Černá díra - osmá část

Unaveně se složil do postele a ruce si překryl dlaní. Zhluboka si oddechl a přetočil se překvapeně směrem k Týně, která se právě převlékala do trička a nedokázala potlačit bolestivé syknutí. Stačil mu jediný pohled, aby pochopil. Záda měla ošklivě zarudlá a celá spálená i s rameny „Ukaž, namažu tě,“ řekl jí a ztěžka se zvedl. Z nočního stolku mezi jejich postelemi sebral krém po opalování a sednul si za ní. Mlčela, jen si ze zátylku odhrnula vlasy a nechala ho, aby jí vtíral krém do sluncem podrážděné kůže.

Dlaní a prsty jí přejížděl po zádech. Na jednu stranu ji ten dotyk znervózňoval a na druhou přinášel úlevu svým chladivým účinkem, až jí naskočila husí kůže. Nejistě se ošila, ale nechala to být. Náhle se zarazila. Damiánovi ruce jí sjely po zádech a spíš než že by se opřel, na ni spadl. Tvář mu dopadla na její rameno, takže cítila jeho klidný a pravidelný dech. Svaly se jí napjaly, jak se snažila udržet pod jeho vahou a s námahou se otočit. „Damiáne?“ zeptala se váhavě, a když neodpovídal, plácla se do čela. „On snad chrápe!“ zabrblala trochu vztekle a snažila přetočit ještě víc, aby k němu byla čelem a mohla se tak vyprostit zpod jeho těla. Na okamžik polevila a Damián ji svou vahou přitlačil k posteli, až na ní oba dva spadli.

S povzdechem se snažila dostat zpod něj a ignorovala fakt, že jí asi rozdrtí hrudník. Po chvíli marného boje to vzdala a odevzdaně se složila zpátky. Tváří pořád ležel v úrovni jejího ramene, takže mu chvíli jen zírala do klidně spícího obličeje. Cítila jeho dech, jeho vůni, až jí znovu naskočila husí kůže. Tentokrát přesně věděla, co ji způsobilo, i když si to enchtěla přiznat. Zaváhala. Bezmyšlenkovitě přiblížila rty k jeho tváři, ale pak jako by si uvědomila co dělá, odvrátila obličej a zhluboka si povzdechla. Co se to se mnou děje! pomyslela si.

„Sorry, že rušim,“ ozvalo se jim nad hlavami pobavené zabrblání. Damián s námahou rozlepil víčka od sebe, a když pár centimetrů od sebe uviděl právě se probouzející Týnu, vyletěl do sedu, až málem sejmul Michala, který se nad nimi skláněl. „To je dost,“ zavrčela Týna a ruku si dala před hrudník. Měla na sobě sice horní díl plavek a kraťasy, ale i tak netrpěla zrovna pocitem, že se takhle musí vystavovat a navíc nebyl zrovna příjemný pocit, spát celou dobu takhle. „Myslela sem, že mi snad rozdrtíš hrudník. Příště usni nějak inteligentnějc,“ plácla bez přemýšlení a se obřím zívnutím si prudce odhrnula vlasy z obličeje, až se Michal pobaveně zazubil.

Damián na ně zíral mírně vykolejený. Poslední co si pamatoval bylo, jak se mu chtělo strašně spát, protože minulou se díky Michalovu dementnímu nápadu naprosto nevyspal a další den ze sebe dostal všechnu zbývající energii sportem. Pak jenom mazal Týně záda a… Nic! Dál naprosto netušil, protože prostě jenom odpadnul. „Teda to bych nečekal,“ začal Michal rejpat a culil se tak, že by mu nejradši vysklil chlebárnu, aby mu ten úsměv ztuhnul. „Di do hajzlu,“ zavrčel Damián a prudce se zvednul z postele. Poslední o co stál byly Michalovo vtípky, ať už je myslel jak chtěl. Rozčilovaly ho a to ho štvalo ještě víc, protože už jenom to, že je nedokázal brát jako srandu, se mu nelíbilo.

„Nemusíš se hned rozčilovat… vždyť sem řikal, že nerad rušim,“ ozval se Michal trochu překvapeně, ale pořád v dobré náladě. „Neni při čem bys mohl rušit,“ odpověděl Damián, popadnul do ruky mikinu, do kapsy hodil mobil a vyletěl ze dveří, než se stačila rozjet jakákoliv další debata.

Michal se překvapeně podíval po Týně, která netušila úplně stejně jako on. Nečekal, že ho to tak rozzuří. „Co mu je?“ nadhodil zmateně a zíral na zabouchnuté dveře. „Mě se ptej,“ zašeptala Týna s povzdechem a vyhrabala se na nohy, aby se mohla připravit na večerní akci.