Společná pomsta 2

V sedmnácti skončil školu, sbalil si věci, sbalil věci i pro svého koně, rozloučil se s adoptivními rodiči a vydal se podle vnitřního hlasu směrem pryč. Projížděl spoustami vesnic, většinou projel nějakou tou vyhořelou, zničenou.
Po několika měsících dojel do nějakých ruin a koně zastavil. Ani nevěděl, proč zastavil, ale prostě najednou ucítil potřebu zastavit na tom místě. Rozhlédl se kolem sebe. Nevěděl, co to je za místo. Rozhlédl se, a najednou se najisto vydal k jednomu domu. Celá ves byla prorostlá vysokou trávou a popínavými růžemi. Pocítil, jako by na tom místě ž někdy byl, jako by ho znal. Viděl rozpadlou kůži, nejspíš kdysi sedlo. Sesedl z koně a opatrně na kůži sáhl. V ten okamžik se mu v hlavě vyrojily vzpomínky. Pochopil, že stojí u svého rodného domu. A to staré sedlo ho zachránilo před smrtí. Vstoupil doprostřed ruin, které kdysi bývaly jeho domovem, a rozhlédl se po zemi. Bylo tam spoustu trosek a bylo vidět, že tam už nejspíš byli zloději. Ale přeci jen mu to nedalo a odklízel trosky. Pomalu se začínalo šeřit a tak rovnou začal z ohořelých trosek, které ještě přežily, dělat provizorní přístřešek. Natáhl přes trámy plachtu, kterou si vzal s sebou a rozdělal oheň. Koni přinesl vodu a sundal z něj výstroj. O jídlo se mu starat nemusel. Trávy bylo kolem dostatek. Nemusel ho ani uvazovat, znal ho od malička, a věděl, že mu neuteče. Seděl v záři ohně a přemýšlel. Zatím se řídil vnitřním hlasem, ale co udělá, až nebude vědět kam? Seděl, lámal chleba a přemýšlel.
Jeho kůň najednou vystrašeně zaržál a uskočil do strany. Max byl v mžiku na nohou a doběhl k němu. Kůň upřeně zíral na zem asi metr od něj. Max tam opatrně došel v očekávání hada. Šel potichu a najednou o něco zakopl. Podíval se pod nohy a uviděl tam jakousi dýku. Zvedl jí. Na pochvě byl vyražený nějaký znak. Koukl na koně který se už ale spokojeně pásl. Tohle nejspíš bylo to, čeho se tak polekal. S dýkou v ruce došel zpět k přístřešku a sedl si. Se zaujetím si jí prohlížel. Pak se podíval na zbytky stěn a přemýšlel, kdy a kde už ten znak viděl. Rozhlížel se po stěnách a pak i po trámech, ze kterých si postavil nocleh. Najednou uviděl ten znak v jednom z trámů. Teda aspoň část znaku. Opatrně oprášil saze z trámu a srovnal znak se znakem na nalezené dýce.
Protože byl znak i na trámech, z místa, které považoval za svůj rodný dům, řekl si, že je to nejspíš jeho rodový znak. Všiml si, že vyšly hvězdy. Vyšel před ruiny a zadíval se na oblohu. Už jako malý se moc rád jen tak koukal na oblohu. Zjistil, že jeho kůň podřimuje a rozhodl se, že už si taky půjde lehnout. Dýku si položil vedle svého meče a zachumlal se do deky. Usnul a zdály se mu staré vzpomínky z dětství. Viděl v nich své rodiče a potom i to, jak bylo toto místo zničeno.