Střípky snů 31

Vydám se na cesru. Počasí se tváří dost neurčitě. Chvilku to vypadá že bude pršet a potom zase na chvilku vykoukne sluníčko. Když dojdu na cestu přibližně ve stejný čas jako včera rozhlížím se. Nikde nikdo. Všude je prázdno a mě popadne divný vnitřní pocit. Smska pípne v kapse.
Roman. No super. Ušklíbnu se v duchu a dopajdám k lavičce co je opodál. lavička je asi deset metrů od toho keříku kde mě včera poskákal ten pes. Pohodlně se snažím usadit na lavičku a přemýšlím o tom jak mi Roman chybí. A taky postrádám to kouzlo co tu bylo mezi námi na začátku. Jakoby se trošku vytratilo ale přeci nemužu říci že mi v nemocnici bylo lépe. To rozhodně ne. Na smsku mu odepíšu znovu to samé jako pořád dokola. Pořád si píšeme jak si chybíme a taky jak se těšíme na tu chatu. Trochu ztoho mám obavu. Ale myslím že Roman by nedělal nic co bych nechtěla. Alespoň mě uklidnila ta škola. Dám si odpočinek a až budu připravena a všechno tak dám věci do pořádku.
Velký mrak zakryje sluníčko a najednou je podivně zataženo. Napadne mě co kdyby jen přišel. Radši ještě počká řeknu si v duchu. Na konec se zvednu a z té polopísčité travnaté cesty se vydám zpátky k městu. Potom uvidím povědomou černou bundu a psa. Aniž bych chtěla nebo jsem to nějak ovlivnila se mi pusa roztáhne do širokého usměvu a uvnitř mě se to radostí všechno tetelí. Pajdám jim naproti. On ani pes netuší že tu čekám na ně a taky mu to ani nehodlám říkat.
,,Ke mě." Křikne na psa silným hlasem a já se neubráním úsměvu. Potom si mě změří pohledem a uculí se aby mi bylo jasné že psa zavolal jen kvůli mě. Pes s potupným výrazem ve svém, chlupatem obličeji mu přiběhne k noze.
,,Jsem asi byla včera protivná že jo?" Usměju se na něj.
,,Prej trochu." Uculí se na mě až se mu dělají roztomilé dolíčkyx ve tvářích a v očích mu hrajou jiskřičky.
,,Můžu?" Optám se s rukou nataženou ke psovi.
,,No jestli ti nevadí že tě poskáče." Koukne na mě.
¨skloním se ke psovi a pohladím ho. Ten mé pohlazení přijme že mě začne olizovat a a očichávat a otírá se o mě.
,,Co jsi teda dělala že máš tohle." kývne hlavou k mé sádře.
,,No spadla jsem z jahody naznak." Usměju se až mě zabolí čelist.
,,Teda to musela bejt sakra velká jahoda." Podotkne s úsměvem.
,,To teda jo." vyhrnu si rukáv a ukážu mu ruku.
,,SSS." Sykne bolestí a odtažitě se na mě podívá.
,,kam vyrážíš?" Optá se nečekaně.
,,No teď už vlastně domů." Přiznám.
,,To jsem chodíš takhle často?" Změří si mě pohledem.
,,Chodím - někdy." Podotknu.
,,Já taky je tu příjemně.Občas semnou jde i žena ale radši chodím sám." Řekne a ja se trošku polekám.
,,Jo to je jasný je tu fajn." Kývu a znovu si ho pečlivě prohlídnu. Že mě to nenapadlo že má ženu. Vypadá vlastně poměrně dobře. Ne přirozeně ale je elegantně sportovně oblečený. Tvář má oholenou příjemně voní a na ruce má prstýnek. Toho jsem si předtím nevšimla dojde mi.
,,Rád Tě tu zas potkám malá." Kývne na mě hlavou.
,,Komu řikáš malá. Ty velkej." Dodám.
,,Tomu kdo si to zaslouží." Usměje se a podrbe psa za uchem.
,,Volno." Řekne a pes se mi vymaní a jde pobíhat kamsi po okolí.
,,Co studuješ nebo pracuješ?" Optá se vážně.
,, No studuju." Ušklíbnu se.
,,A co?"
,,No zahrádkářskou jsem přece přes ty jahody." Zavtipkuju a on se chytí.
,,Promiň já zapoměl." Zajiskří mu v očích.
,,Hele budu muset jít žena chystá večeři tak ať nepřijdu pozdě.To bych ji místo do žaludku dostal pak na hlavu." Usměje se.
,,tak já taky jdu měj se." Podívám se na něj dlouhým pohledem.
,,Měj se malá." Řekne a každý se rozdělíme.