME SI DO TELA. P."
Byla jsem potěšená a z Markéty navíc ještě vysmátá. O víkendu jsme byli s děckama v Bleku, ale tentokrát jako Tereza, na Patrika jsem byla naštvaná.
Popíjeli jsme pivko a bavili se. Nemohla jsem si nevšimnout Jakubových pohledů, které na mě házel. Jako by mě chtěl mít u sebe, líbat a hladit. Sakra už zase na něj myslím.. okřikla jsem se. Asi už to nevydržel vstal a šel ke mě.
"Nezahraješ si se mnou šipky? Minule jsem je hrál s Patrikem a docela mě vydrtil." usmál se.
"Tak jo, ale vůbec je neumím" mrkla jsem na něj
"To nevadí já tě to naučím" stoupla jsem si před šipky a hodila vedle. Sakra jakto že mě to nejde??
"Musíš si stoupnout takle" natočil mě na bok a stoupl si za mě, vzal mi mou ruku, napřahoval s ní a šeptal mi do ucha "a pak jenom zamiř a hoď " a já hodila střed ani nevím jak. Cítila jsem jeho dech na krku a naskakovala mi z toho husí kůže. Nakonec jsem přeci na tom nebyla až tak špatně, ale nevyhrála jsem. Jakub se na mě stále díval.
"Je neskutečný jak jste si s Patrikem podbní" zarazila jsem se.
"Máme to v rodině" řekla jsem a nervózně se podívala na hodinky "jé to už je tolik hodin?? Musím už jít nebo mě táta přerazí. Tak zítra ahoj."
Sesbírala jsem si všechny věci, zaplatila a pádila domů. Nemohla jsem dál snášet jeho pohledy. Uvnitř mě to hrozně bolelo a měla jsem výčitky svědomí. Jenže co mám udělat aby to bylo správné? Nic. Protože v tomhle případě je to nemožné. Nemůžu si jenom tak vymazat bráchu, kterýho jsem nikdy neměla. Začínala jsem se za to proklínat. Můžu ho poslat třeba na 5 let do zahraničí. Paráda začínal se mi rodit v hlavě celkem dobrej plán. Sbohem Paťo, ahoj Jakube.
V pondělí jsem se vymluvila že je mi špatně abych nemusela do školy. Celý den jsem se válela v posteli nebo pařila hry na notebooku. Nemohla jsem se na Jakuba dívat. V půl 5 jsme měli sraz před školou. Dorazili jsme tam oba zároveň a plácli si na pozdrav.
"Nazdárek kámo, tak jak je? kde si se celou tu dobu byl?" smál se. Byl rád že mě vidí.
"Zdáár, jen jsem se tak poflakoval" usmála se a pokračovala "hele minule to s tou Markétou.." zastavil mě.
"Hele, to vůbec neřeš spíš bych ti měl poděkovat zachoval ses výborně, nejdřív si do toho odmítl jít a aji když po tobě vyjela si ji odstrčil. Všechno jsem to viděl Paťo. Konečně jsem otevřel oči a zjistil co je zač. Musel jsem se na ni dívat pod růžovýma brejlema. Je sice fakt sexi a hezká, ale je to neskutečná mrcha, která by mi neváhala zahnout nikdy a nikde." vyrazil mi dech tím co řekl, vůbec mi to neulehčoval.
"Co je s Terzou? Dneska nebyla ve škole" ještě jsem se ani nevzpamatovala a už na mě hrnul další otázku.
"Terce bylo špatně, zítra už určo půjde do školy" řekla jsem jako by bez zájmu ale u srdce jsem byla potěšená že se zajímá.
Převlíkli jsem se a začali s rozcvičkou, pořád se mě držel takový zvláštní pocit. Výčitky svědomí. Obelhávám člověka, kterého miluju. Už jsem si v tom byla 100% jístá. Miluju ho.
