Únos XXIII.

Ráno, když je probudil zase stejný známý řev, je znovu stráže odvedli do známé místnosti. Nebyly tam ale nové krabice, nýbrž štětce a kýble barvy. Zajatci začínali tušit, co budou dělat. Byly tam i igelity na přikrytí nábytku.
,,Vymalujete to tu," oznámili jim strážní
Oni přikývli. Nemělo smysl se hádat. Gorily to vzaly, jakože to chápou a odešly. Lukáš se podíval po holkách a hned mu bylo jasné, že s malováním nemá zkušenosti ani jedna. Ujal se tedy vedení.
,,Takže, nejdřív musíme odsunout nábytek od stěn, pak to přikrýt a potom můžeme začít malovat," řekl.
Odsunuli nábytek a přikryli ho. Pak si vzali štětce a začali malovat.
,,Stejně nechápu, čí tahle kancelář je, Lenyho určitě neni," ozvala se po chvíli Mariana.
,,Tak kdo tu ještě je kromě Lenyho? A je tu všechno dvakrát. Tak bude asi goril." odpověděla jí Hanka.
,,No jo. To mi nedošlo," začervenala se Mariana.
,,To nikomu z nás, dokud jsi se nezeptala," řekla jí Hanka.
,,Počkat! Máme možnost něco zjistit," vykřikla Anna.
„A co zjistit?" zeptala se Milli.
,,Nevím. Cokoliv," odpověděla Anna.
,,Pravda. Ale kde můžou mít nějaké důležité papíry?" zeptal se Lukáš.
,,Co třeba ve stole?" navrhla Marietta.
,,Tak se tam koukněte. Já se podívám do trezoru," rozhodla Anna.
Rozdělili se na dvě skupinky. Anna s Lukášem a Milli vyrazila k trezoru a Mariana, Marietta a Hanka zůstaly u stolu. První skupinka měla hned smůlu, protože trezor byl zamčený. Přidali se tedy k holkám u stolu. Stůl měl tři šuplíky. Všechny byly plné papírů, které sem den před tím zajatci nastěhovali. Papíry byly úhledně srovnané do hromádek, které byly označené nalepovacími papírky. Označení typu "účty" nebo "faktury" zajatce nezajímali. Pak ale narazili na neoznačenou obálku. Chtěli se do ní podívat, ale v tom dovnitř vtrhl Leny.
,,Co to tam děláte?!" rozkřikl se na ně.
Zajatci nadskočili leknutím.