Nový svět 6.díl

3 dny s ním. ,,Jano, uklidni se. On má holku chápeš? Nic pro tebe neznamená." Tohle si můžu opakovat do kola, ale stejnak to nepomůže, i když je třeba Marek fajn a je mi s ním dobře, tak Filip to je úplně něco jiného.Přitom má tu největší blbku ze školy. Proč vždycky musím dopadnout takto. Zamilovat se do nesprávného...
Cože? zamilovat se? Ne to určitě ne. Ale proč na něj tedy pořád myslím. Na ty jeho krásné jiskřivé očka a krásný úsměv, kterým mě vždy obdaruje? Achjo, je to marné. On má ji. Sní se nemůžu rovnat. Krásná blondýna s typicky modrýma očima, kterým žádný kluk neodolá. A já ? tak možná vysoká pěkná postava, ale ve tváří úplně tuctová. Proč se kluci taky nedívají na to, jak se kdo chová, protože ona je opravdu typické rozmazlené dítě. A inteligencí se zrovna taky chlubit nemůže. Vtom mám možná výhodu já, ale..pořád je to tu ALE. On má ji. Ona má jeho. ,,Jano, přestaň na něj myslet! Nemá to cenu, pochop to už!" Opakuji si pořád dokola, až mě přeruší melodie telefonu nastavená pro sms.
AHOJ KRASKO,NEZASLA BYS VEN? M.
Proč ne, že? Nebudu přece sedět doma jen proto, aby se mé myšlenky ubíraly uplně špatným směrem. Radši budu v přítomnosti Marka, kterého beru prostě jako..nevím ani jak. Moje city jsou dost zmatené.
RADA MARKU, TAK CO V 5 PRED BYTOVKOU? písnu mu krátkou sms a hned mi také dojde odpověď: OK, TESIM SE..
Musím přiznat, že já také. V pět už nedočkavě stepuje před bytovkou. ,,Ahoj, Janinko" ,,Ahoj Marku" vyměníme si pozdravy a kráčíme bok po boku do vesnice. ,,Tak kam půjdem?" Zeptám se ho, protože to tu vlastně vůbec neznám. ,,Co takhle podívat se do hřebčína?" zeptá se mě a já s úsměvem přikývnu. Cestou si povídáme o všem možném , až dojdu na otázku, kterou mu taky hned položím : ,,A jak to vlastně máš s Adélou?"
Překvapeně na mě zamrká a hned dodá: ,,Jak jako mám? Je to jen kámoška. Možná dřív jsme byli něco víc, ale to už je dávno, Jani"
,,Aha" a dál se k tomu tématu nevracím a dál se bavíme o jeho škole, jelikož je v posledním ročníku, kde se připravuje na maturitu. Dál mu oznámím, že pojedu na soutěž ve volejbale, který on také umí a hned mi slíbí, že rozhodně nějaký den přijede.
,,Dnešek byl moc pěkný,"poděkuju mu a on jen přikývne. Čekám, co bude dál..něžná pusa, která trvá jen chvilku ale i tak si ji nechám líbit. Proč taky ne, jsem sama. Marek si teď taky užívá s Lenkou. Proč se mi ale při té představě svírá žaludek? proč mi to tak vadí?
Ve škole se potkáváme s řidkakdy. Na obědech a někdy na chodbě, kde je ovšem pořád za doprovodu své drahé polovičky, která po mě hází nevraživé pohledy. Já se tím, ale nikdy nenechám odratit a schválně ještě natruc se na něj krásně usměju a se sladkým výrazem řeknu ahoj.
Dny do soutěže se neustále přibližují a my s Pěťkou a týmem trénujem o sto šest. Marek se někdy chodí dívat na nás a my zas někdy na starší tým složený z třeťáků a čtvrťáků. Zrovna dneska hrají, tak se rozhodnem, že se půjdem podívat. S holkama samozřejmě řešíme složení týmu. ,,Letošní čtvrťáci jsou vážně hezcí hoši" přihlásí se ke slovu Peťka a my jí musíme dát za pravdu. Já koukám především na Filipa a musím uznat, že hraje parádně. jeho smeče jsou smrtící. Samozřejmě se dívám nenápadně, zaprvé, aby holky neměly průpovídky a Lenka , která mě skoro pořád sleduje, neměla zase blbé kecy. I Marek se na mě někdy podívá a jen lehce se pousměje, protože moc dobře ví, že ho sleduje jeho polovička. Nakonec nám kluci nabídnou jestli bychom si sněmi nezahrály a my nadšeně souhlasíme. Hrajeme dvě a dvě družstva, jelikož je nás víc a samozřejmě Lenka hraje s Filipem. Já se radši nechám zařadit do týmu , hrajícím po nich. ,,Au néé" vykřikne najednou Lenka, která svírá svůj prostředníček. Filip k ní hned přiběhne, ovšem to už slyšíme ji, jak říká: ,,To snad ne, jestli je to zlomené, tak nebude žádná soutěž." Nevím jestli mám jásat nebo radovat se, protože podle toho , jak rychle jí to oteklo už všichni víme, že můžeme na letošní soutěž hledat náhradnici.