Zemřu,když mě nepolíbíš 4.díl

Černé oči se do ní hluboko zabodly. Michael měl pravdu, Richardův obličej jako by patřil cizímu člověku.
Ostré rysy se změnily a kolem úst měl zatrpklé vrásky.
Zamířil k ní přes místnost a oči se mu chladně blyštěly.
"Co tu chceš?" vyjel na ni.
"Musím si s tebou promluvit,"šeptla.
Bylo to vždycky tak. Kdykoli Richard zuřil, nedokázala ze sebe Rachel vypravit ani hlásku. Tentokrát se ale musí překonat a říct mu, proč přijela.
"Přijedeš si sem jen tak, aniž o sobě dáš tři roky vědět." Richard povytáhl obočí. "To je nebetyčná drzost!"
"Nepřijela jsem kvůli tobě," vyhrkla Rachel nervozně. Nenáviděla v té chvíli Richarda za to, že jí vždycky svou povýšeností dokázal vyvést z míry.
"Omluvte mě," prohlásil Michael. "Jestli vám to nebude vadit, nechám vás o samotě."
Richard na něj jen chladně pohlédl a ani se nenamáhal mu odpovědět.
Když Michael odešel z kanceláře, posadil se Richard za psací stůl a měřil si Rachel tak pronikavě že zrudla.
"No tak spusť! Proč jsi mě poctila svou návštěvou? Proč si přijela? Jenom se mi nesnaž namluvit že jsem ti chyběl!!!"
Jeho hořká ironie Rachel rozlítila. Před třemi lety by se ho možná ještě bála, ale čas, který prožila bez něho, pro ni znamenal tvrdou školu.
"Určitě bych nepřijela, kdybych měla na vybranou," spustila.
"To ti věřím spíš," zavrčel a prohrábl si oběma rukama své světlé kudrny.
Přece jen si zachoval určité staré zvyky! Tohle dělával vždycky, když ho něco rozčílilo.
Alespoň ho moje návštěva vyvedla z rovnováhy, pomyslela si Rachel spokojeně ....