Společná pomsta 8

Vešli dovnitř. Klea se na Maxe podívala a spráskla ruce.
„Cos prováděl?“ zeptala se ho zděšeně.
„Trochu se nepohodli s Viktorem. Ten teď možná ještě pořád leží na skalách v bezvědomí.“ Ujala se slova Zoe. Klea ukázala Maxovi, kam si má sednout a dala mu na nos studený hadr. Za krk taky.
„Drž hlavu předkloněnou. Opravdu se ti povedlo Viktora přeprat?“ zeptala se udiveně. Max jen kývl, protože by mu stejně nerozuměla, kdyby promluvil.
„Ten pitomec je největší místní rváč. Už taky hodně dlouho otravuje Zoe. A, samozřejmě, když přijeli nájezdníci, schoval se a nikomu nepomáhal.“ Řekla rozzlobeně Klea. Max jen pokrčil rameny. Bylo mu to jasné hned, jak Viktora uviděl. Zoe seděla vedle Maxe, pak se zvedla a šla Klee pomoct do kuchyně s přípravou oběda.
„Maxi, když jsi nesnídal, nemáš hlad?“ zavolala na něj Klea z kuchyně. Max zahuhlal něco jako ne a zkusil si dát stranou mokrý hadr. Zjistil, že krev mu už neteče a šel hadry vrátit Klee.
„Nemůžu to říct ani mamce?“ pošeptala mu Zoe. Max zavrtěl hlavou.
„Čím míň lidí to ví, tím líp.“ Odpověděl šeptem. Zoe přikývla a dál pomáhala své mamce. Max nevěděl, co dělat a tak se vydal za svým koněm. Jeho kůň stál poklidně ve svém novém boxu. Jakmile Maxe uviděl, radostně zařehtal na pozdrav. Max si uvědomil, že jeho kůň vlastně nemá jméno. Začal horečně přemýšlet nad nějakým koňským jménem. Byl zamyšlený a tak si ani nevšiml, že k němu přišla Zoe. Využila momentu překvapení a polechtala ho na bocích. Max nadskočil a rychle se otočil. Zoe se smála a tak se k ní přidal.
„Tohle mi ale nedělej. Příště bys mohla omylem jednu schytat.“ Varoval jí.
„Dobře. Vypadal jsi zamyšleně, tak jsem toho využila,“ Řekla s nevinným výrazem v očích Zoe, „nad čím jsi vlastně přemýšlel?“
„No, uvědomil jsem si, že můj kůň nemá jméno.“
„Aha. Můžu ti pomoct nějaké vymyslet?“ zeptala se ho. Max přikývl.
„Je to hřebec.“ Řekl celkem zbytečně. Chvíli mlčeli a snažili se na něco přijít. Max zrovna posbíral odvahu chytit Zoe za ruku, když v tom promluvila.
„A co třeba Pegas, podle toho bájného létajícího koně? Co jsem tak viděla, tak běhá dost rychle.“ navrhla.
„Hm, to by šlo. Tak co, Pegasi, líbí se ti tvé nové jméno?“ zeptal se a poplácal koně po hřbetě. Kůň pokýval hlavou, jako by jim rozuměl. Zoe se usmála.
„Vidíš, líbí se mu to.“ Řekla hrdě. Max přikývl a v tom do stáje vešla Klea.
„Tak pojďte, vy dva. Uvařila jsem oběd.“ Řekla jim. Max ještě hodil Pegasovi seno, naplnil kyblík čerstvou vodou a vydal se za Zoe a Kleou. Došli do domu a začali obědvat.
Po obědě začala Zoe pomáhat Klee s úklidem a Max se rozhodl, že tedy trochu protáhne Pegase. Vešel k němu do boxu, osedlal ho, nauzdil a vyvedl ven. Zoe k němu přišla, protože už ji její mamka nepotřebovala.
„Jdeš se projet?“ zeptala se ho.
„Jdu. Umíš jezdit na koni?“ odpověděl.
„Jenom trochu.“
„Tak si vem koně a jedem, ne?“ navrhl Max s úsměvem. Zoe se nadšeně rozsvítily oči a rozběhla se do stáje. Za chvíli vyvedla ven středního koně.
„Jmenuje se Vilém,“ oznámila Maxovi, „učila jsem se jezdit na něm.“
Max se vyšvihl do sedla a Zoe ho napodobila. Z vesnice vyjeli krokem. Zoe mu ukázala stezku, kterou měla nejradši, a vydali se po ní. Po chvíli měl Max kroku plné zuby a Pegas očividně taky.