"Takže do dvojic a začneme!" řval na nás zase Mareček "První na řadu půjde Jakub s Patrikem." Měli jsme si dát match. Kdo z koho. Nebyla jsem si moc jistá. Měla jsem plnou hlavu Terezi a Pati. Začali jsme. Dával sice rány, ale já jsem přeborníkem v uhýbání. Ještě že tak. Když jsem mu zasadila hák, skoro to s ním nehlo. Přestávala jsem se soustředit, když v tu najednou bum! Zatmělo se mi před očima a já ležela na zemi. Probrala jsem se skoro okamžitě. Všichni se nade mnou skláněli jestli jsem v pořádku. Hlavně Jakub.
"Promiň kámo nechtěl jsem dát takovou ránu, myslel jsem že uhneš.." seděl u mě a se psíma očima na mě koukal. Až když jsem mrkla, zjistila jsem, že to odneslo levý oko. Začalo pomalinku natýkat. Jakub mi pomohl na nohy. Odvedl mě do šatny a šel pro led. Neodolala jsem a podívala se do zrdcadla. Takovej monokl! Pane bože a to ještě nateče, co jsem komu udělala.. Kdyby věděl že jsem holka! asi by mu vypadli oči a cítil by se mizerně, v horším případě bych mu zahýbala s egem. Hmm paráda Terezko, jsem zvědavá jak tohle vysvětlíš. Myslím že se hodím ještě týden marod, neli déle. Kruci! Nejraději bych poslala Patrika na 5 let do zahraničí hned!!! Realizace se blíží. Ve dveřích se objevil Jakub s ledovým gelem v ruce.
"Ještě jednou se ti omlouvám kámo, vidím že to celkem hustě nateklo." A přiložil mi chladivý gel na oko.
"V pohodě už jsem dostal i horší, aspoň teď budu vypadat nebezpečně" usmála jsem se i když mi do smíchu moc nebylo.
Trochu se mi motala hlava a oko natýkalo dál. Jakub mě za to pozval na smažený sýr v housce. A bylo vidět že ho to hodně mrzí. Já jsem si užívala prvního monokla. Dostala jsem se do toho svojí vinou a dobře mi tak.
"Jsem zvědavej co ti na to řeknou doma... Myslím že mě vaši budou nesnášet" smutně koukal "doufám že mě za to Tereza neutrhne hlavu zítra."
Nad tím jsem se musela pousmát, i když to nebylo moc vtipný.
"Hele pohoda, Tereza mi řekne: dobře ti tak a táta jak ho znám se mi vysměje" nahodím úsměv. Jakub mě poplácá po rameni.
"Neměl jsem použít vůči tobě takovou sílu. Přece jenom seš takovej prcek." usmál se a podrbal mě na hlavě jak malý děcko.
"Já ti dám prcka.. to budeš koukat co ti příště prcek provede"
"Už se na to moc těším" pak jsme se rozloučili a šli si po svých.
V hlavě mi leželo, jak to vysvětlím otci. Nikdy jsem ještě nedošla z boxu s takovým monoklem. Skusím to nějak zakrýt make-upem, třeba si toho nevšimne.
Doma jsem jen pozdravila a prolétla hned do svého pokoje, aby mě nikdo neviděl. Hodila jsem sprchu a zavrtala se do peřin. Vzala jsem si k sobě notebook a napsala vše Hor. Hlavně ať mi zítra donese úkoly ze školy. Když už se budu nudit doma.
Ráno jsem opět simulovala. Ještě že táta jezdí brzo do práce a já Ivaně nemusím nic vysvětlovat. Celej den jsem chladila monokla a nudila se. S takovou budu doma hodně dlouho, než to zmizne. Možná bych to měla říct otci, nemyslím si že mi jen tak bude tohle flákání tolerovat a monokla před ním nezakryju ani po větší vrstvě make-upu, jak jsem ráno zjistila. Chybí mi Jakub ještě mi večer napsal sms že ho to moc mrzí. Jenže teď se před ním jako Tereza neukážu pěkně dlouho. Zase budu muset být Patrik. Je to jako začarovanej kruh, z kterýho se nemůžu vymanit. Zrovna když jsem se ho chtěla zbavit musí se stát tohle.
Jestli mě po tomhle Jakub neprokoukne tak už snad nikdy... Bojím se že ho ztratím. Nedokážu s tím teď přestat.