Nový svět 8.díl

Po návratu do chatky jsem vůbec nevěděla, co se děje. To si semnou jen tak hraje nebo co? Moje hlava se teď nesoustředí na nic jiného než na ten polibek. Byl tak...jiný. Neumím popsat ten pocit. Jenže je to stejnak jedno, pro něj to nic neznamenalo, což si potvrdím i po příchodu na večeři, kde děláme jako bychom se viděli poprvé. Stěží mi řekne ahoj a já rozhodně nejsem o moc lepší jen na něj kývnu. Dělám, že jsem velice zabraná do večeře, která mi ani nijak nechutná, jen abych se na něj nemusela dívat. Vedle něj sedí opět dokonalá Lenička, která je od ucha k uchu a všichni musíme trpět její trapné řeči.
Po večeři si s holkama jdeme ještě pinknout a záhy se k nám přidá část kluků. Jenže Filip chybí.
,,Kde jsou ostatní?" Zeptá se Evka, která nás rozřazuje na týmy.
,,Snaží sbalit holky a Filip ten se věnuje Lence." Všichni se tomu začnout smát, protože je hned napadne to samé.
,,To víte dlouho spolu nebyli sami" zachychotá se Peťka a já zkřivím obličej do grimasy a jsem ráda, že si toho nikdo nevšiml. Najednou mě přešla chuť jít hrát, ale aby si nemysleli, tak si zahrajem jeden set a já se omluvím stím, že mi není dobře.
Tohle není možné, ještě před chvílí mě líbá a teď? ...,,Ale cos čekala Jano, už se vzpamatuj, bral to jen jako úlet a ty hloupá sis myslela"...
V očích cítím slzy. Tak takhle ne! On je sní a já se musím vzchopit . Nejsem tu kvůli němu. Z přemýšlení mě vtrhne ton určený pro sms. Píše mi Marek, aspoň někdo na mě myslí.
AHOJ JANINKO, JAK SE TAM MAS? DOUFAM, ZE JEN VYHRAVATE:)
SLIBIL SEM, ZE DOJEDU NE? TAK ME TAM ZITRA MAS KOLEM TRETI JAK NA KONI. MEJ SE M.
Markova sms mě potěší a celkově se mi i zlepší nálada, že se znovu vrátím na hřiště, kde už ale potkám všechny. Neujdu Filipovému spalujícimu pohledu, ale dál si ho nevšímám až je to možná trochu nápadné, protože se mě později na chatce Evka zeptá, jestli sme si s Filipem něco neudělali.
,,Ani ne." zalžu, ale ona to nepozná, jak by taky mohla a přikývne. Večer, kdy čekáme co se bude dít dál, protože žádná z nás nechce jít poslušně spát, jak nám přikázal pan učitel Malík.
Jelikož kolem jedné hodiny ráno klepou kluci na naše okna s radostí je pustíme a řešíme všechno možné, až Evka a Peťka zkušeně nabalují kluky, kterým to očividně vůbec nevadí. Protože nemám náladu dělat křena a ani se k nim přidat, to radši dobrovolně opouštím chatku. Večer je poměrně teplý tak na sebe hodím jen mikinu a vydám se kousek k rybníčku za naší chatkou. Ani se nebojím , protože celou dobu mám chatku pár kroků , což mě uklidňuje. Sednu si a házím kamínky do vody, přemýšlím o celém dnešku, o Filipovi, o volejbale, o Markovi.
Najednou za sebou uslyším kroky, rychle se otočím, kde vidím Filipa. Otočím se zase zpátky čímž mu dám najevo, že nestojím o to, aby tu byl, ale on si sedne vedle mě a mlčí.
,,Co chceš?"zeptám se po chvilce ticha, které ruší pouze cvrčci.
,,Víš, já se chci omluvit za dnešek,"vypadne z něj. Najednou je mi ještě hůř, protože teď stoprocentně vím, že toho lituje. Odvrátím hlavu, protože nechci, aby viděl moje lesknoucí se oči. Vstanu a jen řeknu:,,Není za co, byl to jen úlet. Neboj Lenka se ti nedozví."aniž bych se na něj podívala odcházím, avšak on mě nenechá a chytne mě za paži, jako odpoledne. Podívá se do mých očí a teď jasně vidí, že mi slza stéká po obličeji. ,,Prosím nedělej mi to ještě horší"řekne tichým hlasem. Na to už já jen povím:,, Všechno to byla chyba, ty máš Lenku, nezapomínej na to!" stím se mu vysmeknu a už se ani nesnažím skrýt pláč.
Až teď jsem poznala že Filipa opravdu miluju...