Nový svět

Ou konec prázdnin se blíží a mě čeká nástup na novou školu. A proč? No ano stěhujeme se od otce. ,,Bude to tak lepší Jani," tvrdí mamka pokaždé, když se začneme bavit o tomto tématu. Nějak si pořád nemůžu zvyknout na to, že se stěhujem. Obvyklé obavy z thoo, že vlastně nikoho neznám, budu tam nová. Noví kamarádi, škola, život. Celý svůj dosavadní život nechávám za sebou. A proč? Kvůlu rodičům se musím stěhovat ze svého domova. Někdy mám strašný vztek, vyčítám to oboum, proč se rozvedli, proč mi to dělají. ,,Budeš si muset zvykat, milá dámo," řekne mamka, protože už má mých znechucených výrazů dost. Asi mě nechápe, ale já tu nechávám vše i své srde..
,,Mami, neřikala jsi, že už tam budeme tak před půl hodinou?"zeptám se, ale přitom je mi úplně jasné včem je problém. Mamka se ztratila. Musím se nad tím pousmát a už radši vytahuji mapu, protože mi stačí jediný pohled na mamčin zachmuřený výraz. Snad mám nějaké ty orientační schopnosti a najdem to. Konečně jsem mamku navedla na správnou cestu, ale jelikož se mamce chce na WC zastavíme ještě na benzínce. Mamka si teda odskočí a já se jdu trošku protáhnout ven, protože my po té skoro tří hodinové jízdě ztuhlo celé tělo.
Ještě si zajdu na nějaké pití na benzinku, protože u mamky nakonec člověk nikdy neví jak dlouho jeětě pojede. Pečlivě vybírám něco, co by mě trochu osvěžilo, když v tom za sebou slyším menší odkašlání. Stojí tam vysoký kluk s ruzcuchanými vlasy ale milým kukučem. Mírně se na mě usměje a já pochopím, že asi zacláním a nejsem jediná, kdo tu má žízeň. Podle přešlapovábí z místa na místo poznám, že buďto nemá moc času, nebo je od přírody netrpělivý.
,,Promiň, asi zavazím co?"mírně se na něj usměju. To je v pohodě, jen jsme trochu ve spěchu, ale jinak by mi nevadilo být v přítomnosti takové krásky," zamumlá a já zrudnu. Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem nějak škaredá, ale zase taková výhra to není. Zvlněné hnědé vlasy mi sahají po lopatky a k tomu zelené oči.Postavu mám sprotovní kvůli volejbalu, který mě opravdu baví a myslím, že sem v něm i dobrá. ,,Myslím že to semnou není tak slavné,"řeknu a hledím na něho jak na svatý obrázek, protože je prostě roztomilý. Hnědé oči mu pobaveně jiskří a s usměvem mi řekne, jemu se líbím. ,,Děkuji," zahlaholím a radši se dál věnuju vybírání minerálky.,,No tak já jsem si vybrala už tě nebudu zdržovat, máš na spěch". ,,Ale nezdržovala,"usmeje se na mě a já jdu k pokladně zaplatit. Blížím se k autu, když slyším za sebou kroky, otočím se a tam mě dohání ten kluk. ,,Copak potřebuješ radu při výběru tekutin", když vidím, že nakonec nekoupil nic. Uličnicky se usměje a pivídá:,,To třeba taky ale hlavně potřebuju radu jak získat číslo na jednu holku." Celkem mě tím zaskočí a na malý moment nevím co říct. ,,Tak možná příště frajere,"řeknu a s úsměvem odcházím, byl sice pěkný ale asi už se nidky neuvidíme tak co.
Po cestě si říkám jestli sem neudělala chybu, že jsem mu to čislo nedala, vypadal strašně sympaticky, alestejnak už ho nikdy neuvidím tak co...